Za celou svoji existenci se dá říci, že křesťanství vystřídalo několik různých postojů k ostatním náboženstvím. Odvíjelo se to hlavně podle doby. Už za doby po ukřižování Krista se někteří křesťané dívali skrz prsty na Židy, protože mnozí jim dávali za vinu právě ukřižování Spasitele. Ve středověku byl postoj křesťanství k ostatním náboženstvím spíše negativní a uzavřený. Ale už ve 2. a 3. století se o pozitivní postoj k jiným náboženstvím zasadili sv. Justin a Klement Alexandrijský učením o ,,semenech Slova“. Toto učení navazuje na Janovo evangelium:,, Na počátku bylo Slovo…“. V tomto kontextu znamená slovo, řecky logos (rozum, slovo), Ježíše Krista. A další úryvek z Janova evangelia: ,,Duch Boží vane, kam chce.“. Je to ve spojení s tím, že Ježíš rozséval své Slovo, kam chtěl (chválil setníka za jeho víru, hovořil se Samařankou, podobenství o milosrdném Samařanovi – příklad pro ostatní) a o tohle se opírá toto učení. Slovo je Kristus, ale semena Božího slova jsou rozeseta všude, za hranice křesťanství i židovství. Křesťané by se tedy neměli povyšovat nad ostatní ani je odsuzovat. Proti zarytosti Církve k ostatním náboženstvím byli i sv. František z Assisi a Mikuláš Kusánský (1401-1464), který ve své spisu De pace fidei říká, že různá náboženství jsou jen různé cesty k uctívání stejného Boha.

Na toto učení navazuje dokument Nostra aetate, který byl sepsán na 2. vatikánském koncilu roku 1965, a ve kterém se křesťané omlouvají za špatný postoj vůči ostatním náboženstvím. Píše se v něm, že náboženství jsou různé odpovědi na otázky ptající se po smyslu života, zlepšuje vztah křesťanství k ostatním náboženstvím, přiznává, že křesťanství má židovské kořeny, odmítá teorii o vině Židů na ukřižování Krista a názor, že Židé přestali být vyvolený národ. Objevují se tam i myšlenky německého teologa Karla Rahnera o učení o ,,anonymních křesťanech“. Znamená to, že všichni lidé dobré vůle mohou dojít ke spáse, nemusí se hlásit k žádnému náboženství, a přesto mají naději na život věčný, protože žijí dobře, neubližují ostatním lidem a ctí hlavní životní hodnoty jako je láska, úcta, věrnost, sám život a jiné. Také papež Jan Pavel II. (1978-2005) se hodně zasloužil o mír mezi různými náboženstvími. Podnikal cesty do různých zemí a setkával se s představenými různých náboženství. Zasazoval se o celosvětový mír nejen v oblasti náboženství. V roce 1986 pořádal modlitební setkání v Assisi, kde se sešli zástupci různých náboženství a modlili se za mír. V jeho stopách jde i nynější papež Benedikt XVI., který také cestuje po celém světě. I katolický kněz, působící v kostele sv. Salvatora v Praze , Tomáš Halík, který také pořádá setkání s vyznavači různých náboženství. 

Foto: www.halik.cz

Myslím si, že se nedá shrnout postoj křesťanství k ostatním náboženstvím jednou, dvěmi větami, protože křesťanství je sice náboženství, ale ten postoj tvoří lidé, kteří se k tomuto náboženství hlásí, a protože to jsou taky jen lidé a je jich mnoho, je to také prostě jen mnoho názorů. Každý se na to dívá trošku jinak, a i když bychom měli mít alespoň podobnou vizi toho, jak se díváme na ostatní lidi a jejich náboženství, ne vždy tomu tak je. Osobně si myslím, že se tento postoj všeobecně lepší. Lidé už nejsou tolik uzavření do jedné představy, dokáží akceptovat i jiné názory, jinou vizi světa. Jak to například dokázalo už mnoho lidí (např.: Jan Pavel II., dalajláma, a jiní…). Jsem zastáncem toho názoru, že bychom se měli navzájem lépe poslouchat a navazovat přátelské dialogy, hledat spíše to, co máme společné, než co nás rozděluje.

Jana Vaňková je studentka Biskupského gymnasia v Brně.