Vatikánský rozhlas musel v roce 1981 krátkodobě přerušit vysílání, protože jeho vysílače rušily ultrazvukový skener, na který byl právě napojen papež Jan Pavel II. Zmiňuje se o tom nová kniha Lasciatemi andare (Nechte mě jít), kterou ve středu vydalo v Itálii katolické nakladatelství San Paolo Editori, a z níž přinesla pár střípků agentura ANSA.

Kniha shrnuje vzpomínky tří osob, které se staly blízkými svědky průběhu zdravotního stavu loni zesnulého papeže Jana Pavla II. Kromě papežova osobního lékaře Renata Buzzonettiho to byl dlouholetý papežův soukromý tajemník Stanislaw Dziwisz a také papežův generální vatikánský vikář Angelo Capomastri.

Na zápletku s rozhlasem vzpomíná doktor Buzzonetti. Došlo k ní, když se papež vrátil do Vatikánu z nemocnice, kde se léčil po atentátu, který na něho byl spáchán v roce 1981. Janu Pavlovi II. se náhle přitížilo a lékaři nařídili okamžité ultrazvukové vyšetření jeho břišní dutiny. Procedura se musela provést přímo v papežově soukromém vatikánském apartmánu.

První skenování ale museli lékaři brzy ukončit, protože přístroj byl rušen. Ukázalo se, že na vině jsou silné vysílače stanice Radio Vaticana. Následoval telefonát do vedení rozhlasu s žádostí, aby vysílání bylo dočasně přerušeno. V rozhlase si ale mysleli, že jde o podvod a že za tím jsou teroristické Rudé brigády, které v té době rozsévaly v Itálii strach. Nakonec se ale ředitel rozhlasu nechal přesvědčit a vysílání dal zastavit. O něco později se posluchači dozvěděli, že šlo o "technický problém".

Z knihy se čtenáři mohou dozvědět i několik dalších novinek o Janu Pavlovi II., respektive o jeho zdravotních problémech. Například, že poprvé mu lékaři oznámili nástup Parkinsonovy choroby začátkem roku 1991. Sdělovací prostředky se o této papežově nemoci začaly zmiňovat až od roku 1994 a Vatikán ji oficiálně oznámil až o další dva roky později.

Jan Pavel II. musel během svého pontifikátu podstoupit sedm operací a v nemocnicích pobýval celkem desetkrát.

Doktor Buzzonetti v knize oceňuje papežovu nezlomnou povahu i jeho trpělivost. Současně ale konstatuje, že Jan Pavel II. stárnul mnohem rychleji, než by se dalo předpokládat - byl to podle něho následek zdravotních neduhů i zranění po atentátu a také dopad dramatického života, který tento charismatický představitel katolické církve vedl.

"Platil cenou skutečného věku, který neodpovídal jeho tělesnému věku. V časných létech života musel čelit velkým obtížím, musel vyvíjet velké úsilí, potýkal se s problémy a s nedostatkem," zdůrazňuje Buzzonetti.

Jan Pavel II. zemřel 2. dubna 2005 po operativním otevření průdušnice, které ho mělo alespoň částečně zbavit velkých obtíží s dýcháním. Následující otrava krve se ale pro jeho oslabený organizmus ukázala jako osudná.