Krev mladých věřících

Skupina mladých křesťanů, muslimů a židů byla šokována množstvím krve prolévané ve jménu náboženství. Ve svém mladistvém aktivismu se proto rozhodli věnovat monoteistickou krev nikoliv zraňování, ale zachraňování. V neděli 30. května 2010 zorganizovali již druhý ročník darování krve (nejen) pro členy pařížských náboženských komunit. 

Jejich zápal pro aktivní soužití lidí různých náboženských tradic přilákal více než 5 000 fanoušků na facebooku, asi tisícovku návštěvníků v samotný den a 120 dárců krve. Jak se podařilo dosáhnout tak výrazné manifestace bratrství mezi věřícími skupince mladých lidí, z nichž většina ještě neopustila středoškolské lavice?

Sen bratrství mezi lidmi rozdílných náboženství se zrodil na cestě do Osvětimi. Ve vlaku, který na konci roku 2008 přepravoval 500 mladých lidí mezi Paříží a Osvětimí, se nacházeli také tři středoškoláci: katolík Samuel, muslimka Missiva a židovka Sarah. Tehdy šestnáctiletý Samuel popisuje svou zkušenost následujícím způsobem: „Odjížděli jsme směrem k nenávisti, vrátili se s láskou. Nastupovali jsme ve strachu, vrátili se s vírou. Naše myšlení bylo svázáno úzkostí, ale teď rozmlouváme s důvěrou.“

O několik měsíců později přišlo bombardování Gazy. Samuel, Missiva a Sarah se shromáždili spolu s dalšími věřícími k modlitbě za mír, kterou organizovala skupinka dospělých křesťanů, muslimů a židů z pařížského 15. okrsku. V průběhu večera se v jejich hlavách zrodila myšlenka zasazovat se o to, aby krev ve jménu náboženství tekla jen pro dobrou věc. 

Skupinka jedenácti mladých lidí sepsala během několika hodin Manifest aktivní koexistence a začala na jeho základě stavět sdružení Coexister. Sdružení, které stihlo během čtyř měsíců zorganizovat první ročník dárcovského dne, jež navštívilo více než 300 lidí, a z nichž sto sedmnácti byla krev také odebrána. Sdružení, které se během roku rozšířilo z Paříže do řady frankofonních měst a zemí.

Skupinka mladých věřících Coexister není jen sdružením organizujícím jeden dárcovský den za rok. Jejich záměrem je kromě společného konání též vzájemné poznávání vlastních náboženských tradic a svědectví o dialogu, kterým žijí.

Za účelem poznávání tradic vlastních islámu, křesťanství a židovství pořádá Coexister čtyřikrát do měsíce drobné aktivity zaměřené na konkrétní tradice či problematické oblasti. Jde například o návštěvy výstav, náboženských obřadů nebo kulturních představení. Pro diskuse týkající se tří monoteistických náboženství rozvinuli mladí Francouzi koncept théocafé: jak napovídá samotný název, jde o neformální setkání k diskusím o náboženských otázkách nad šálkem lahodné kávy.

Na to, že nejde jenom o uzavřenou skupinku podobně smýšlejících křesťanů, muslimů a židů, ukazuje jejich přístup ke „svědectví o dialogu“. Pravidelně se účastní diskusí s (nejen) mladými lidmi ve školách, v dětských domovech, v místech náboženského setkávání, na ambasádách, v televizi či na vlnách rozhlasu. 

Ačkoliv skupina Coexister vznikla v poměrně poklidném 15. pařížském okrsku, velmi brzy se rozšířila i do částí Paříže trpících podstatně větším napětím mezi lidmi rozdílných kultur a náboženství. Může to znít trošku jako sen, ale vytváření malých skupinek „aktivní koexistence“ se nezastavilo na předměstích Paříže, ale stále se šíří do dalších francouzských měst, do Maroka a na Réunion.

Svou bezprostředností a bezpodmínečností přátelství přivádějí tito mladí lidé do rozpaků nejednoho dospělého žijícího na vlnách předsudků. Dostávají se do oblastí, do nichž se často dospělý věřící bojí vstoupit. Příkladem mohou být jejich diskuse o tom, jakým způsobem by se spolu mohli modlit – a sdílet tak jednu z nejintimnějších oblastí svého náboženského života.

Nejde nicméně o mladé lidi urvané ze řetězu vlastních náboženských komunit. Jejich vřelé vztahy s představiteli pařížských farností, synagog a muslimských modliteben jsou více než příkladné. Byl jsem svědkem řady návštěv místních komunit, při kterých lidé z Coexister dokázali rozptýlit předsudky, stereotypy a obavy nejednoho náboženského představitele.

Nejde také o mladé lidi, kteří by ztráceli svůj vztah k vlastní náboženské tradici. Aktivity v rámci Coexister na ně mají přesně opačný vliv. Dvaadvacetiletý katolík Ardin Devinci popisuje svou zkušenost následujícím způsobem: „Při zapojování se do dialogu jsem se sám sebe tázal, jestli mne taková aktivita nevzdálí od mé katolické víry. Tento mezináboženský projekt mi nicméně umožnil prohloubení víry v Krista více, než jsem si byl schopen představit – a naprosto změnil můj vztah k druhým lidem. Nyní jsem skutečně schopen soucítit s židovskými a muslimskými bratřími a sestrami, kteří jsou obětmi kriminálních činů. Zapojení do činnosti Coexister je pro mne prodloužením modlitby a hledání Boha.“

V neděli 30. května neprobíhalo v pařížském 15. okrsku jenom darování krve. Na dvoře kostela Saint-Léon se tisícovka lidí zapojila do diskusí o vlastní víře a o možnosti šíření kultury míru mezi náboženstvími. Pozvání k rozhovoru a společnému jídlu přijali kromě studentů a skautů také kněží, členové řádů, biskupové, faráři, rabíni a politici. 

Společně vypustili do nebes mírové poselství v podobě holubic a barevných balónků. Každý nafukovací balón nesl mírový vzkaz napsaný některým z účastníků. Ve dnech, které následovaly, dostávali lidé z Coexister děkovné zprávy a povzbuzení z různých koutů Evropy.

Nedostalo se jejich mírové poselství také k Vám?