Jak se díváte na Masarykův vztah k ortodoxii, případně k neortodoxii?

Masaryk mnoho lidí, kteří ho brali doslova, pletl, vyjadřoval se dosti neukázněně o svých náboženských představách a uváděl své blízké a přátele ve zmatek. Pochybuji, že tady lze mluvit o nějaké ortodoxii. On byl solitér, ale v čem byl jednoznačný, to je ona protestantská linie českých dějin, tam on byl skoro dogmatikem, tam on nebyl ani ochoten, ani schopen udělat nějaké ústupky. Proto jeho letité přetahování se s Pekařem – to bych mu trochu vytknul, že nebyl ochoten nic korigovat v žádném slova smyslu. Nezapomeňme ale, že on se pro Čechy rozhodl, byla to volba a na svých programových knihách z konce devatenáctého a začátku století pak celý život trval, neudělal žádnou korekturu.


Jak je na tom českobratrský odkaz dnes?

Myslím, že na dně mnoha českých duší – ale to by musely být pod velkým tlakem – je nějaké českobratrství, takové, jež se moc neprojevuje, ale kdyby se hodně tlačilo, tak by se mnozí Češi k něčemu takovému přihlásili. Vůbec to nesouvisí s nějakou konfesionalitou, s příslušností k církvím. Když třeba dnes katolická církev přemýšlí – a zatím marně – proč ona naděje po osmdesátém devátém tak rychle opadla, tak myslím, že by se mělo zkoumat toto české ledví, českobratrské ledví. Je to hodně utajené, stydlivé, ale někde hluboko to je – chudá církev a podobně.


Byl jste dlouhá léta spojkou při pašování literatury ze Západu. Procházela vašima rukama i křesťanská literatura?

Stoprocentně. Na tom mém mostu, který začal malými balíčky a skončil speciálně upravenými karavany s metráky knih a časopisů, bylo úžasné to, že jsem obsluhoval - a pak moji nástupci - všechny, o kterých jsem věděl, že se nepoddali poměrům a měli jakékoli, sebespeciálnější přání. Někdy to trvalo měsíce, někdy třeba i dva tři roky, ale všichni dostali svoji literaturu, své časopisy. Protože i na té druhé straně byli lidé, kteří necenzurovali a když já jsem dosvědčil vážný zájem, tak se jim dostalo té literatury, kterou potřebovali. Nějaká cenzura nepřipadala v úvahu, byla to naprosto svobodná pošta.


Dovolte na závěr osobní otázku: Jak se díváte na osobnost Ježíše Krista?

Já si stále netroufám cokoli uzavřít, pořád jsem ohromen, užaslý nad silou té osobnosti, nad velikostí a moudrostí toho člověka – Boha. Nejsem s tím vůbec ještě u konce, někdy si myslím, že už to vím a pak jsem znovu překvapen, že nevím nic a četba Bible a inteligentních výkladů mne uvádí v úžas a nikdy s tím nebudu hotov. To je jediná jistota, kterou mám. Samozřejmě je víc velkých myslitelů a člověk si říká, že už tomu v podstatě rozumí a ví, ale tady znovu a znovu – nikdy, nikdy. To je úžasný.

První část rozhovoru najdete zde