V Babylónském talmudu (Roš hašana 16b) čteme: Rabbi Josef řekl: Čí autoritu následujeme v diskusi o denní modlitbě za nemocné a churavějící? Autoritu rabbiho Joseho, rabínů (tj. rabínských ustanovení Mišny) a rabbiho Izáka. Ten řekl: Úpěnlivá modlitba je vždycky dobrá, ať už je úděl nemocného zpečetěn, nebo ještě ne.

Autorita a síla jsou jako dlaň a hřbet téže ruky. Někdy ta ruka žehná, jindy hladí a někdy, bohužel, je sevřena v pěst nebo dokonce svírá zbraň. Síla sama autoritou není. Mluví snad někdo o jaderné energii jako o autoritě? Autoritu člověku dává jeho síla – morální, intelektuální, tělesná, psychosomatická, pneumatická, … přirozená i vymožená. Má ji muž i žena, a komu se nedostává, zbydou slzy, marná sláva. Z posměchu a hany mívá polštář slaný.

V Mk 1,22 čteme, že Ježíš chodíval do synagogy do Kafarnaum. O jedné sobotě také učil a … ekseplésonto epi té didaché autú „oni žasli nad jeho učením“ (FL). Ježíšova show musela být strhující, ohromující a v každém ohledu abnormální, jak napovídají i překlady slovesa ekpléssomai: „byli ohromeni“ (KMS); „náramně se divili“ (BKR); „byli zasaženi“ (EIN); „dojati“ (BFC); „byli bez sebe“ (MNT). A to proto, že je učil hós exusian echón „jako ten, který má moc“ (FL). V anglických Biblích je exusia správně překládáno jako „autorita“.

Co to bylo za moc, která muže shromážděné v synagoze uvedla do jejich „mimo-sebového“ rozpoložení? Synagogální liturgie zajisté nebyla nic nevšedního; zpívali niguny (popěvky), recitovali berachot (požehnání), četli parašat hašavua (liturgický text týdne ze Zákona a Proroků). Liturgii patrně vedl jeden ze starších, který byl zároveň ustanoven jako místní rabín. Ježíše nejspíše jen pozvali na bínu (vyvýšenou podestu s pulpitem na svitky), aby předzpívával text. Nevíme který a nevíme v kterou roční dobu, protože to Marek pro nás nezaznamenal.

Přečtený text většinou vykládal rabín nebo někdo ze starších, kdo k tomu měl schopnost. Marek je nazývá grammateís „učitelé zákona“ (FL), „zákoníci“ (ČEP, BKR), „učitelé Písma“ (KMS, BTP). Ježíš byl vedle nich mladíček, od něhož se patrně čekala jen rutinná znalost psaného a ústního zákona, Tóry a Mišny (v té době ještě neuspořádané do traktátů a nenapsané). Až do této chvíle bylo zvláštní jen to, že Ježíš byl také vybídnut, aby text vyložil. Co následovalo dále, bylo mnohem zvláštnější.

V Markově podání byla Ježíšova moc a autorita překvapivá, šokující … a reaktivní. Překladatelé slovesa ekpléssomai a stejně tak i já máme potíže Ježíšovu autoritu vyjádřit slovy. Prohlubuje ji až epizodka, kterou Marek zmiňuje: „V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: »Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!« Ale Ježíš mu přísně poručil: »Mlč a vyjdi z něho!« Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se: »Co je to? Nové učení – a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!«" (FL)

Modlitba za nemocné, jak radí rabi Izák, je dobrá. Poroučet nečistým duchům, jak ukazuje rabbi Ježíš, je lepší. A co my? Dělejme jen to, co odpovídá naší síle. Autorita, kterou tím získáme, bude obrazem našich schopností a cílů.