Muzikál Jeffa Waynea „Válka světů“ (poprvé uveden v roce 1978), inspirován stejnojmennou knihou H.G. Wellse, uvádělo v osmdesátých letech Divadlo hudby v Opletalově ulici v Praze 2 a patřil mezi mé nejoblíbenější pořady. Za déle než čtvrt století spatřuje světlo světa filmová adaptace románu, v pořadí již druhá (poprvé román zfilmoval Barré Lyndon v roce 1953), jejímž režisérem není nikdo větší než slavný americký režisér Steven Spielberg (scénář Josh Friedman, hudba John Weilliams). Film jsem viděl 12. srpna v areálu Lows Cineplex na západní 84. ulici na Manhattanu jen několik dní po jeho uvedení v pražských kinech. Ačkoliv nejsem filmový kritik, chtěl bych se s vámi podělit o několik mých dojmů.

S. Spielbergova filmová adaptace Wellsova románu byla dlouho očekávaná kulturní událost. Šedesátiletý režisér (nar. 1946) má na svém kontě přes třicet filmů, z nichž patrně nejznámější je E.T. – the Extra-Terrestrial (1982), Schindler‘s List (1993) a trilogie Indiana Jones (1981, 1984, 1989). I když tématika sci-fi má ve Spielbergově produkci domovské místo, děj, zápletka a poselství jeho filmů se vždy vážou k člověku a jeho vydanosti údělu, nepředpokládané budoucnosti, boji se zlem a lží. Tyto metafyzické skutečnosti mají existenciální hloubku a morální dosah. Najdeme je i v jeho posledním filmu.

Začíná epizodicky, děj se rozvíjí v New Yorku: jeřábník Ray Ferrier (Tom Cruise) pracující v docích spěchá domů, kde na něj čeká bývalá manželka (Mirriam Mayberry) s dětmi Ráchel (Dakota Fanning) a Robbiem (Justin Chatwik) na opatrování přes víkend. Nedlouho poté, co odjede, se na nebi objeví úkaz, jenž připomíná hurikán, ale nemá jeho sílu. Ze zatažených mraků nad hlavou se ničivě blýská. Druhý den ráno před domy postávají skupiny lidí a hledí do rozpraskané země po blescích. V tu chvíli nikdo ještě netuší, že za několik hodin se z hlubin země zvednou ocelové kolosy podobné chobotnicím na třech nohách s elastickými chapadly a monitorované Marťany, kteří právě napadli planetu Zemi a její obyvatele s cílem vyhubit je a proměnit Zemi ve vlastní životní prostor. Objevili se sice všude, ale děj filmu se spokojuje jen s jedním příběhem vsazeným do amerických reálií.

Ray s dětmi prchá do Bostonu, aby je vrátil matce, ale kolosy jdou tím samým směrem. Pocestě zabíjejí vše živé, chytají lidi a sají z nich krev, ničí domy, mosty, komunikace, dopravní prostředky – auta, vlaky, lodě. Všude vládne panika, strach, rabování, boj o přežití. Ray má jen jeden cíl – přivést děti k matce do bezpečí. Zatímco syn ho po cestě opustí, pro bezpečí dcery Ray neváhá ani zabít jiného člověka. Film končí sladce, přesladce. Marťany nakonec nezabije ani americký superman, ani silná armáda, ale bakterie, proti nimž Marťani nejsou dostatečně imunní. A Ray, jak jinak, dorazí pěšky do Bostonu a předá skromně dceru matce. Happy end je tu, divák probrečí vstupné a ptá se po poselství. Nabízí se jich hned několik:

• Varování před ekologickou krizí. Lidstvo si planetu Zemi nezaslouží. Proto jim ji přijde vzít silnější soupeř, jímž v 21. století nemůže být politická, ale mimozemská mocnost s vojenskou technikou, proti níž je vyspělá vojenská technika armád tohoto století neúčinná. Země, životní prostor lidí, je ekologicky zdevastována. Kdysi zdravá a úrodná půda a voda je téměř otrávená chemikáliemi, vzduch jedovatými plyny, lesy uschlé, životní druhy na cestě k vyhynutí. Marťané ji přijdou zachránit dříve, než ji lidé úplně zničí. – Tento výklad je možný, přesto pochybuji, že je správný. K životnímu prostředí se ve filmu vyjadřuje jen úvodní prolog, v němž vypravěč sděluje, že obyvatelé Země byli dlouhý čas pozorováni a zkoumáni inteligentními a vyspělejšími bytostmi z vesmíru, žárlícími na jejich život v zelené vegetaci, šedostříbrné vodě, oblačné atmosféře, na oblačné mraky, zalidněné kraje a moře plné plujících lodí.

• Morální trest imperiálních dobyvatelů. Fenomén rozšiřování životního prostoru vojensky provází lidskou civilizaci od její kolébky. Proto i výklad s morálním apelem, že tentokrát je obyvatelstvo Země vydáno v nemilost mnohem silnějšímu nepříteli, než je samo, nepříteli, který nerozlišuje, který národ či stát je více vinen, je aktuální. Marťani hubí vše živé, ničí stopy lidské civilizace, po jejich pochodu zůstává spoušť. Tento výklad je možný, přesto opět pochybuji, že je správný. "Chování" Marťanů je příliš kruté a děsivé, aby mohlo být morální. Naopak. Je hluboce nemorální, stejně tak jako je nemorální každá invaze na cizí území s ambicemi politické kontroly a ekonomického profitu.

• Dojemný příběh o rozvedeném otci. V americké, zejména hollywooské filmové produkci posledních tří dekád je problematika rodiny a partnerství vděčným tématem, které nezklame ani autora, ani diváka. Téma odráží smutnou realitu ztráty víry, odvahy, hodnot a motivací v rodinu coby tradiční model nejtěsnějšího lidského společenství. Zkušený režisér Spielberg na toto tradiční téma vytvořil netradiční variaci. Ray je rozvedený, jeho děti a bývalá manželka žijí s jiným mužem. Při nenadálém nebezpečí se Ray představuje jako hluboce starostlivý otec, jenž je pro bezpečí svých dětí odhodlán obětovat svůj život, a dokonce i život muže, jenž ve sklepení domu svým chováním upoutává pozornost Marťanů slídících po lidských bytostech skrytých v úkrytech. Rayův příběh je tragický. Jako manžel sice selhal, ale jeho otcovské city jsou hluboké, vřelé a opravdové. Toto je nejsilnější poselství celého filmu. A Marťani? Ti jen vytvářejí zápletku; jen invaze ničivé moci, silnější než armády národů a kontinentů, může zviditelnit nahou ohroženost lidského citu tak transparentně, jako to provedl Spielberg. Film je celkově slabý, krizové situace nepřesvědčivé a je podbízivý. Nicméně alespoň jeho nápad je třeba ocenit.