Papež Francouzům ukázal, jak jsou katoličtí. To platí jak pro jejich lidovou zbožnost, kterou papež inspiroval svojí mší v Lurdách, tak i pro jejich institucionální tradice, jež jsou manifestovány katedrálami a pařížskými univerzitami a kláštery, jež Benedikt vysoce vyzdvihl.

Na závěr své si papež užil “koupele v davech”, v největším mariánském poutním místě byl přívítán jako doma. Avšak soudě podle komentářů francouzských novin, zanechal Benedikt XVI. v celé Francii dobrý dojem. Ať už při bohoslužbě v Paříži, při své promluvě v katedrále Notre-Dame či v Lourdách: všude ho doprovázelo nápadně velké množství mladých lidí. A naopak mladým lidem adresoval papež téměř všechna svá kázání a promluvy. Na jedné straně varoval před “falešnými modlami” jako jsou moc a peníze, a na druhé straně jim při nedělní ranní mši popřál, aby “prožili skutečnou a hlubokou lásku” v manželství, pokud do něj vstoupí.

Francouzská církev trpí jako žádná jiná nedostatkem kněží, za rok mívá pouze kolem stovky nových svěcení. Proto se papež po nedělní bohoslužbě setkal se všemi francouzskými biskupy. Vícekrát papež během své cesty zdůraznil, jak nejen církev, ale i on osobně lpí na křesťanském dědictví Francie. Protože Francie jako “nejstarší dcera církve” a zároveň země osvícenství má dvě duchovní tváře, apeloval zde Benedikt XVI. zjevně záměrně na to, aby víra a rozum byly viděny v samozřejmé jednotě. Přesně dva roky po své přednášce na univerzitě v Řezně tím navázal na její základní myšlenky.

Jeho promluva před sedmi stovkami hostů z oblasti kultury a politiky na Collége des Bernardins byla dramaturgicky také zajímavá: Vyšel od benediktinských mnichů, kteří zde hledali víru, a završil ji v poslední větě se svojí hlavní tezí. Kultura, která by z otázky po Bohu udělala soukromou záležitost, by podle papeže byla “kapitulací rozumu, zřeknutí se jeho nejvyšších možností a proto také pádem humanity do propasti, jehož náledky mohou být velmi závažné. To, co založilo kulturu Evropy, hledání Boha a ochota mu naslouchat, zůstává také dnes základem skutečné kultury.”

V neděli ráno pak v krátkém čase sám zajel papamobilem na důležitá místa rozumu a kultury: Nejprve navštívil Francouzský institut (Institut Francais) a obdivoval “nesčetné cesty humanitních a přírodních věd”, a pak, několik minut jízdy dále, prohlásil před čtvrt milionem posluchačů u Invalidovny: “Nic nemůže zastoupit mši svatou pro spásu světa.”

Francouzské noviny “Le Figaro” papežovu návštěvu komentovaly slovy: “Ačkoli Paříž a Lurdy jsou  prostorově a jako hlavní města rozumu a víry leží daleko od sebe, Benedikt XVI. tyto dva světy spojil dohromady. Neboť doposud náležel také Beneditk XVI. spíše k bezesporu věřícímu, ale intelektuálnímu světu. A zdálo se, že Lurdy jako místo víry a pověry přináleží spíše k mystickému mariánskému ctiteli papeži Janu Pavlu II.” Avšak v neděli večer, když navštívil toto poutní místo, znovu ožily silné a charismatické obrazy jako v případě jeho předchůdce.

“Mission impossible”, daly si v sobotu do titulky levicové noviny Liberation, a tím naznačily, že papežův pokus nově získat Francii pro víru a církev, je odsouzen k nezdaru. Avšak ve svém předpokladu se zjevně mýlily. Dokonce francouzský prezident Sarkozy vyvolal údiv už při okázalém uvítání na letišti svoují tezí “pozitivní laickosti.” Ta je podle něj pozváním k dialogu, toleranci a úctě. Je to to nový rozměr veřejné debaty a pozváním pro náboženství i všechny další myšlenkové proudy.

Na to ovšem kriticky reagovali opoziční socialisté. Jejich mluvčí Julie Dray obvinil papeže, že o víkendu v Lurdách pronesl hodně fundamentalistický projev. Prezidentovi Nicolasi Sarkozymu pak vyčinil, že si neudržoval "dostatečně velký odstup mezi církevní a veřejnou činností".

To však nic nemění na celkově pozitivním vyzněné papežovy návštěvy. Podle listu Le Figaro ovace tisíců věřících vyvracejí obavy z chladného přijetí papeže, vyjadřované v poplašných komentářích, které jeho návštěvě předcházely.

Podle Die Welt, ČTK a Radia Vatikán zpracoval Jan Uhlíř