Situace křesťanů v Sýrii stále horší

Dramatický vývoj v Sýrii je prakticky denně v hlavních zprávách světových médií. Týdeník Economist přináší na svých internetových stránkách hned několik zajímavých článků. Jeden z nich sleduje postoje syrských křesťanů, kteří před občanskou válkou představovali většinou podporu Asadovu režimu. Nyní se ale i oni obrátili proti němu – tak zní také titulek uvedeného článku. 

Obětí nedávného atentátu opozičních sil se stal syrský ministr obrany, který pocházel z křesťanské komunity. Patřil k několika vysoce postaveným křesťanům ve strukturách Asadova klanu. I ten patří k syrským náboženským menšinám. Tvoří ho totiž alávité, jedna z větví šiítského islámu. Prezident Asad se ostatně často snažil vykreslit povstalce jako extremisty sunnitské většiny, kteří se pokoušejí zlikvidovat syrské menšiny. 

Hodí se mu proto biskupové a jeptišky, kteří vyjadřují loajalitu vůči režimu a odsuzují cizí zasahování do syrských záležitostí. Strážce jejich věřících už za nimi ale, jak se zdá, nestojí. Sýrie má 23 milionů obyvatel. Z nich zhruba 10 procent tvoří křesťané. A ti stále častěji vyjadřují podporu opozici, i když je to zatím spíš soukromě. Za zavřenými dveřmi v bojujících městech, mnohdy v pokojích vyzdobených soškami Panny Marie, lamentují nad krvavými zásahy vládních sil. 

Křesťané a muslimové jsou často spolu na pohřbech obětí vládního násilí. Jednou z nich se stal nedávno Basil Šehadeh, mladý křesťanský filmař, který přišel o život ve třetím největším syrském městě Homsu. Křesťané jsou také hojně zastoupeni v politických strukturách opozice. Někteří jsou v Syrské národní radě, kterou tvoří většinou emigranti. Koordinační výbory povstalců mají ve svých řadách na mnoha místech rovněž křesťany. 

Na druhé straně je pravda i to, že mezi ozbrojenými rebely nejsou náboženské menšiny příliš zastoupeny. Bojující jsou většinou mladí sunnitští muslimové. Nervozitu mezi křesťany vyvolává navíc fakt, že v řadách povstalců je čím dál víc islamistů. Nedaleko Homsu se stali dva křesťané obětí únosu, když byli obviněni z podpory režimu. Většinou se dá nicméně mluvit o harmonii mezi sunnity a křesťany. 

Násilí je většinou zaměřeno proti alávitům, kteří mají v rukách bezpečnostní složky, ale v celkové populaci je jich jen o málo víc než křesťanů. Podle ženy, která vede malý obchod v horském městě Zabadání, Sýrie nezapadá do běžných stereotypů. Říká doslova: „My Syřané jsme umírnění, ať už patříme k muslimům nebo křesťanům“. 

Smrt ministra obrany může vyvolávat obavy křesťanů, hlavně v Damašku. Daleko větší nervozitu ale způsobuje šířící se chaos. Na sociálních sítích si křesťané posílají obrázky zahalených žen a vousatých mužů jako symbolu nové Sýrie. Učitel Bab Touma z křesťanské čtvrti Damašku říká, že by dal přednost stávajícímu režimu před chaosem nebo islamisty. Týdeník Economist ale na závěr svého článku dodává, že takové postoje jsou v zemi stále méně časté. 

„Bojíme se i mluvit“: syrští křesťané utíkají před radikálními rebely 

Osudy křesťanů v Sýrii sleduje i německý tisk. Pod příznačným titulkem „Křesťané utíkají ze Sýrie před radikálními rebely“ píše pro německý týdeník Spiegel reportérka Ulrike Putzová. Uvádí, že křesťané utíkají do sousedního Libanonu, ale ne ze strachu před režimem Bašára Asada. Křesťanská menšina v Sýrii totiž trpí pod útoky povstalců. 

Křesťané, kteří našli útočiště v Libanonu, se bojí i promluvit. Ani novinářům se neodváží otevřít dveře. Nakonec se pouze jedna žena odváží a vypráví příběh své rodiny. Její manžel, bratři a synovci byli zavražděni syrskými povstalci kvůli tomu, že jsou křesťané, tedy lidé, kteří podle syrských islámských bojovníků nemají místo v nové Sýrii. 

Před válkou bylo ve městě Qusayr asi 10.000 křesťanů. Mnozí pracovali pro vládní úřady, ale i tak v prvních měsících nepokojů dali povstalci křesťanům pokoj. Ti se zase snažili zachovat neutrální postoj v eskalujícím konfliktu. Situace se pro ně začala radikálně zhoršovat minulé léto. Do města přijeli cizinci – salafisté a poštvali povstalce proti křesťanům. 

Vzápětí spustili proti nim v celém městě kampaň. V pátek v mešitách hlásali, že je svatou povinností muslimů křesťany z města vyhnat. Povstalci neustále obviňovali křesťany, že pracují pro vládu. Ti pak museli uplácet džihádisty, aby ušetřili jejich životy. Existují informace o tom, že bojů v Qusayru se zúčastňují i zahraniční džihádisté. Učí syrské povstalce, jak vyrábět bomby. 

Boje ve městě se staly postupem času pro křesťany nesnesitelnými. 32 křesťanských rodin ze Sýrie našlo útočiště v Libanonu, jenom 12 km od hranic se Sýrií. Mnoho křesťanů v Sýrii podporovalo režim Bašára Asada jednoduše proto, že jsou na Blízkém východě náboženskou menšinou a nemají na výběr. Je pro ně bezpečnější podporovat silného vůdce, který je chrání. Někteří křesťané také namítají, že povstalci je zatím nepřesvědčili o svém boji za demokracii. 

Co se týče režimu Bašára Asada, existuje mnoho nezodpovězených otázek. Je přitom jisté, že v Sýrii neexistuje svoboda projevu. Povstalci ale nejsou o nic lepší. Na začátku povstání možná měli legitimní cíle, ale nad nepokoji převzali kontrolu islamisté. Podle některých místních křesťanů se do čela povstání dostali lidé, kteří by rádi vrátili život do doby kamenné. Tolik německý Spiegel. 

Anna Budajová je spolupracovnicí Českého rozhlasu 6  (www.sestka.rozhlas.cz)

^{Foto: Wikipedie, ČTK}