Petr Šiljajev je historik a spisovatel, člen PEN klubu. Napsal knihy:
Lehká nostalgie po těžkých časech I, II, III. Akropolis.
Osobní křesťanské vyznání: Svědectví. Nakl. Olga Krylova.
V České republice je kostelníkem a správcem areálu při kostele sv. Havla v Mladé Boleslavi, propůjčeném Českobratrské církvi evangelické. Petr Šiljajev je občanem Ukrajiny. Jeho matka byla Ukrajinka, otec byl Rus.
Mezi jeho příbuznými, jež mohl letos navštívit a jichž se hluboce dotýká nynější válčení, je i jeho 92-letá tchýně. Jeho čerstvé dojmy daly podnět k našemu rozhovoru.
Jsi Ukrajinec. Znáš dobře místní poměry na Ukrajině. Jak tento stát v poslední době funguje?
Ekonomicky, politicky, vojensky – nefunguje.
Jak vyhlíží současné směřování Ukrajiny: Východ, nebo Západ?
Prezident Janukovič byl spíše pro Euroasijskou unii. Prezident Porošenko, když jel do Bruselu, býval spíše pro Západ. Zavítal-li do Moskvy, tak pro Východ.
Byl jsi na Ukrajině v květnu. Jaká byla cesta?
Ta cesta byla nesmírně náročná. Již tehdy jsme slyšeli střelbu. Nebylo také jasné, zda letadla jsou na průzkumu, nebo budou shazovat bomby, což se i stávalo. Vlak doslova „kličkoval“. Měnil trasu podle situace.
Bylo to dáno také tím, že jsi jel do Luhanska, kde máš rodinu. Jaká tam byla atmosféra mezi lidmi?
Místní obyvatelé inklinují k Rusku. Zasáhlo je, že byl vydán zákaz ruského jazyka, kterým se tam běžně mluví. Ukrajinsky se tam mluví málo.
Pro tamní obyvatelstvo je otázkou, co by se změnilo, kdyby náleželo k Rusku. Dosud se životní podmínky soustavně zhoršovaly. Po rozpadu Sovětského Svazu šla ekonomika dolů. Na lidi silně působí nezaměstnanost a provizorium, v němž žijí. Přitom jim obecně nejde o náchylnost k Rusku! Avšak vidí, že pod vládou Kyjeva jde všechno k horšímu, než bylo předtím.
Nehrají roli reminiscence na dálnější minulost a - zdá se - i zklamání z Majdanu?
Právě tam získal silnou pozici „Pravý sektor“. Majdan jako určitá síla již odezněl. Mnohým se to zde v České republice nezdá, ale na Ukrajině je silná návaznost na „Banderovce“ a z toho plynoucí, stále zesilující, ultraradikální nacionalismus.
A ukrajinská armáda?
V rozkladu. Nejúčinnější jsou ultranacionalistické armádní jednotky, tvořené „Pravým sektorem“. Nesmírně tvrdé, agresivní, bezohledné. Ovšem je pravdou, že Amnesty International ve svém prohlášení z 8. 9. obvinila z vojenských zločinů jak separatisty, tak tzv. „dobrovolnické jednotky“.
Necítí většina obyvatelstva potřebu bojovat za Ukrajinu?
Většině není jasné, zač a za koho by bojovali.
Jaká je nynější mocenská garnitura? Liší se od té minulé?
Prakticky ne. Všichni byli vysoce postavenými komunisty. A prostí lidé se dožadují zlepšení života a je jim jedno s kým. Po rozpadu Sovětského svazu, a nyní počínajícím rozpadu Ukrajiny, je vše rok od roku horší. I Ukrajina má své oligarchy. Další vývoj je tím, málo platné, také podmíněn.
Co bude dál? Rusko, nebo Západ?
Situace je již dál. Je to obdoba rozpadu Jugoslávie.
A Obama, NATO, USA?
Řeknu ukrajinský oblíbený bonmot: „Amerika bude bojovat s Moskvou do posledního ukrajinského vojáka!“ Ukrajinská armáda je dnes sotva bojeschopná.
A jaký je pohled na situaci z České republiky?
Rozdělený. Nic mezi tím.
A co si nyní přejí Ukrajinci?
Zlepšení života. Jinou vedoucí garnituru.
Z tvého pohledu: patří Krym Rusku, nebo Ukrajině?
K Ukrajině nepatřil nikdy. Chruščov ho „věnoval“ Ukrajině. A to, že se Ukrajina zřekla jaderných zbraní, žel, nepřineslo žádný užitek.
A jak je tomu s utečenci?
Hovoří se o tisících lidí! Přitom jich 100 000 uteklo na západ a zhruba 900 000 na východ.
Jaké je postavení Ukrajiny?
Ukrajina leží v konfliktu zájmů. A je zde nevůle jít do války. Lidé touží po míru a smírném uspořádání státu i společnosti.
Jan Kašper je farářem Českobratrské církve evangelické v Brandýse nad Labem, donedávna administroval i sbor v Mladé Boleslavi.