Německý evangelický teolog Dietrich Bonhoeffer (1906-1945) byl oběšen krátce před koncem války v koncentračním táboře ve Flossenburgu (nedaleko od českých hranic, v sousedství Tachovska). Byl popraven po dvouletém věznění za účast na spiknutí na Hitlera. Výročí jeho smrti se zapsalo do řady událostí spojených s koncem druhé světové války, které si v tomto jubilejním roce v Evropě připomínáme. Všechna tato výročí znovu a znovu otevírají otázky po smyslu lidského utrpení a odporování zlu.

Památku jeho smrti uctilo několik set účastníků vzpomínkového semináře, který se konal v blízkosti bývalého koncentračního tábora ve Flossenburgu. Program byl soustředěn zejména do první noci, a to až do páté hodiny ranní, kdy byl, dle svědectví, Bonhoeffer popraven. V tuto hodinu proběhlo na místě popraviště meditační a modlitební shromáždění a položení věnců. (Na místě tábora byla po válce továrna společnosti Alcatel a památník zde byl vybudován až v šedesátých letech. Nabízí se srovnání s přístupem k pietnímu místu utrpení Romů v koncentračním táboře v Letech, kde je dodnes umístěn prasečák, jehož zrušení požaduje i evropský parlament.)

Bonhoeffer byl členem tzv. Vyznávající církve, menšinového proudu v Německé evangelické církvi. Po stránce teologické se jednalo o hnutí konzervativní, které se bránilo revizi reformačních a obecně křesťanských vyznání. Vyznávající církev zpočátku odmítala „obětovat“ Hitlerovi a jeho režimu, ale později byl Bonhoeffer stále více zklamán kolísavostí jejího vedení. Utvrzuje se v přesvědčení, že je třeba vystoupit proti Hitlerovi a odstranit ho v zájmu německého národa a státu. Nebyl v této věci dlouho rozhodnut a žil ve velké nejistotě. Rozpoznat zlo a vystoupit proti němu je pro každého člověka těžký úkol, zejména je-li spojeno s rizikem věznění a smrti, které se v případě Bonhoeffera naplnilo jeho uvězněním 5.4.1943 po selhání atentátu na Hitlera.

V cele vězení píše dopisy a promýšlí otázky, které výrazně ovlivnily poválečnou teologii. „Co mě neustále zaměstnává, je otázka, čím je dnes (v nenáboženské době) pro nás křesťanství, kdo je pro nás Kristus.“ Přestože až do začátku války je pro něj Bůh ten, který ovlivňuje vše, z vězení nepíše o všemohoucím a náboženském Bohu, ale o Bohu trpícím, bezmocném a bezbranném. Život s Kristem znamená bytí pro druhé. V utrpení nedělá rozdíly mezi věřícím a nevěřícím: „Lidé jdou k Bohu vždycky, když bída je drtí, o pomoc volají, o záchranu z nemoci, viny a smrti. Křesťané, pohané, všichni v tom jsou stejní."

Bonhoefferova nenáboženská interpretace vyvolala i mnohé polemiky. Pro některé je výrazný zlom, který představují jeho myšlenky z vězení, jen epizodou v životě luterského konzervativního teologa, nikoliv modernisty, jiní toto období považují za jeho myšlenkový vrchol a snahy o utlumení jeho závěrečných tezí považují za nepoctivé.

Hrůzy války dokáží rozbít každou jistotu a zejména neuchopitelné náboženské hodnoty. Bonhoeffer ale víru neztrácí. Naopak - je mu posilou. Slouží bohoslužby pro spoluvězně, píše modlitby. Znamení kříže je mu útěchou. V dopise příteli vzpomíná na svůj velikonoční pobyt v Římě, na liturgické obřady, které na něj udělaly velký dojem. Není to tedy člověk, který by bořil náboženský kult. Nebrání se ale „dospělostí světa, který ztratil pracovní hypotézu Boha“. Nechce zahnat člověka do kouta, do mezních lidských situací, kdy se složí pod ranami osudu a nezbývá mu nic jiného než náboženská útěcha. Zneužití lidské slabosti je pro něj nepoctivé.

Bonhoeffer ovlivnil i české evangelické prostředí. Pro jeho nenáboženskou interpretaci se ujal termín „civilní“ interpretace a ovlivnil i hnutí tzv. Nové orientace uvnitř Českobratrské církve evangelické. Předseda CB a ERC Pavel Černý napsal pro Evangelický týdeník – Kostnické jiskry (5/2005): „Jestli v dějinách evangelizace něco totálně selhalo, tak to byla demytologizace biblické zvěsti a tzv. civilní interpretace.“ Novou orientaci označuje za starou. Má pravdu? Myslím, že ne. Křesťané mají stále sklon hlásat evangelium člověku v jeho slabosti. To Bonhoeffer odmítal. Domnívá se, že má smysl hledat způsob jak civilně a nenábožensky oslovit člověka a jeho život dokládá, že to nemusí znamenat totální změnu náboženských hodnot.

Článek byl vydán ve spolupráci s evangelickým časopisem Český bratr a evangelickou liturgickou iniciativou Coena. Pro vydaní v Magazínu ChristNet byl doplněn a přepracován.