Nedávno skončil Týden modliteb za jednotu křesťanů. Po celé naši zemi i ve světě se konaly ekumenické bohoslužby. Populární se stává tradice Noci otevřených kostelů. Velký prostor pro vzájemnou ekumenickou spolupráci v charitativní oblasti je na mnoha místech úspěšně naplňován. Je to ale vše, co lze společně dělat? Domnívám se, že ne. Stále chybí vzájemná eucharistická pohostinnost, společné slavení večeře Páně. Nechci shazovat význam společné modlitby a ekumenické bohoslužby Slova. Přesto mívám při ekumenických akcích často pocit formálnosti a účasti na poněkud bezzubé bohoslužbě, zejména sejdou-li se křesťané společně jen jednou v roce.

Snad i proto, že až při lámání chleba můžeme pochopit to, co nám mohlo zůstat skryto při kázání a zvěstování Slova. Evangelista Lukáš nám podává zprávu o tom, jak se učedníkům otevřely oči a poznali Ježíše až ve chvíli, kdy s Ním po Vzkříšení lámou v Jeruzalémě chléb, přestože jim předtím možná i několik hodin vykládal Písma (L 24). Tento aspekt podtrhl ve svém kázání při lednové ekumenické bohoslužbě v České Lípě evangelický farář Marek Lukášek.

Do českolipské farnosti Českobratrské církve evangelické patří i nedaleký Nový Bor, kde probíhá velmi zajímavá ekumenická spolupráce s Církví československou husitskou, o které bych čtenáři rád podal podrobnější zprávu.

Místní ekumenu rozhodně nelze označit za bezzubou. Husité a evangelíci zde před dvěma lety společně opravili a po 40 letech znovu navrátili k bohoslužebnému užívání bývalý starokatolický kostel Panny Marie ustavičné pomoci (v současnosti přejmenovaný na kostel sv. Ducha) a konají zde pravidelně ekumenické nešpory a také bohoslužby, vždy se společným vysluhováním večeře Páně. Naposledy na Boží hod vánoční za účasti až stovky věřících. To není vůbec běžná záležitost, když dvě církve slaví společně Vánoce a připomínají si narození Ježíše Krista u jednoho stolu. Novoborští tak završili dlouhodobou společnou cestu při opravě tohoto chrámu. (Společnou vánoční bohoslužbu měli evangelíci s husity také ve Vysokém Mýtě. Eucharistickou limskou liturgii zase slaví obě církve v Praze na Vinohradech. Zde se ale nejedná o řádné nedělní bohoslužby, ale jen o nástavbu k běžnému nedělnímu servisu, takže jde “pouze“ o setkávání hrstky nadšenců - pozn. autora).

Husitský a evangelický kostel sv. Ducha v Novém Boru původně sloužil starokatolické obci.

Kostel byl vybudován koncem 19. století a až do roku 1968 sloužil starokatolické obci. Pak přešel do správy města Nový Bor a byl užíván jako řemeslnická dílna. V roce 2007 převedlo město kostel do majetku Československé církve husitské. Z iniciativy a pod vedením farářky Elišky Raymanové a ve spolupráci s českolipským sborem Českobratrské církve evangelické byl kostel zrekonstruován a připraven pro bohoslužebné užívání. Do kostela byly převezeny lavice a stůl Páně z vyhořelého, kdysi luterského novoborského kostela a vyroben nový ambon. Kříž pochází ze soukromé sbírky f. Raymanové. Pořízení varhan závisí na získání finančních prostředků.

Nový “oltářní“ kříž

Kostel byl (poprvé!) vysvěcen těsně před svatodušní nedělí 2008 za účasti biskupa CČSH Štěpána Kláska a seniora ČCE Tomáše Matějovského. Československá a po ní evangelická bohoslužba se v kostele slouží v letním období každou neděli, a jak již bylo uvedeno, několikrát do roka mají obě církve bohoslužby společně. V případě potřeby se oba duchovní vzájemně zastupují při vedení obvyklých nedělních bohoslužeb.

Marek Lukášek a Eliška Raymanová často společně slouží při bohoslužbě.

Československá církev se pro evangelíky nabízí jako ideální ekumenický partner. Obě církve mají vzájemnou dohodu o uznávání křtu a členství v Leuenbergské konkordii  umožňuje jejím členům i společnou účast u stolu Páně. Křesťanů v Čechách, ale i na Moravě ubývá a na mnoha místech visí otazníky nad tím, zda si hrstky rozdělených křesťanů mohou ještě dovolit luxus samostatné existence či spíše živoření. Stojí proto za to se zamyslet, zda je novoborská situace inspirující k hlubším ekumenickým kontaktům, a to ne jen s husity, ale dle místních podmínek třeba i s křesťany dalších církví.

Sestaveno s využitím zpravodajství ChristNet.eu, foto autor a Antonín Štědra. Vydáno ve spolupráci s evangelickým časopisem Český bratr.