Jakmile se setmí, na ulicích a v mnohých domech se rozsvěcují pestré lampiony - favánísu. Pocházejí zřejmě z období vlády Fátimovců, protože právě od 10. století muslimové pořádali o ramadánu procesí a na cestu si svítili přenosnými lampami. A také se říká, že světla podobná dnešním lampionům brávali o postním měsíci v noci do rukou mladí chlapci. Jejich úkolem bylo doprovodit do města ženy, protože ty tenkrát v jinou část roku nesměly vycházet z domu. Světlo na dálku avizovalo, že se blíží žena, takže se muži klidili z cesty, aby bylo dodrženo pravidlo oddělení obou pohlaví.

Ten, kdo v Egyptě ještě ramadán neprožil, bude patrně zaskočen neodbytnými pozvánkami k prvnímu večernímu jídlu - iftáru. A nevyhne se mu ani motorista. Kdo pojede po setmění podél Nilu, u mnohých vesnic narazí na závory. Nevyřítí se na něj ale ozbrojené gangy, nýbrž pohostinní vesničané zvoucí vehementně k iftáru. Nabídnou jídlo buď rovnou u silnice, nebo na nejbližším vhodném místě. Nedbají na to, že mnoho cizinců prožívá při tomto rituálu vrcholné pohostinnosti smrtelnou úzkost, protože to považují za únos.

Egyptští starci a stařenky si dobře pamatují na speciální "budiče" - musahharáty, kteří v minulosti voláním a bubny o ramadánu burcovali lidi ze spánku, aby před východem slunce ještě zbyl čas na snídani. V době budíků a alarmů tito bubeníci postupně přicházejí o řemeslo. Ale ještě lépe než budík je nahradí musalsalát, čili nekonečné rodinné seriály, které televize vysílají celou noc.

Pravděpodobně už za Prorokova života chodili brzo ráno ulicemi arabských měst zabádíové, prodavači jogurtů a mléka. Mohamed svým ovečkám totiž doporučoval ranní konzumaci mléčných produktů. Na nárožích ženy nabízejí sladké koláčky katáify a kunáfy. Legenda, která se jich týká, se znovu vztahuje k Fátimovcům. Muži tohoto rodu prý bývali mimořádní jedlíci a chtěli, aby pro ně pro postní dny někdo vytvořil takové jídlo, po němž nebudou mít celý den hlad. A našel se kuchař, který vymyslel kunáfy a katáify plné oříšků, mandlí a rozinek, které se servírují za tepla polité sladkým sirupem.

Motoristé o ramadánu nemají lehký život. Většina pracujících končí v zaměstnání v tutéž dobu a pak všichni mírně podráždění hladem usedají za volant a chtějí se dostat přecpanými ulicemi co nejdřív domů, aby stihli iftár. Za všeobecného troubení a napětí se mezi ně mísí žebráci, kteří apelují na další aspekt ramadánu - totiž na soucit k bližnímu. Povinný zakát neboli náboženská daň byla loni v Egyptě stanovena na pět egyptský liber (21 korun). Háček je v tom, že mnozí povinnost obdarovat bližní zneužívají a žebrají takříkajíc ve velkém. Mnozí si o ramadánu vydělají víc něž kdejaký poctivě pracující. Doporučuje se proto nabízet potřebným jídlo nebo šaty a hotovost odevzdat spíš institucím, jako jsou sirotčince.

Moudrý cizinec, který se nachomítne k ramadánu, zůstane v práci přes čas a počká si, až silnice osiří a většina obyvatelstva už bude hodovat. Zvykne si také, že děti budou v kteroukoli hodinu a na jakémkoli místě prozpěvovat písničku, jíž se loučí se šabánem, tedy s měsícem, který předchází ramadánu.

Ujistí se také o tom, že ramadán pro většinu muslimů znamená hluboké rozjímání. Lidé čtou korán v autobusech i v metru. Do závoje se zahalí často i ženy, které chodí jindy s odkrytou hlavou. Je také třeba pamatovat na to, že každý pozvaný návštěvník má hostitelům přinést pozornost. Většinou to bývají sladkosti, ale může to být i květina nebo stříbrná ozdoba.

Ilustrační foto: hlubiny internetu.