Jeronýme, nedávno jste na portálu ChristNet.eu zveřejnil svůj článek kritizující představitele Římskokatolické církve za jejich neschopnost komunikovat způsobem, který by odpovídal dnešní době. V čem je podle Vás největší chyba?

Biskupové selhávají jako pastýři stáda. Naše církev byla Kristem založena na tom, že biskupové jsou rybáři lidí - charismatické osobnosti, které přitahují následovníky jako magnet. Naši biskupové jsou ale spíše jakýmisi údržbáři, kteří jen udržují církev v chátrání. Je to smutné, ale musí se říci, že kardinál Vlk byl lepší jako obyčejný kněz, než je dnes arcibiskup. Měl velký úspěch při pastoraci dětí, který dnes nemá. Stejně tak například biskup Malý byl lepší disident, než je dnes biskup. Měl odvahu, kterou nyní nemá.

Myslíte si, že by měla Katolická církev umět více reagovat na aktuální dění v naší společnosti?

Je třeba si uvědomit, že hlásáme "Krista ukřižovaného a vzkříšeného" a ne Krista s folklórem posledních pár století. Jestliže nás svádí tento folklór, tak je třeba jej utnout, abychom spolu s ním nebyli zavrženi. Toho skutečně katolického (=všeobecného) je jenom trochu, ale toho zvykového balastu hodně.

Jaké je Vaše pojetí svátostného kněžství? Ptám se v reakci na článek ,Biskupská antikoncepce´…

Kněz je pokřtěný katolík - muž, nad kterým biskup pronese modlitbu, vloží ruce a pomaže ho křižmem. Nic víc, nic míň. To víme všichni, ale nechováme se tak. Mnozí se snaží k tomu kradmo propašovat řadu dalších podmínek, nejen celibát.

Zeptám se zcela konkrétně. Měl by být podle Vás zdobrovolněný celibát?

Napsal jsem biskupovi Radkovskému: "Opravdu nechápu, proč všichni biskupové už na Sněmu nenapsali do Říma, že v Čechách je nutno světit třeba i ženaté muže, aby tady něco z církve zůstalo. Jednota neznamená, že všichni budou dělat totéž. Jsme v jednotě s řecko-katolickou církví a taky máme jiné obřady i zvyklosti. Mexická fakulta měla taky spoustu výjimek a přesto byla v jednotě s Římem. Uniformita celibátu není totéž jako jednota víry, ale přesto to takto věřícím prezentujete. Pokud to tak děláte vědomě, tak je to lež."

Kdyby představitelé katolické církve vyzvali věřící k protestní demonstraci, zúčastnil byste se jí?

Zřejmě ano. Záleželo by samozřejmě na tom, za co by byla a jak dobře by byla zdůvodněna. Demonstrace je totiž jen takový vykřičník za větou. Důležité je, aby ta věta samotná byla pravdivá a srozumitelná.

Jste ženatý. Kdyby za Vámi teď někdo přišel a dal Vám nabídku, že Vás vysvětí a ustanoví správcem jedné z farností. Přijal byste jí?

No, tomu se říká otázka na tělo (úsměv). Ve svých dopisech biskupům jsem navrhoval, aby se světili zralí muži, silní ve víře. Představoval jsem si muže okolo padesáti let, kteří už mají odrostlé děti. Jsou srostlí s místní komunitou, stabilizovaní a nehrozí u nich takové nebezpečí rozvodů a jiných mladistvých excesů.
Naší Juditce bude teprve rok. Se ženou jsme svoji také necelé dva roky. Tedy jsem ještě dost v pohybu. Ze stejného důvodu se například nedoporučují adopce u párů, které jsou spolu kratší dobu než dva roky. I u mě by bylo lepší, kdybych byl trochu zralejší, ale je třeba si uvědomit, že kněžství je především služba církvi. Jejími potřebami by se měl člověk řídit především.

A co říkáte na svěcení žen za duchovní?

Výchozí úvaha je jasná: Petr má klíče od království nebeského a Duch jej uvede do veškeré pravdy v pravý čas. Dnes je znamením doby, že není možno mít dostatek celibátních kněží, tedy je nutno světit ženaté kněze. Aby bylo možno světit ženy na kněžky, muselo by to být znamení doby - životní nutnost, bez které by církev nemohla existovat. V takovém stavu zatím nejsme.

Pokračování článku vyjde do týdne. Foto: osobní stránky Jeronýma Klimeše. Články J. Klimeše, publikované v Magazínu ChristNet, naleznete zde.