Seznamka
Svatý Jan Zlatoústý i Teofán Zatvornik jsou toho názoru, že modlit se doma je sice správné a prospěšné, ale nelze se modlit doma tak dobře jako v chrámu – v místě které je naplněno modlitbami celých generací předků, kde je přítomen eucharistický Kristus a kde samo místo nás vtahuje do hlubokého dialogu.
Rublevova ikona sv. Trojice ma hlubokou liturgickou symboliku
Pro přehlednost budu užívat otázek a odpovědí, i když některé odpovědi budou otázky značně přesahovat. Postupně se budeme věnovat nejen obecným otázkám, ale také sakrálnímu prostoru, liturgickým oděvům, přírodním symbolům apod. Teprve na poznatcích fundamentální (tzn. základní všeobecné) liturgiky, můžeme přistoupit k diskusi nad jednotlivými částmi slavení svátostí, především pak mše svaté.
Co je liturgie?
Etymologicky by je slovo liturgie složenina dvou řeckých slov – leitos (patřící lidu) a ergon (práce čin). Lze ho tedy překládat dvojím způsobem – služba lidu nebo služba ve prospěch lidu. Staří Řekové toto slovo vnímali jako jakýkoli čin pro dobro vlastní i obecné. Liturgie je pro běžného křesťana spojena s modlitbou. Každá naše modlitba je skutkem, který působí dobro nejen pro nás, ale pro celé mystické tělo – církev. Je zdrojem a pramenem našeho duchovního života. Ten můžeme definovat jako život osoby božské v osobě lidské. Skrze modlitbu se tak člověk stává součástí života Trojce.
Jak být nepřetržitě v modlitbě?
Svatý Pavel nás nabádá k tomu, abychom se bez ustání modlili. Tuto výzvu pro nepřetržitou liturgii vnímali různí lidé v různých dobách různě. V některých klášterech byly mniši rozděleni do tří skupin - jedna se modlila, jedna pracovala a jedna spala. V pravidelných intervalech se tak střídali, aby se stále někdo v mnišském společenství modlit. Jistě cítíme, že tato cesta pravé výzvě svatého Pavla neodpovídá. Odpověď podává Origénes, který říká, že modlí se ten, kdo koná své skutky s vědomím Boží blízkosti.
Proč je liturgie tak důležitá?
Liturgie je středem duchovního života, vždyť kde jinde se setkávat s Pánem, než v modlitbě či liturgii? Mnoho světců si to uvědomovalo velmi niterně – Ignác, Melánie, Tomáš Akvinský či blahoslavený Otec Pio. Právě ona je základní a vrcholná činnost církve (spolu se službou a svědectvím víry), vždyť ta je gruntsacramentum – základní svátost. Místo odkud pramení všechna svatost a odkud vycházejí všechny naše modlitby. V liturgii se můžeme setkávat s naším stvořitelem a Pánem a nechávat se přetvářet k jeho obrazu, neboť co je pro člověka přirozenějšího než modlitba v církvi? Může být pro dítě přirozenější činnost než setkání a rozmluva s otcem kruhu rodiny?
Při liturgii se aktivně zapojujeme do účasti na Kristově kněžství, na kterém máme prostřednictvím křtu podíl a zpřítomňujeme tak jeho vykupitelskou oběť. Jsem tak posvěcováni Duchem svatým a tak získáváme účast na Věčném životě.
Jedno z prvních vyobrázení Krista - Dobrého pastýře v římských katakombách
Je v liturgii přítomen Kristus?
Ano je. Dokumenty Druhého vatikánského koncilu (SC 7) to potvrzují: „Kristus je stále přítomen v církvi, především pak v liturgických úkonech“. Je přítomen zvláště ve shromáždění Božího lidu, v osobě kněze (na jehož kvality není vázaná), v Božím slově, které je předčítáno, ve společné modlitbě a zpěvu, ve společné modlitbě.
Nejvíce a nejdokonaleji je však přítomen ve svátostech. V eucharistii každý věřící přijímá Tělo a Krev Krista, skutečně, nikoli jen duchovně. Svátosti jsou lékem na naše hříchy, dávají nám stále znovu účast na životě církve na zemi i vítězné v nebi.
Liturgie je činnost kde se aktivně setkáváme s Kristem, spolu s ním pak můžeme v modlitbách předstupovat k Otci skrze Ducha, jak dosvědčuje stará definice způsobu modlitby. Právě ona nás začleňuje do těla, ve kterém proudí Kristova krev a kterému je sám Pán hlavou. Právě díky ním můžeme být živými údy a aktivně směřovat ke spáse.
Autor je katecheta pro II. stupeň základní školy u svatého Tomáše v Brně.
K článku bylo založeno diskuzní forum.
