Seznamka
Ministr kultury Daniel Herman
Autor: Ministerstvo kultury
Existuje v rámci koalice základní shoda na roli církví ve společnosti a kooperační model vztahů státu a církví?
Jsem přesvědčen, že ano. Zásadní rozdíly se neprojevily ani v programovém prohlášení naší vlády. Tato otázka není tedy vnímána jako zásadní problém. Samozřejmě že existují různé úhly pohledu na to, co je prioritou číslo jedna, dvě či tři. Z našich koaličních partnerů má v tuto chvíli především sociální demokracie zájem více se zabývat otázkou postavení církví ve společnosti. KDU-ČSL a hnutí ANO vnímají tuto věc jako standardní, vyřešenou, a nemají potřebu se jí zabývat na úrovni vlády nebo na úrovni státní správy. Nejde ale o problém, jde spíše o nuance.
Zmínil jste ČSSD. Jak známo, sociální demokracie přišla v minulosti s řadou návrhů, zejména v oblasti tzv. církevních restitucí – referendum, zdanění, snížení finanční náhrady za nevydaný majetek či dokonce zrušení státního příspěvku pro církve, který má být vyplácen do roku 2030. Je něco z těchto návrhů na pořadu dne?
Není, ani jeden z těchto návrhů. Naplňujeme zákon č. 428 z roku 2012, který se zabývá otázkou takzvané restituce církevního majetku a financováním církví a náboženských společností. Samozřejmě - ve všech stranách mohou být různé názory, žijeme přece v demokratické společnosti; demokratické strany shromažďují členy, kteří mají právo na své individuální názory. Tak tomu pochopitelně je i u sociálnědemokratických politiků. Ale jakákoli změna zákona nebo úprava, která by se měla týkat kooperačního modelu mezi církvemi a náboženskými společnostmi a státem, na pořadu dne není.
Asociace krajů v pátek poprvé jednala se zástupci církví o společném financování sociálních, zdravotních a školských zařízení, které zřizují církve. Předseda asociace hejtman Michal Hašek se před časem vyjádřil, že by například hospice měly být financovány v poměru 1:1. Je to v praxi reálné, případně bude možné to takto realizovat v současném zákonném rámci?
Každopádně musí být respektována rovnost před zákonem. To, kdo je zřizovatelem toho či onoho sociálního zařízení, by nemělo mít žádný zásadní vliv - pokud takovéto zařízení slouží celé společnosti. A to v případě charity a diakonie samozřejmě platí. U klientů těchto zařízení se nezkoumá jejich náboženská orientace, církevní příslušnost či stav bez vyznání. Rovnost před zákonem je základním parametrem, ze kterého je třeba vycházet. Je velmi dobře, že Asociace krajů jedná se zástupci České biskupské konference, Ekumenické rady církví a Federace židovských náboženských obcí. Když spolu lidé komunikují, úhly pohledu se u jednacího stolu srovnávají... Pevně věřím, že na základě takovéto komunikace může vzniknout řada iniciativ, a ty pak mohou v regionech velmi prakticky napomoci zvýšení kvality sociálních služeb, které církve a náboženské společnosti přinášejí celé naší společnosti.
V listopadu jste pozastavil vyplácení restitučních náhrad pravoslavné církvi. Co vás k tomu vedlo a jaká je situace dnes?
Šlo o mediální šum, vycházející tehdy zřejmě z určitých diskusí kolem statutárního zástupce Pravoslavné církve v českých zemích. Tato situace ale neměla jakýkoli vliv na vyplácení restitučních náhrad, na které má pravoslavná církev zákonné právo. Nechci se vyjadřovat k vnitřním záležitostem či problémům jakékoli církve nebo náboženské společnosti. Pravoslavná církev sice v tuto chvíli stále ještě nemá statutárního zástupce pro české země; to ale přece neznamená, že by neměla právní subjektivitu, a že by se toto jakkoli týkalo vyplácení či nevyplácení náhrad, které jí zákonným způsobem náležejí. Znovu opakuji, jednalo se o nepřesnou mediální „zkratku“, která neměla reálný základ.
Daniel Herman ve své pracovně
Autor: Christnet.cz / Jan Uhlíř
Správce pražské pravoslavné eparchie Marek Krupica na vás podal trestní oznámení. Jaký je vývoj v této záležitosti?
Byl jsem o tom informován z otevřených zdrojů, z médií. Nikdo mne v této věci nekontaktoval, takže nemám bližší informace.
V těchto dnech je v mediálním prostoru aktuální otázka tzv. zvláštních práv pro české muslimy. Je reálné, aby muslimové v České republice získali tzv. registraci druhého stupně včetně zvláštních práv?
Není to reálné z několika důvodů. Jednak muslimské obce o nic takového nežádaly - předpokládám, že i proto, že jejich představitelé vědí, že na to nemají zákonný nárok. Nesplňují totiž předpoklady, které by tyto nároky ospravedlňovaly. Jde především o početní kvorum, kdy po deseti letech (a v roce 2014 tato lhůta byla splněna) mohou podat patřičnou žádost, pokud ji podepíše minimálně jedno promile jejich členů v poměru k počtu obyvatel naší republiky - jde tedy o asi 10 500 lidí. Pokud vím, tak při posledním sčítání lidu se v roce 2011 přihlásilo k islámu něco málo přes 3 tisíce osob. Ale i kdyby toto kvorum splněno bylo, což se nestalo, je dalším důležitým předpokladem zveřejňování výroční zprávy po dobu deseti let. Do roku 2014 k tomu nedocházelo, a to znamená, že i z tohoto úhlu pohledu nebudou muslimské obce splňovat tento zákonný předpoklad ještě deset roků.
S muslimy souvisí i otázka islámského práva šaría. Například předseda pražské muslimské obce Vladimír Sáňka na přímý dotaz (Prokopa Remeše) v České televizi nepopřel, že po odpadnutí od islámu by po splnění patřičných právních a soudních procedur v zemích s muslimskou většinou měl následovat trest smrti. Myslíte, že takovéto postoje mohou ztížit právní postavení muslimů u nás, či získání tzv. zvláštních práv?
Jak už jsem řekl, nechci vstupovat do vnitřních záležitostí jakékoli církve nebo náboženské společnosti, protože to státu nepřísluší. Koneckonců, máme s tím bohaté negativní zkušenosti z doby komunistické totality. Nechci tedy komentovat ani vnitřní právní předpisy islámu, případně právo šaría. Ale k vaší otázce: Myslím, že každý čtenář si sám udělá názor na to, jestli tento úhel pohledu je kompatibilní s evropskými tradicemi a s rozvinutou demokratickou společností 21. století, nebo ne. Já sám jsem přesvědčený, že ne.
Jak se díváte na stále častější útoky na Židy v EU? Vnímáte to jako problém i u nás?
Česká republika je po této stránce zemí stabilizovanou a problémy tohoto typu u nás, bohudíky, nejsou zásadně aktuální. V některých zemích Evropské unie tomu ale takto není; množí se v nich verbální útoky i útoky faktické. To je samozřejmě popřením náboženské svobody a tolerance. Jde o doklad toho, že integrační proces některých obyvatel, přicházejících z kulturně odlišných zemí světa, neproběhl dobře. Zatímco u židovské populace vidíme, že se integrace s většinovou společností povedla, evropská společnost má v tomto ohledu ještě velké rezervy. Stále zaznamenáváme tendence oživovat atavismy z minulosti, a to je velmi smutné. Mám za to, že je třeba dát jasně najevo, že evropská identita je založena na respektování lidských práv, a že jádrem naší civilizace je judokřesťanská tradice. Ostatní vlivy jsou pouze okrajové a nositelé jiných názorů jsou hosty v této civilizační zóně. Jistě hosty vítanými, budou-li respektovat naše předpisy a duchovní i civilizační tradice, které jsou Evropě vlastní. Pokud někdo z evropských zemí navštěvuje země islámského světa, také respektuje fakt, že v některých zemích není například povoleno nosit náboženské symboly, vyjadřující křesťanskou nebo židovskou víru. V Evropě se stavějí mešity a je zde plná náboženská svoboda. To je jistě v pořádku, ale také nesmíme dovolit nechat si kýmkoli brát svou vlastní identitu. Antisemitismus chápu jako přímý a brutální útok na samou podstatu evropské identity, lidských práv, rovnosti lidí.
Senát na počátku října schválil v prvním čtení návrh na novelu církevního zákona, který by církve zavazoval zveřejňovat podrobné zprávy o hospodaření s restitučními penězi. Myslíte, že tento návrh má šanci projít ve Sněmovně?
Jsem přesvědčen, že velmi obtížně, protože tento návrh zákona nebyl konzultován s představiteli církví a náboženských společností. Vyjadřuje tedy izolovaný názor některých zákonodárců jedné části politického spektra. Do Poslanecké sněmovny zatím návrh nedoputoval, ale nedomnívám se, že je natolik relevantní, aby našel širší podporu. Pokud je mi známo, tak dokonce sami zákonodárci v Senátu návrh přepracovávají, protože si uvědomují, že něco, co je jednostranné, je bez dohody s partnery těžko akceptovatelné.
Mluvíme spolu v den výročí činu Jana Palacha (16. ledna). Jaká je situace ohledně jeho rodného domu ve Všetatech, bude v něm zřízeno muzeum? Hodlá ho ministerstvo kultury podpořit?
V roce 2014 jsem zřídil coby ministr kultury pracovní skupinu, která se zabývá založením památníku Jana Palacha v jeho rodném domě. Slovo památník říkám záměrně, byť jde o projekt ve správě Národního muzea. Půjde skutečně o památeční místo, připomínající čin tehdy dvacetiletého muže, který dokázal obětí nejvyšší, že existují hodnoty, pro které stojí za to položit dokonce i vlastní život. Z Palachova rodného domu zůstaly pouze obvodové zdivo a vnitřní rozčlenění; ze zařízení se nezachovalo vůbec nic, a proto návštěvníky nelze seznámit s autentickým prostředím, ve kterém Jan Palach vyrůstal. Prostor tedy bude vyřešen novými stavebními a architektonickými prvky, zahrnujícími i přednáškové prostory. Návštěvníci se seznámí s okolnostmi a mezinárodním ohlasem hrdinského Palachova činu, a s jakýmsi druhým životem tohoto muže, který nikdy nezestárne, protože se v plném rozpuku svého života obětoval za svobodu své vlasti.
Jaké cíle si kladete ohledně církví a vztahů mezi církvemi a státem do budoucna?
Standardem evropského modelu soužití církví a náboženských společností a státu je takzvaný kooperační model. Na jedné straně jde o odluku církví od státu, co se týká jejich vnitřního života, jejich financování; na straně druhé pak jde o kooperaci v oblasti péče o kulturní dědictví, v oblasti školství, zdravotní a sociální péče, vězeňské duchovní služby či působení v ozbrojených složkách. Tento model, fungující v zahraničí, je důkazem, že církve a náboženské společnosti na jedné straně a stát na straně druhé mohou být velmi dobrými partnery, a že jejich spolupráce přispívá k blahu občanů i těchto zemí samotných.
Praha, pátek 16.ledna 2015
