Starší italský muž vstoupil na předměstí Rimini do kostela, poklekl u zpovědnice a když kněz otevřel okénko, spustil:
"Otče, za druhé světové války krásná židovská žena zaklepala naléhavě na moje dveře a prosila mě, abych ji ukryl před fašisty. Tak jsem ji schoval do podkroví."
Kněz se podivil:"
To je něco úžasného, z toho se nemusíte zpovídat."
"Otče, je toho víc, co mám na srdci... Ona se mi za to začala odvděčovat milováním. Bylo to několikrát za týden a o nedělích a svátcích i dvakrát."
Kněz na to:
"To bylo dávno a oba jste se tím vystavili velkému nebezpečí, ale dva mladí lidé na základě těchto okolností mohou slabosti těla snadno podlehnout. Jestliže toho upřímně litujete, je vám odpuštěno."
"Děkuji vám, otče. Bylo to opravdu velké oslabení mého svědomí. Ale mohu mít ještě jednu otázku?"
"A jakou?" ptá se kněz.
"Mám jí říct, že už je po válce?"
Kněz se chvíli zamyslel a pak jen pokrčil rameny:
"Pokud je ještě k světu, pere, vaří a uklízí... já bych mlčel."