Ještě před pár lety se KDU-ČSL profilovala jako „klidná síla“, která klade důraz na rodinnou politiku a slušné vztahy ve společnosti i v politice. Dnes jsme svědky toho, že politická scéna se po vzoru té mediální stále více vulgarizuje. V takové situaci už se nelze divit tomu, že citlivost k sociálním otázkám a potřebám lidí, kteří nepatří k nejbohatším vrstvám, se u představitelů křesťanské strany pomalu a jistě vytrácí. A přece právě tato citlivost by v ovzduší nelítostného kapitalismu měla být rozlišujícím znamením pro křesťanské voliče. Nenajdou-li ji u strany, která má křesťanství už jenom v názvu, musí ji hledat u jiných uskupení.

Ať už bylo pozadí Čunkova obvinění jakékoli, odpovídat na útok útokem je chyba a následné rvačky důvěru ve spravedlnost neposílí u nikoho, nejméně pak u veřejnosti. Nastavit druhou tvář podle evangelního vzoru, tedy v praxi odejít pokojně a s klidným svědomím z politické scény do ústraní, by důvěru křesťanských voličů této strany jen povzbudilo. Žel, stal se pravý opak, takže z hrdého protagonisty justičních hrátek se nakonec stal politický kaskadér.

Co se to jen stalo s křesťanskými charaktery křesťanských politiků? Stačí jen málo a reagují podrážděně, agresivně a někdy i zběsile. Před rokem jsem si dovolil v jedné internetové diskusi učinit poznámku, že mluvčí jedné politické strany by neměl vystupovat jako komentátor církevního média. Anebo by případně církevní médium mohlo dát prostor mluvčím i jiných politických stran. Místo věcné diskuse v prostoru k tomu určeném následoval nejprve naštvaný telefonát z Ministerstva pro místní rozvoj a následně „návštěva“ mluvčího lidové strany, který mi pohrozil, že si to se mnou „vyřídí ručně“. Pikantní na tom bylo, že se to stalo v kanceláři České biskupské konference. Nezbývá než si zvyknout na to, že na církevní půdě se tu a tam dějí věci zlé.

Bohužel církevní představitele někdy více zajímají restituce a navracení majetku než lidská slušnost. Ano, doba a politická jednání vyžadují tvrdost, nesmlouvavost a přímo i hrubost. Sice se stále v kostele oháníme evangeliem, ale ve skutečnosti potřebuješ tvrdé lokty, jinak se neprosadíš. Zúčastnil jsem se jednoho konkursu ve státní správě a hned na začátku mi vedoucí dané sekce (mladý vystudovaný teolog) řekl, že se potřebuje zbavit dvou lidí, zaměstnanců. Při konkursech už totiž nerozhoduje vzdělání, praxe, znalost problematiky, ale tvrdost a hrubost, kterým se vznešeně říká „manažerské schopnosti“ či „odolnost vůči stresu“.

Rozzlobených mladých mužů v dresu KDU-ČSL (ale ovšem i v dresech dalších politických stran) jako by narůstalo geometrickou řadou, či jako by procházeli nějakým školením. Najdeme je v oblasti kultury, cestovního ruchu, dopravy, žurnalistiky, vědy a výzkumu, zdravotnictví... Často jsou to absolventi teologických fakult, kteří nějakým zvláštním způsobem zapomněli na základní etické hodnoty, které nahradili pojmy jako bioetika, sociální nauka či komunikační strategie. Například úplně mizí úcta ke stvoření, citlivost pro ochranu přírody a krajiny.

Ve Zlínském kraji už několik let probíhá diskuse o potřebnosti a účelnosti plánované rychlostní silnice R 49 na Slovensko. Vzhledem ke stoupajícím cenám pohonných hmot je více než sporné, bude-li v budoucnu zapotřebí tento megalomanský projekt, který zdevastuje velkou část přírodního parku, dosud unikátní klidové oblasti Vizovických vrchů. Dotčené obce a jejich starostové (například Lačnov) poukazují na to, že dopravu v oblasti by bylo vhodnější a účelnější vyřešit rozšířením stávající I/49 s případnými obchvaty obcí. Hlavním zastáncem zalití krajiny betonem je po hejtmanovi (za ODS) krajský radní pro dopravu za KDU-ČSL Hradecký. Na nedávném pracovním jednání o dokumentaci a přípravě projektu dokonce vyjádřil svou nespokojenost s tím, že jsou přítomni i zástupci občanského sdružení Vizovické vrchy.

Co dnes mohou říkat staří poctiví lidovci, kteří v roce 1990 chodili po nocích vylepovat plakáty a přemlouvali všechny k účasti ve svobodných volbách? Už jim nezbývá než mlčet a platit ze skromných důchodů regulační zdravotní poplatky.

Pokud se důchodu dožijí dnešní „budovatelé“, budou možná svým potomkům někdy říkat: „Inu, synu, načunkuj a jeď! Tvrdě a nesmlouvavě, ať to stojí co to stojí, hlavně ať tě nikdo nepředhoní!“ Věřím ale, že hodnoty už v té době budou zase na straně citlivosti a slušnosti, takže tito potomci budou uvedená slova pokládat jen za ozvěnu starých časů...

Članky v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora. Tiskovému oddělení KDU-ČSL byla nabídnuta možnost reakce na článek.