Seznamka
Milan Petrák
Autor: Christnet.cz
Je škoda, pokud na sebe věřící a ateisté vzájemně nahlíží jako na protivníky stojící na opačné straně barikády. Jakkoli je takový pohled pochopitelný, při hlubším prozkoumání vyjde najevo jeho povrchnost. Věřící se mezi sebou dělí do mnoha skupin, mezi nimiž vládnou rozličné vztahy (křesťané, muslimové, hinduisté – s tím, že tato velká náboženství se dále štěpí). Stejně tak ateisté se dokáží při obraně své „víry“ řádně poškorpit: vědecký skeptik s fanouškem spirituality nebo třeba libertarián se socialistou. Názorové hranice lze vést mnoha způsoby. Tím spíše není nutné vzájemně se sledovat kvůli rozdílnému přesvědčení skrz prsty, naopak lze hledat způsoby vzájemné inspirace či obohacení.
Asi největším darem, který mohou ateisté čerpat z víry, je pokora. Ateisté mohou považovat lidi nábožensky založené za iracionální. Jenže ti jsou stále v zásadě stejnými lidmi jako ateisté. Stejný živočišný druh, stejné mozky. Pokud oni propadli iracionalitě, jak si mohou být ateisté jisti, že na to nejsou podobně? Nelze ukazovat: „Vy jste iracionální“, aniž by to znamenalo: „Tím pádem jsem možná iracionální i já.“ Toho by si nevěřící lidé měli být vědomi a místo zdůrazňováni „nerozumu“ jiných by sebereflexí měli dospět k odhalení „nerozumu“ vlastního.
Dalším darem je spiritualita. Někteří ateisté směšují spiritualitu s náboženstvím a automaticky ji odhazují na skládku s nápisem: „pověry“. Přesto je možné provádět duchovní cvičení a nebýt nábožensky založený, stejně jako není nic výjimečného na tom být věřící, a přitom zcela nespirituální. Jsou to ale právě různá náboženství, v rámci nichž byla duchovní cvičení (meditace, modlitby, ..) objevována a rozvíjena. Přínos meditací je potvrzován vědeckými metodami, takže ani skeptici by neměli nic namítat.
Nejviditelnějším, a přesto možná méně významným než předchozí dva, je přínos náboženství na poli kultury. Díla inspirovaná náboženstvím jsou skutečnou pastvou smyslů. Patří sem chrámy, obrazy, písemná díla a hudební skladby. Jen ten nejzavilejší ateista by nedokázal ocenit nádheru gotických chrámů a barokních kostelů. Stejně tak jsou jak věřícími tak nevěřícími milovníky hudby vřele přijímány Bachovy kantáty, popř. Händelův Mesiáš.
Náboženství může být obrovským zdrojem obohacení i pro ateisty. Není to nijak překvapivé. Náboženské myšlení a cítění hýbalo dějinami, měnilo tvář mnoha kultur a do velké míry zformovalo podobu dnešního světa. Je třeba nezavírat oči před utrpením, které náboženské myšlení přineslo, ale též se neuzavírat před jeho přínosem.
Autor je datový specialista a redaktor serveru ipoint.cz. Je autorem knihy Skrytá autorita: Iracionalita a dav v člověku.
