Naší největší výzvou je přežít v diaspoře

Rozhovor s Ignacem Younanem, patriarchou syrských katolíků

Portréty a rozhovory / La Croix / 27. listopadu 2017
Naší největší výzvou je přežít v diaspoře

Patriarcha syrských katolíků Ignac Joseph III
Autor: archiv autorky

Antiochijský patriarcha syrských katolíků Ignac Joseph III. Younan navštívil v těchto dnech při cestě po Evropě své věřící, kteří sem uprchli. Vysvětil zároveň nového kněze, což dává církvi v diaspoře naději.

 

V neděli 19. listopadu jste v Tours vyslal ke službě své věřící. Znamená to, že se vaše církev[1] ve Francii také díky příchodu uprchlíků ustavuje?

V Tours jsem uvedl do služby čtyři mladé zpěváky a lektory a devět podjáhnů, z nichž jeden zůstal po autonehodě hendikepován. Většina z nich pochází z rodin iráckých uprchlíků, kteří přišli do Francie, a zatím studují. Byla to krásná oslava, jíž se účastnilo 400 lidí, mezi nimi mnoho dobrovolníků, kteří pomáhají uprchlíkům s integrací.

V sobotu 25. listopadu jsem potom v Bruselu vysvětil kněze původem ze Sýrie, který se připravoval v Libanonu a svá studia zakončil na univerzitě v Lovani. Jedná se o prvního kněze, kterého jsem v Evropě vysvětil. Tato doba vytváří v naší církvi svízelné podmínky pro povolání; ať už mladí lidé uprchli do Libanonu nebo jinam, ocitají se v nejisté situaci. Cítí se zavázáni být se svými rodinami a pomáhat se vším, co potřebují.

 Jak se vašim věřícím a vaší církvi ve Francii žije?

Syrská katolická církev je ve Francii přítomna už více než 90 let, díky misii se jejím centrem stal kostel sv. Efréma v Paříži. Právě tato farnost dnes zažívá díky mladému knězi Elie Wardému nový rozkvět, on zároveň slouží pro naše věřící v Tours a v Lille.

Co se týče společenství v Tours, jsem optimista. Většina jeho členů přichází ze severního Iráku a z Bagdádu; mluví mezi sebou suréth (syriacký dialekt, blízký liturgickému jazyku). Můžeme předpokládat, že jazyk tu přežije v živé podobě v rodinách a zároveň se bude dál užívat při liturgii a především během zpěvů. Také s Mgr. Pascalem Gollnischem (ředitelem Oeuvre d’Orient, katolické organizace pomáhající východním křesťanům, a generálním vikářem ve věci svěcení katolíků z Východu) přemýšlíme, že jmenujeme ke službě v Tours, Angers a Nantes kněze pocházejícího z Bagdádu, který dnes žije ve Francii.   

Bereme vážně Ježíšova slova: „Nejen z chleba žije člověk.“ Naši věřící vytrpěli už mnohé; přišli do Francie plni naděje, nicméně musí projít ještě nespočtem těžkých zkoušek, aby nakonec mohli žít v této nové společnosti svou víru. Ale jsou Francii neskutečně vděční a drží se. Jedna ze sester dominikánek Přítomnosti Panny Marie, sama pocházející z Iráku, vede v Tours katecheze a teď v létě připravila patnáct dětí k prvnímu svatému přijímání.

Jak si představit budoucnost vaší církve v diaspoře?  

Naší největší výzvou je vůbec přežít. Já, který jsem sloužil jako kněz a později 20 let jako biskup ve Spojených státech a v Kanadě, počítám síly, které to bude stát. Musíme se začlenit do společností, které jsou velmi odlišné od těch, z nichž jsme vzešli, a zároveň uchovat vlastní kulturu.

A jak si vedete ve svých zemích? Může přežít Syrská katolická církev v Sýrii a v Iráku?

Brzy to bude devět let od chvíle, kdy jsem se stal patriarchou, a už sedm let je Sýrie v krizi, Irák dokonce osm. Obávám se, že v budoucnu se budou naše země podobat Turecku, kde napočítáme 50 000 křesťanů na 80 milionů obyvatel a kde narážejí poutníci při putování po stopách svatého Pavla na samé ruiny… Právě to nás vnitřně nejvíc svírá. Co odpovědět našim mladým, kteří říkají, že už mají dost toho být občany druhé nebo třetí kategorie, a chtějí toho ušetřit i své děti? Přes to všechno je musíme přesvědčit, aby zůstali věrni své zemi a právě v ní se stali svědky.

  

Z francouzského originálu na portálu La Croix přeložila Kristýna Boháčová.

 

[1] Syrská církev vzešla ze syriacké komunity v Antiochii. Přijala christologický monofyzitismus (Ježíš Kristus měl pouze jedinou božskou přirozenost, nelze u něj rozlišovat mezi božstvím a lidstvím), přičemž se rozešla v roce 451 na chalcedonském koncilu s Římem i Konstantinopolí. Dnes jsou její věřící (od 17. století spojeni s Římem) v Sýrii, Libanonu – kde se nachází i patriarchát – a v Iráku (především v Karakoši).  

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Porta libri
Strategický nadační fond

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Jste pro přesun ambasád do Jeruzaléma a jeho vyhlášení hlavním městem Izraele?
Ano, je to správný krok
59%
 
Ano, ale až po vyřešení palestinsko - izraelského konfliktu a se souhlasem Palestinců
25%
 
Ne, pouze v případě, že bude i hlavním městem Palestiny
11%
 
Rozhodně ne
5%
 
(Počet hlasů celkem: 147)