Seznamka
Demonstrace proti gender ideologii v Bratislavě 11. listopadu 2014 pořádáná Aliancí za rodinu
Autor: Alianciazarodinu.sk
Zatímco čeští věřící mohli být nedávno svědky životaschopnosti křesťanství během pražského setkání Taizé, zatímco papež František se pokouší nabídnout světu tvář otevřené církve, která je autentickým „domem Otce“, na Slovensku katolická církev postupně své brány zavírá. Blížící se únorové celostátní referendum o ochraně tzv. tradiční rodiny vzbudilo rozdělení uvnitř církve i celé společnosti. Iniciátoři akce, ale i biskupové již netají, že skutečným účelem všelidového hlasování není původně deklarovaná ochrana rodiny sestávající z otce, matky a přinejmenším jednoho dítěte před „zhoubnými externími vlivy“, ale snaha omezit a odsunout na okraj každého, kdo nevyhovuje této představě, zejména ty, kteří pouze z důvodu, že se tak narodili, nepociťují emocionální a tělesnou náklonnost k opačnému pohlaví.
Přímo skandálním se téma boje proti občanům a občankám se sexuální orientací ke stejnému pohlaví stává v době, kdy se podle Statistického úřadu Slovenské republiky téměř 40 % dětí na Slovensku rodí mimo rámce „tradiční rodiny“, kdy církev zažívá dramatický pokles zájmu o duchovní povolání a růst počtu kněží opouštějících duchovní službu, kdy ještě pořád zcela neutichly (i když snaha hierarchie byla enormní) vnitřní antagonismy z tzv. kauzy Bezák, a v době, kdy soud vyměřil klerikovi usvědčenému z obtěžování nezletilého děvčátka podezřele nízký trest podmínečného odnětí svobody.
Navzdory tomu (nebo právě proto) se s posvěcením biskupského sboru ze všech stran na věřící i nevěřící valí masivní celostátní kampaň. Inzerce v masových médiích, tématické billboardy u cest, burcující pastýřské dopisy, silná slova, ostrá prohlášení, veřejné biskupské výzvy, „vědecké“ i publicistické texty na téma „kultury smrti“ a jak jí zabránit, nezřídka z pera kněží. K tomu navíc moralizující „prorodinné“ úvahy údajně křesťanských politiků, kteří sami byli již několikrát veřejně usvědčeni z amorálního konání, jak se to stalo např. jistému poslanci, který nabyl svůj luxusní byt a tzv. velký doktorát za přinejmenším podezřelých okolností, nebo poslanci, který neváhal užívat násilí přímo na parlamentní půdě.
Předání petice za konání referenda o rodině slovenskému prezidentovi
Autor: Alianciazarodinu.sk
Paradoxně, tito „Boží bojovníci“, kteří pořád hlasitěji varují před uměle vykonstruovanou „gender ideologií“, spojují nepokrytě katolickou víru s neokonzervativní politickou ideologií. A to navzdory tomu, že oficiální církevní nauka explicitně popírá jakékoliv spojování víry s ideologiemi jakéhokoliv druhu (srov. Kompendium sociální nauky Církve, § 573). Je s podivem, že to, co se na Slovensku považuje za hrozbu „větší než komunismus“, je v České republice předmětem otevřené a klidné diskuse, a to dokonce na stránkách katolického periodika.
Trend strašení „rodovou ideologií“ má ale zjevně širší mezinárodní konotace. Během loňské mimořádné vatikánské biskupské synody zmínili její účastníci v druhém, upraveném vydání „proslulého“ a hojně diskutovaného dokumentu Relatio post disceptationem údajný nátlak na mezinárodní organizace ze strany „rodové ideologie“ (srov. § 51). Před několika dny, u příležitosti tiskové konference při návratu ze své apoštolské cesty ve Srí Lance a na Filipínách, papež František rovněž v negativních souvislostech zmínil „rodovou teorii“ během popisu svého vlastního zážitku před dvaceti let.
Na druhé straně, slovenská kampaň proti nežádoucímu vlivu (gender) ideologií a (homo) lobby, které mají usilovat o destrukci rodiny a organicky pojaté společnosti, dávno přesáhla rozměry pouhých úvah. Už není jen pouhým strašákem veřejnosti a záminkou k vyvolávání morální paniky. Plní navíc ještě jinou funkci. Slovenští „Boží bojovníci“ pomocí identifikace vnějšího nepřítele hledají ty, na které by mohli ukázat prstem. Důvod je prostý: aby sami před sebou omluvili svou slabou víru. Mylně při tom ztotožňují militantní ateismus, který skutečně někdy dosahuje rozměry nenávisti vůči všemu křesťanskému, s odlišnou sexuální orientací.
Opravdová víra ale nepotřebuje hledat nepřátele někde venku, třeba v nějaké smyšlené „lobby“. Víra pro svůj růst nepotřebuje nepřátele. Pravá víra roste z lásky. Sahání po meči může být jen stěží považováno za projev křesťanské lásky, kterou – konec konců – od křesťanů očekávají i oni militantní ateisté. Pořád totiž platí, že každý, kdo sahá po meči, mečem zahyne. A nezáleží na tom, zda se jedná o meč skutečný, nebo pouze verbální.
Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.
Autor je politolog, doktorand na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.
