Nejen na Moravě, ve svém hlavním působišti, je olomoucký arcibiskup a metropolita moravský Jan Graubner populární osobností. Zasloužil se o Tříkrálovou sbírku, a v poslední době je jako aktivní předseda České biskupské konference jedním z hlavních vyjednavačů majetkového vyrovnání státu a církve. Na druhou stranu je spojován i s řadou nepříjemných kauz týkajících se morálních poklesků kněží diecéze či sporem o výrobu mešního vína. Zítra arcibiskup Graubner oslaví své šedesátiny a připomene si také 35 let své kněžské služby.

Olomoucký arcibiskup je považován za jednoho z předních představitelů konzervativního křídla římských katolíků. Podle tisku mu je blízký model církve jako "opevněné" pevnosti. Je označován za jednoho z možných nástupců dosavadního nejvyššího představitele českých katolíků, arcibiskupa pražského a primase českého Miloslava Vlka.

Sám Graubner se ale za konzervativce nepovažuje, "cítí zodpovědnost za věrnost nauce církve i správné praxi". "Nemáme-li ztratit identitu, musíme zůstat pravověrní," říká.

Narodil se 29. srpna 1948 v Brně, vyrostl však ve Strážnici na Slovácku jako jedno z pěti dětí v živnostenské rodině. Svůj vztah k Bohu získal především od matky a rozhodnutí stát se knězem v něm uzrálo už v dětství. Gymnázium ho "nepřevychovalo", ovšem před seminářem musel ještě na rok do továrny, aby se takzvaně kádrově "vylepšil". V roce 1968 se na původ už neptali a cesta k teologickému studiu v Olomouci byla otevřená.

Kněžské svěcení přijal v červnu 1973. Působil jako kaplan ve Zlíně a ve Valašských Kloboukách. Od roku 1982 byl osm let farářem ve Vizovicích a současně administrátorem v Provodově a Horní Lhotě u Luhačovic.

V církevní hierarchii začal postupovat od března 1990, kdy se stal titulárním biskupem tagarijským a světícím biskupem v Olomouci. Po smrti arcibiskupa olomouckého Františka Vaňáka v září 1991 převzal správu arcidiecéze. A za rok pak nastoupil na Metodějův stolec v Olomouci jako 14. arcibiskup, do úřadu byl uveden 7. listopadu 1992. Už osmým rokem vede také Českou biskupskou konferenci a je vyhledávaným církevním mluvčím.

Ve své pastorační službě se Graubner zaměřuje mimo jiné na duchovní péči o mládež a katechetickou činnost církve. Radost mu dělá Charita, kterou v 90. letech pomáhal obnovit. Za úspěšný považuje projekt Tříkrálové sbírky, který inicioval. Sbírka od roku 2000 vynesla již téměř 400 milionů korun, které Charita využila pro pomoc potřebným lidem v Česku i v zahraničí. Letos za sbírku dokonce převzal Anděla od Akademie populární hudby.

V úřadu se však musel arcibiskup Graubner vyrovnat také s opakovanou kritikou médií i prostých lidí. Skvrna podezření na něm ulpěla v případu faráře Merty, který zneužíval ministranty. Trestní oznámení na něj policie odložila, a arcibiskup vždy tvrdil, že žádná provinění kněží nezakrývá. Čelil nařčení kvůli rekonstrukci olomoucké katedrály a také v kauze arcibiskupských sklepů. Někteří čeští politici i část veřejnosti nelibě nesli, když Graubner  v květnu 2002 sloužil mši na sudetoněmeckém srazu v Norimberku. "Patříme do jedné Evropy a není možné říkat, že s někým se nebudeme bavit," odpovídal na kritiku, protože podle něj není možné uplatňovat princip kolektivní viny na nikoho.

Církev podle Graubnera není úřad, ale společenství živých lidí, kterému slouží. Své povolání proto ctitel hesla "Co vám řekne, učiňte", jak radila Panna Marie apoštolům o slovech Ježíše, vnímá jako poslání, věnuje mu veškerý čas a je mu i koníčkem.