Seznamka
Předsedkyně Ritschelová v úvodu představila, jak se v různých zemích Evropské unie dotazují při sčítání na nepovinnou otázku o náboženské víře. Překvapivé může být, že např. v Itálii, Německu, Španělsku nebo Bulharsku se na víru při sčítání vůbec neptají a známé výsledky o religiozitě jsou získané z různých sociologických výzkumů nebo vlastních statistik jednotlivých církví. Na Kypru, v Irsku nebo na Slovensku je otázka na náboženskou příslušnost povinná a u nás nebo třeba v Maďarsku dobrovolná. Ještě jiná situace je ve Skandinávii, kde sčítání jako takové údajně vůbec neprobíhá a různá statistická data stát získává z registrů státní správy.
Formální versus subjektivní náboženské přesvědčení
Pokud jde o katolicitu, záleží na definici. V nejširším pojetí je pokřtěný považován za člena všeobecné katolické církve. Těchto katolíků máme v současnosti přibližně 4 miliony. Při Sčítání 2011 toto ale na rozdíl od minulých sčítání nebylo zjišťováno. Jak uvedl sociolog Nešpor při sčítáních za Rakouska Uherska a za první republiky se zjišťovala formální náboženská příslušnost. V době komunistického režimu se náboženství zjišťovalo dobrovolnou otázkou, vyplnění ale mohlo být vázáno obavou o zneužití tohoto údaje. Až při sčítání v roce 1991 šlo odpověď na otázku na náboženskou příslušnost vyplnit bez obav. Při loňském sčítání byla poprvé možnost se přihlásit k víře, nikoliv ke konkrétní církvi, a této možnosti využilo 800 tisíc občanů. Na jisté formálnosti výsledků mají zájem i církevní představitelé, protože podle výsledků sčítání lidu byla vypočítávána výše státního příspěvku pro jednotlivé církve.
Podle generálního sekretáře ČBK Tomáše Holuba si římskokatolická církev dělá i vlastní statistiky o účasti na bohoslužbách. Tyto výsledky ale nebývají zveřejňovány, což bylo během debaty kritizováno a církev byla hodnocena i hůře než stát, který by si nedovolil získávané informace od občanů zatajovat. Tomáš Holub souhlasil a slíbil, že zjistí proč. Neměl bližší informace, protože jako generální sekretář ČBK působí jen krátce. Mohl prezentovat jen výsledky z královéhradecké diecéze, kde v minulosti dlouhodobě působil. Podle Holuba zde mezi jednotlivými "cenzy", které si provádí církev sama, došlo k poklesu účastníků bohoslužeb zhruba o 5%. Statistická data některých diecézí ale veřejná jsou, podařilo se nám dohledat výsledky českobudějovické diecéze, ze kterých vyplývá pravidelná účast zhruba 3% populace na bohoslužbách. Během debaty byla i zpochybněna validita těchto výsledků vzhledem k tomu, že na jejich základě dochází i k přerozdělování peněz v církvi a nižší počet věřících údajně znamená i nižší finanční odvody do centra.
Obecně neplatí věřící = křesťan
Obecně ale neplatí věřící = křesťan, při Sčítání 2011 byli v položce věřící zahrnuti též např. vyznavači Jedi, hinduisté, vyznavači ateismu a „necírkevní“ věřící. Užší pojetí definuje katolíka jako člena římskokatolické církve – takto byla zjišťována katolicita v naší vlasti, ale takto definují katolicitu také v sousedních zemích. Veškerý další text již se bude zabývat úvahami právě nad touto katolicitou.
V Německu se z římskokatolické církve vystupuje, v období 2000-2010 vystoupilo cca
Procentuální porovnání počtu katolíků na Moravě a v Čechách mezi sčítáním v roce 2001 a 2011
Poměrné zastoupení evangelických církví u nás 0,5 % a v Polsku 0,2 % je velice nízké. Z grafu je ale zřejmé, jaký podíl obyvatelstva mají křesťané, kteří se identifikují s církví, v sousedních zemích. Metodika zjišťování katolicity není v uvedených zemích stejná jako u nás jak již bylo výše uvedeno – v českém Sčítání 2011 byla otázka ohledně víry/církve dobrovolná. V tomto smyslu tedy nejsou údaje zemí (Polsko, Rakousko, Německo a Slovensko) vůči Česku plně porovnatelné. Výsledky některých zemí také pocházejí jen z církevních statistik nebo sociologických průzkumu.
Srovnávací základnou pro další grafy je sčítání v r. 2001. Určitě existují osoby žijící aktivně svoji víru, které proto, že se s ŘKC plně neztotožňují, vyjádřily dílčí nesouhlas s ŘKC tím, že na otázku ohledně víry odpověděly buď volněji (71 tisíc osob vyznalo katolickou víru) nebo vůbec. Tyto osoby, které se v dotazníku s ŘKC neidentifikovaly, následující srovnávací grafika nezobrazuje.
Procentuální porovnání Římskokatolické (modře) a největší evangelické církve (červeně).
Statistika víru nezměří. Výsledky je ale třeba pečlivě analyzovat
Někteří oprávněně namítají, co je to za život ve víře, když stačí jednou za deset let pouze vyplnit statistickou kolonku. Mají pravdu, ale Sčítání nezjišťovalo údaje o těch, kteří navštěvují pravidelně nedělní bohoslužby. Dramatický pokles katolicity musí být pečlivě analyzován. Poslední ročníky obyvatel, které mohly nerušeně projít katolickou formací od křtu až po biřmování, jsou nyní ve věku 80 let a více. Je všeobecně známo, že soudruzi se v Československu opravdu "snažili" – nemyslíme tím jen fyzické likvidace katolických duchovních i laiků, ale též normalizační antikatolickou ofenzívu. Například již v osmdesátých letech se na žádné severočeské škole nevyučovalo náboženství. Materialismus doprovázený životem ve lži, prázdnota marxisticko-leninské filosofie, útěk ze společnosti (a společenství) k chladu televizních obrazovek – to vše bylo ideálním základem pro novodobé „všechno je dovoleno“. Když k tomu připočteme doktrínu individualismu a konzumismu, ordinovanou v posledních dvaceti letech, ale třeba i některé skandály v církvi nebo subjektivní pocity populace o nedostatečných reformách v katolické církvi, je zřejmé, proč dosahuje dnešní katolicita např. v litoměřické diecézi jen zhruba 3,3 % a neověřená je zhruba jednoprocentní účast populace na bohoslužbách.
Procentuální porovnání poklesu katolicity krajů mezi sčítáním v roce 2001 a 2011
Výsledky sčítání jasně ukazují, že tam, kde byla před deseti lety velmi nízká katolicita, došlo nyní k největšímu poklesu, a to až k mizivým hodnotám katolicity pod 3 %. Tedy tam, kde přestává fungovat alespoň minimální společenství, není již důvod ani pro tu čárku jednou za 10 let. Zamyšlení nad řešením bylo na stránkách Magazínu ChristNet.eu předloženo již i v článku Nejde o církve, jde o spásu.
Přiložené grafy zaznamenaly katolicitu v diecézích a okresech naší vlasti – procentuálně a indexem poklesu.
Příprava grafů a hodnocení katolicity v ČR v mezinárodních souvislostech: M. Mareš, zpravodajství z panelové debaty: Jan Kirschner
