Dověděli jsme se, že náš pan prezident „po pečlivém uvážení neshledal dostatečné důvody k udělení milosti“ pro pana Smetanu. Onen muž si dovolil provokativně přimalovat na reklamních plakátovacích plochách politikům tykadla. Nic horšího.

Pan prezident ovšem nemusí být velký empatik a velkorysost sama. Nemusí udělit milost, když nechce. A je to správné. Kdyby „musel“, nebyla by již milostí. I ateisté alespoň pochopí, že milost je skutkem mimořádného milosrdenství. Udílí ji Pán Bůh, nebo pozemský suverén. Problémem však zůstává, zda onen „hřích“ je hříchem. O tom to je. Pan Smetana svou vinu popírá, i když za ni zaplatil a něco málo si natvrdo odseděl. Pokud by onu milost dostal - a také ji přijal, nevážil by si sám sebe. Potud je vše v pořádku.

Zbývá pak ještě nějaký důvod, proč by pan prezident měl milost udělit, nebo spíše volit jiný opravný prostředek? Jistěže ano. Vždyť o stíhání svébytného řidiče autobusu se přičinila prezidentova „rodná strana“. V samém centru zájmu byl prezidentův kdysi korunní princ. Odsouzení a ostouzení spoluobčana téhož města se dopustila soudkyně, paní zmíněného otykadlovaného politika. Musel, nebo měl pan prezident v té věci jednat? Nemusel. Rozhodně měl – pod mravním imperativem, jenž nepatří do právního řádu – volit jiný opravný prostředek, nebo k němu přispět.             

Zbývá odezva občanů a lidí sloužících spravedlnosti v naší zemi. Na ministra spravedlnosti s prosbou o nápravu se obrátila Českobratrská církev evangelická. Učinila tak prostřednictvím synodního seniora Joele Rumla a synodní kurátorky Lii Valkové dopisem, z něhož citujeme: „Německý církevní reformátor Martin Luther napsal: „Malé zloděje věšíme, velké oslavujeme. Arci zloději spolu s pány a knížaty vykrádají celé Německo.“ U nás malé zloděje nevěšíme, jen zavíráme, velké oslavujeme a vyzdvihujeme i do vysokých politických funkcí. A co je horšího, zavíráme lidi, kteří nic zlého neudělali, jenom si trochu vystřelili z těch velkých. Myslíme na kauzu Romana Smetany z Olomouce, řidiče autobusu, který nakreslil několika mocným lidem, vystaveným na plakátech, tykadla. Byl za to odsouzen, přestože za poškození obrázků zaplatil finanční náhradu. Pikantní je, že pana Smetanu soudila a odsoudila manželka jednoho z těch, o kterých by Martin Luther bez rozpaků řekl, že patří mezi ty „velké“.

Co zbývá nám, občanům? Odpovědět si na otázku, jaké množství viny je větší než malé. Odolat pokušení a budit veřejné pohoršení (?) tím, že budeme přimalovávat politikům tykadla? Ostatně by tím byli jen vyznamenáni. Tykadla měli i Karafiátovi „Broučci“. A ti byli nositeli světla a prospěchu pro ty, jimž sloužili.

Jan Kašper je farářem Českobratrské církve evangelické v Brandýse nad Labem. Publikuje v církevním i denním tisku.

Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.

Foto: J. Uhlíř