Čtenáře katolického tisku v Čechách jakoby poslední dobou trápilo už pouze jediné, avšak to nejdůležitější. Není to žel ani nedostatek informací o dění v církvi, ani slabé poučení v otázkách víry. Je to prostá kultivace vkusu.


Katolickému týdeníku nebudeme vyčítat ani otevřenost vůči světu, ani zájem o hmotný blahobyt. Být ziskovým podnikem v dobách ekonomické krize není jednoduché. Požadovat za inzerci po neziskové křesťanské organizaci částku rovnající se jejímu ročnímu rozpočtu, to je věc pragmatického přístupu k podnikání. Každá legrace něco stojí a šéfredaktor se na fotce u svého editorialu usmívá vždy.


Co překvapí více, je stav katolické žurnalistiky. Mladý tým Katolického týdeníku je invenční: farní besídky, rodinné výlety, lidové veselice, do toho občas kápnout něco intelektuálního a trochu té politiky... lidé to mají rádi, na krátké články s velkými nadpisy a fotkami jsou ostatně zvyklí z Blesku.

Hodně se mluví o filmu, promítá se kde co, tak proč to také nezamíchat do obsahu? Občas se udělá nějaký překlep, zamění se František Čáp s Otakarem Vávrou, ale kdo by si toho z laskavých čtenářů povšiml? A že je okurková sezóna, co tak třeba povykládat o filmovém sexu a filmovém horroru? „Mázneme“ k tomu velkou fotku nějaké obludy s vyceněnými zuby a skleněnýma očima, však on se hned každý lekne!

Ano, nic proti invenci svého druhu, jenže ledabylý editor umístil vedle tohoto „elaborátu“ o filmovém sexu a horroru s poutavou fotkou přes dva sloupce do Katolického týdeníku číslo 30 v červenci 2009 literární medailon k 80. narozeninám básníka, vzácného kněze a člověka Mons. Josefa Veselého.

Konfrontace literárního medailonu s nepoučeným (a zbytečným) filmově psychoanalytickým blábolením by snad mohla být pokládána za dadaistickou hříčku, kdybychom se v čase vrátili do 30. let, kdy česká žurnalistika měla jisté profesní i etické danosti. V případě katolické žurnalistiky by však podobný editorský lapsus nebyl možný už jen z toho prostého důvodu, že redaktoři ctili dobrý vkus.

V případě katolické žurnalistiky v červenci roku 2009 je možné i to, že dva krásné básnické texty Josefa Veselého jsou umístěny v symetrické ose přímo pod onou fotografií horrorové postavy ženského rodu. Jedna z básní nese věnování Mamince...


Vzpomínám na počátek 80. let, kdy jsme prázdniny s rodiči a sourozenci pravidelně trávili na faře v jednom z působišť P. Josefa na severní Moravě. S radostí jsme četli jeho básně ve strojopisných edicích. Byla to doba obav pro nedostatek svobody slova.

Filmový střih. Uplynulo třicet let. Je také doba obav pro nedostatek vkusu, nejen ve světských médiích.