Diskuse o prožívání daru lidské lásky včetně předmanželské zdrženlivosti není snadná ani jednoduchá. Náboženská pedagogika se zde potýká se stále novými otázkami a se změnami socioprostoru. Mnohokrát v historii se musela vypořádávat s netolerantními a státní či ekonomickou mocí prosazovanými nároky mylných antropologických postojů. Kde hledat východiska?

Hledání pravdy, jak často zdůrazňuje Benedikt XVI., je otázkou dialogu víry a rozumu. Tento interdisciplinární dialog musí být veden racionálně a ne emotivně, zkratkovitě či povrchně. Bylo by zbabělou kapitulací, kdybychom redukovali schopnost lidského rozumu na pouhé konstatování situace. Ze své povahy potřebují vědní obory aspirovat na hlubší pohledy. Sociologie vypoví o situaci a jejích skutečných kořenech; psychologie poodkryje důvody chování lidí a nastíní metody terapie a adekvátní výchovy; teologická antropologie na základě biblické zprávy pohovoří o etické genetice člověka a o transcendentních pravdách a morálních zásadách, které mají svůj zdroj v učení Ježíše Krista; pedagogika na základě dialogu zmíněných disciplín hledá postupy, jak to, co je lidsky nejryzejší, předat novým generacím, a podněcuje zrod takových výchovných projektů, které motivují k přijetí toho, co patří k lidské osobě a bez čeho se lidská osoba postupně ocitá ve smysluprázdnotě.

Náboženská pedagogika proto klade teologii neustále nové otázky a vyzývá ji k hlubšímu promýšlení pravd víry a morálních norem a k jejich aktualizovanému a srozumitelnému zdůvodnění. Skutečnost, že to, co církev závazně učí ohledně víry a morálky, si neklade nárok na přijetí na základě evidentnosti argumentů, ale mocí Ducha svatého, který v církvi působí, nezbavuje teology a učitelský úřad církve odpovědnosti neustále překládat víru do myšlení konkrétních lidí (Benedikt XVI).

Mladí zamilovaníZ předchozích odstavců vyplývá, že sociologické a psychologické zjištění, že mladí lidé nezachovávají předmanželskou zdrženlivost, mnohdy spolu bydlí bez svatby a že se setkáváme s odkládanou dospělostí (Zeman), není výzvou k redefinici norem.

 Evidentnost tohoto konstatování ukáže přirovnání z jiné oblasti. Skutečnost, že většina lidí krade, nezavdává příčinu ke zrušení části desatera či k transformaci přikázání nepokradeš.

Je vhodné také poznamenat, že již vícekrát se náročné učení církve prokázalo jako pravdivé, a proto vedoucí ke kvalitnímu životu. Dnes už například víme, že nesezdané soužití mladých párů před svatbou přímo ohrožuje pevnost jejich budoucího manželství. („Manželství, kterému předcházelo nesezdané soužití delší než 3 měsíce, má o 57% vyšší pravděpodobnost rozpadu, než přímý sňatek“ /Šťastná, Zeman/.)

Z tohoto hlediska byly zajímavé výpovědi mladých delegátů z diecézí, hnutí, řeholí a vysokoškolské pastorace na 4. celostátním fóru mládeže, které se konalo koncem února 2012 (https://zdar2012.signaly.cz/rubrika/celostatni-forum-mladeze).

 Redaktorky dívčího časopisu IN!, který je určen čtenářkám ve věku 12 – 15 let, ve svém příspěvku uvedly: „Děvčata sice znají přikázání nesesmilníš, ale neumí si ho obhájit před sebou natož před vrstevnicemi či před svými kluky. Vědí, že církev je proti předmanželskému sexu, ale často vnímají tento požadavek jako nesmysl. V náboženství se naučily desatero, ale už jim nikdo nevysvětlil, proč to tak je. Připadá nám důležité, aby se více mluvilo o významu předmanželské čistoty. Nestačí jen hřímat nezcizoložíš, ale je třeba nadchnout pro ideál.“

 V závěrech zmiňovaného fóra se objevila žádost o zřízení gynekologické ordinace podporované biskupstvím, která by pracovala v souladu s učením katolické církve.

 Za těmito konstatováními mladých lidí žijících v církvi lze objevit velké množství otázek, na které ne vždy nachází uspokojivé odpovědi. Lidská láska, sexualita a rodičovství patří v době mládí k aktuálním tématům. Jak si poradit s učením církve, když jsou většinové názory lákavé a těžko se vyvracejí? Mladí lidé potřebují znát nejen morální normu, které církev učí, ale požadují, aby jim byla vysvětlena. Aby ji mohli přijmout, potřebují, aby se jim stala uchopitelnou. Kromě toho požadují, aby jim církev zprostředkovala odborné rady, jak naplňovat vysoké ideály o manželství a rodině. Jejich oprávněný požadavek by církev neměla přeslechnout.

Mladí lidé mají právo na to, aby jim byla vhodným způsobem předkládána pravda o lidské lásce. Zkušenost ukazuje, že mnoho chlapců i děvčat je i v současnosti schopno usilovat o vysoké evangelijní ideály. Obvyklou podmínkou, aby se tak stalo, je, že potřebují najít poutavé vzory a podporu a povzbuzení ze strany moudrých vychovatelů. Nasvědčuje tomu dynamicky se rozvíjející hnutí Čistá láska a dosvědčují to mnozí mladí lidé, kteří prožívají své mladí v čistých nesexuálních vztazích.

V tomto ohledu je třeba konat sebezpytování. Má naše církev dostatek laiků nejrůznějších oborů, kteří spojují svou profesi a víru a dokážou podpořit hlásání evangelia? Disponujeme takovými kněžími, kteří jsou schopni dialogu s mladými lidmi a kteří mají odvahu hlásat evangelium života a lásky vhodně a zároveň nekompromisně? Jak vypadá naše katecheze? A mohli bychom pokračovat v palčivých otázkách.

Je smutné, že mladí lidé jsou velice často obětí nemorálnosti či skepticismu dospělých (Sak). Ježíš se však mladých lidí zastává a s důrazem hovoří o pohoršení: „ Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře." (Mk 9,42) O výchově mladých lidí totiž platí následné rčení: „Když zpomalíš, zastaví se; ztratíš-li odvahu, ustrnou a zanechají snahy; jestliže půjdeš před nimi, předhoní tě; podáš-li jim ruku, dají život; modlíš-li se, stanou se svatými“ (Boccardo).

 Dnes se nikdo nemůže vymlouvat, že je nedostatek teologických zdrojů pro promýšlení nastíněné otázky. Inspirace pro evangelizační či pastorační činnost nechybí, ba naopak. Díky zkušenostem a studiu bl. Jana Pavla církev znovu promyslela oblast lidské lásky a lidské sexuality včetně předmanželské zdrženlivosti. Teologie těla z let 1979 - 1984, kterou nám tento velký papež zanechal, je prozatím nevyužitým pokladem, který důvody učení církve staví na hlubokých personalistických základech a nabízí srozumitelnou argumentaci současným lidem (West). Stejně tak jeho exhortace Familiaris consorcio, dopis rodinám, apoštolský list Mulieris dignitatem a encyklika Evangelium vitae, jsou zdařilým překladem stále platných norem do současného myšlení.

 Ať je situace společnosti jakákoliv, křesťanům náleží výzva sv. Pavla, aby se pevně drželi slova života (Fil 2,16) a pravdy, jejíž oporou je církev (1 Tim 3,15), a to i v době, „kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních choutek nahromadí učitele, kteří šimrají jejich uši“ (2 Tim 4, 3). Výsledkem takového života je svědectví žité víry, které může nadchnout k následování. Úloha následovníků Krista je uprostřed pokolení špatného a zvráceného zářit jako hvězdy ve vesmíru (Fil 2,15), jinými slovy být světlem a solí země (Mt 5, 13 – 14).

P. ThDr. Jan Balík je vedoucím Sekce pro mládež České biskupské konference.

Článek byl vyžádán redakcí.

Související články:

Článek psychologa Jeronýma Klimeše Co s předmanželským sexem bezdětných najdete zde.

Článek mládežnického lektora v oblasti AIDS a sexu Tomáše Řeháka Bůh odpouští náš hřích a dává nové začátky najdete zde.