Seznamka
Die Weiße Rose (Bílá růže) bylo jméno tajného protinacistického spolku (resp. hnutí) při Ludvíkově a Maxmiliánově univerzitě v Mnichově. Její jádro tvořili studenti angažovaní v křesťanských a filosofických kroužcích, postupem času se přidalo několik dalších a zapojeno bylo několik profesorů. Zakládací členy a nejužší jádro skupiny tvořili Hans Scholl, Alexander Schmorell a Christoph Probst, později doplnění o Sophii Scholl. Mimochodem, Schollovi měli antinacismus „v krvi“, jejich otec přišel v roce 1942 o slušné místo a strávil několik týdnů ve vězení za to, že veřejně označil Hitlera za „Bič Boží seslaný za trest na lidstvo.“Skupina aktivně působila v letech 1942-1943, kdy anonymně kreslila protinacistická hesla na veřejných prostranstvích a tiskla protinacistické tiskoviny. Vyprodukovala celkem 6 protinacistických letáků, které distribuovala především po Mnichově a jeho okolí. Nejslavnější z nich se stal ten poslední, který se později podařilo dostat ven z Německa, a byl pak v rámci spojenecké propagandy svrháván v miliónech kusů na Německo. Toho úspěchu se však jeho autoři a většina členů a spolupracovníků Bílé růže již nedožila.
18. února 1943 byli při distribuci šestého letáku v prostorách univerzity dopadeni Hans a Sophia Schollovi. V jediném dni pak byl pozatýkán i zbytek jádra celé skupiny. Tato překvapivá rychlost vedla původně některé autory k názoru, že Schollovi ostatní zradili a ten se dosud občas objeví, ač již je spolehlivě vyvrácen. Dnes díky objeveným vyšetřovacím protokolům a záznamům od „soudu“ víme, že Schollovi naopak maximálně vzdorovali a přiznávali jen dokázané, přičemž vše, co mohli, brali na sebe. Jakkoliv ale byli odvážní a vynalézaví v hledání výmluv, neměli šanci. Zkázou skupiny totiž byla její totální neznalost a nedodržování nejzákladnějších pravidel konspirace. Schollovi měli u sebe při své riskantní akci písemnosti jasně je spojující s dalšími osobami z hnutí, další materiály pak měli doma, a to včetně takových, jaké nikdy neměly být ani vyhotoveny, natožpak aby byly volně uloženy nezašifrované na prvním místě, kam Gestapo přijde.
Schollovi se už 22. února ocitli před soudem, ve stejném procesu byl ještě souzen Christoph Probst. Tedy, před soudem, v procesu… Tzv. Lidový soud vedený fanatickým nacistou Rolandem Freislerem měl se soudem společné asi tak především to jméno. Freisler zastával názor, že vůle Vůdce a nacistická ideologie jsou jediné směrodatné zákony Třetí říše a staral se o to, aby obojí bylo uspokojeno co nejrychleji. Navíc Schollovi se chovali u soudu velice hrdě a bez váhání opakovali a potvrzovali svoje protinacistická stanoviska a obvinění Třetí říše ze strašných zločinů, takže se rozhodl z toho udělat exemplární případ. Všichni tři obvinění byli odsouzeni k smrti za velezradu a podrývání válečného úsilí Říše (z právního hlediska by tento rozsudek neobstál, ale koho to zajímalo), kterýžto trest byl (v rozporu se zákony) vykonán ještě týž den, všichni tři byli sťati gilotinou. Vedoucí popravčího týmu později prohlásil, že na něj všichni tři udělali obrovský dojem tím, jak důstojně přijali svůj osud, speciálně pak Sophia Scholl. Později byli postupně odsuzováni a popravováni další členové skupiny.
Bílá růže a především sourozenci Schollovi se stali legendami německého protinacistického odboje. Přestože bezprostřední dosah jejich činnosti byl asi zanedbatelný, jejich odvaha a ochota vystoupit proti vraždění a snažit se zburcovat německý národ, jakož i statečnost s jakou vystupovali před soudem, to vše představovalo výjimečný projev odvahy a morální síly, který měl jen pramálo napodobitelů. Členové hnutí se stali součástí hrstky, která v té době za cenu nejvyšší zachraňovala čest Německa. A kdo ví, kolik z těch, kteří pak pomáhali v Německu obětem nacistických zločinů, se do toho dalo na základě burcujícího křiku Bílé růže. Či jeho ozvěny.
V roce 2003 hlasy diváků ZDF umístily sourozence Schollovi na čtvrté místo ankety Unsere Besten (Naši nejlepší, obdoba ankety Největší Čech České televize) a busta Sophie byla umístěna do Valhaly (jakási bavorská síň slávy, v níž jsou připomínáni největší osobnosti bavorského národa). Pro ty, co chtějí vědět víc, jsou kromě obsáhlé literatury k dispozici tři filmy. Vřele doporučuji především poslední z nich: Sophia Scholl - Poslední dny, který se soustředí na postavu Sophie Scholl a klade maximální důraz na historickou přesnost, přičemž využívá předtím neznámé vyšetřovací protokoly, což mu umožňuje rekonstruovat vývoj a nejpodstatnější body Sophiina vyšetřování i soudní proces. Vzniklo tak historicky velice přesné a monumentální dílo, které fantastickým způsobem přibližuje jednu z největších osobností německého národa.
První dva obrázky byly převzaty z článku Sophie Scholl na anglické verzi Wikipedie. První ukazuje Hanse Scholla, Sophii Schollovou a Christopha Probsta, druhý je záběr z filmu Sophia Scholl - Poslední dny a je na něm vidět Sophia před Lidovým soudem. Poslední obrázek, použitý i v poutači, je z Commons kde lze najít i řadu dalších. Je na něm památník Bílé růže před univerzitou v Mnichově.
