Seznamka
Ilustrace z přebalu knihy Po stopách baroka v Čechách
Autor: Michaela Bergmannová / Portál
Napsat dobrou knihu pro děti, která by přetrvala pět nebo deset let či dokonce pár generací, je, jak už věděl Karel Čapek, opravdové umění. Historik Paul Hazard o tom napsal celou sérii studií, z nichž dodnes nepřestala platit jediná. Psát pro děti je velká odpovědnost i radost. Neméně důležité je v obrovském knižním trhu věnovat poctivou recenzní pozornost dětské literatuře a pokusit se čtenáři pomoci v základní orientaci. Obrázkové knihy s dobrou grafickou úpravou, které mají na paměti hodnoty knižní kultury, samozřejmě něco stojí. Rodiče, kteří chtějí učinit knihy a čtení podstatnou součástí dětského a rodinného života, by měli v ideálním případě sáhnout po tom nejlepším. Kupovat špatné knihy je zbytečné. Zbavovat se jich je pak skoro nemožné. Laskavý čtenář nepošle utrápenou, slabou knihu dál. To se prostě nedělá.
Zdá se, že kniha pro děti od literárního historika Martina Bedřicha s všeříkajícím názvem Po stopách baroka v Čechách 1648–1740 je jedním ze zdárných pokusů, jak citlivě vstoupit do dětského světa a ten svět rozsvítit, potěšit, rozradostnit. Tím, že kniha vyšla na konci minulého roku, mohla mezi ostatními poněkud zapadnout. V krátké recenzní glose bych o ní chtěl napsat pár slov.
Kniha o téměř sto čtyřiceti stranách je výsledkem výjimečného, třebaže v české knižní kultuře ne ojedinělého souznění autora a ilustrátorky. Potkali se tu při tvůrčí práci dva lidé, kteří se potkat měli a jimž se podařilo vytvořit dílo, jež podle mého mínění přetrvá. Obrázky Michaely Bergmannové nejsou pouhým vizuálním doplňkem pečlivě zpracované knihy, která vychází z autorových odborných znalostí. Veselé ilustrace, někdy jen s jednoduchou černou nebo barevnou linkou, jindy plnobarevné a nadto i koláže s fotografiemi barokního umění, vycházejí ze stejného pramene. Obraz nestojí za textem, text není dominantní, žádná ze stránek až na několik výjimek nezůstala bez obrázku. Vzniklo tu jakési komentované poutní pásmo, jež má silnou vizuální stopu. Přitáhne si k sobě čtenáře také proto, že vytváří bezpečný, útěšný svět, v němž nedefilují bojující rytíři ani celé armády, ale v němž jde především o lidského ducha, o práci, o vztahy, o víru a o sny. Po dlouhé době vyšla kniha, která se nenásilně a s velkou mírou pokory snaží dětem přetlumočit jedno z nejpodivuhodnějších historických, a tedy i kulturních a uměleckých období.
Autor, jenž svůj text opřel o stěžejní historiografické a literární práce (Bohuslava Balbína, Václava Černého, Zdeňka Kalisty, J. A. Komenského, Pavla Preisse, Jana Royta, Miloše Sládka či Josefa Vašici), se pustil do dlouhé cesty v podstatě celým barokem, od A do Z, v duchovním ohledu od alfy k ómeze. Svoji pozornost věnoval architektuře, krajině, literatuře, sochařství, hudbě, malířství, každodennímu životu a přesnému, leč pro dítě srozumitelnému vymezení hlavních křesťanských proudů – katolictví a protestantství. Kromě pěti hlavních kapitol (Dějiny, Náboženství, Barokní umění, Život v barokních Čechách, Druhý život baroka) tu čtenář najde úvodní autorovo vyznání, věnování, slovníček pojmů a ještě něco navíc. Živý esprit a lásku k baroku, která v něm rezonuje nejen jako v odborníkovi na slovo vzatém, ale také jako v celoročním poutníkovi po české a moravské krajině. Jako otec chtěl nepochybně prvně promlouvat ke svým dětem. Za jejich trpělivost a nápady je vděčný. Otisk šťastného táty tu je patrný na každé stránce.
Martin Bedřich
To, o čem Martin Bedřich píše, také prožívá. Sám, se svými dětmi, rodinou, přáteli. Putování, zdá se, hraje v jeho životě důležitou roli. I proto nemluví do větru a nekompiluje starožitné texty. Píše ke čtenáři 21. století a Michaela Bergmannová svými kresbami činí totéž. V jejím výtvarném stylu se zračí velká uvolněnost, hravost, pochopení pro dětskou duši a představivost, pozoruhodné porozumění člověku, lidským povahám, vlastnostem, jejich pádům i výšinám. Tím, že se většina jejích kreseb týká lidí, od šlechticů po venkovského člověka pracujícího na poli, najdete v postavách a tvářích jednotlivých postav, žen, mužů a dětí možná i sami sebe.
Kromě naučného, pedagogického charakteru celé knihy, která může sloužit jako jedna z nejlepších učebnic o baroku pro děti, je nezbytné připomenout také autorovo pochopení křesťanství jako univerzální zvěsti, jež se k nám dostává ponejvíce prostřednictvím tradice jednotlivých církví. Ekumenický rozměr titulu ho činí přístupný katolickým i protestantským čtenářům a zvláště v ilustracích pak dětem bez rozdílu vyznání. Kresby Michaely Bergmannové totiž ukazují svět, který je v hloubce toho slova složitý, mozaikovitý a barevný. Nejsou tu dobří katolíci a oškliví kacíři či naopak. Neexistují tu ony typické historické zkratky, o nichž jsme se učili ve škole. Není tu žádná doba temna, ale není tu ani čas, v němž by se všem a všude žilo dokonale. Baroko Martina Bedřicha a Michaely Bergmannové je z velké části uměleckým popisem dobových skutečností a reálií, ale zároveň je pro oba dobou vysněnou, časem, do něhož si promítají své radosti, svá přání a své sny. Baroko milují a udělali všechno pro to, abyste ho milovali i vy a zvláště pak vaše děti.
Knihu snadno učtou pokročilí dětští čtenáři. Ti menší mohou klidně zůstat u ilustrací a snažit se tu a tam přelouskat některou z vět. Tam, kde rodiče dětem ještě čtou, se kniha ke společnému říkání doslova nabízí, ovšem s jedním nutným poznamenáním: je návyková. Ať už se dozvíte o Rudolfu II., katolictví, protestanství, o jezuitech, řeholních řádech i českých bratrech, o misiích do celého světa, poutích, kostelích, chrámech, kaplích, božích mukách, sochách, hudbě, o krajině, vědě, literatuře, jídle či o vzkříšení baroka, budete toužit jít ve stopách Martina Bedřicha, výletovat, putovat, prožívat krásné, smysluplné dny. To vás ale bude stát čas a možná si budete muset něco jiného odpustit. Putování nelze brát na lehkou váhu. Je to disciplína, která vás úplně pohltí a promění.
Na podkladě četby se domnívám, že právě tímto směrem by se měli napříště vydávat autoři literatury pro děti a mládež. Kdyby kniha měla ambici stát se učebnicí, mohla by být co do velikosti možná čtvrtinová, v malém kapesním formátu. Jedna o baroku, druhá o gotice, další třebas o renesanci. Zdá se mi, že se tu otevírá vpravdě výjimečná příležitost, jak k malým dětem promyšleně a via schola ludus hovořit o dějinách, o literatuře, o umění. Mohla by tak vzniknout ucelená řada drobných historických knížek (a klidně i leporel), které by děti školou povinné mohly za čas milovat a považovat za ty své. Kniha, kterou byste neměli minout, je opožděně podle mého mínění jednou z pěti nejkrásnějších dětských knih roku 2017. Mám za to, že tahle bytost by mohla zdárně konkurovat internetovému světu. Kdyby napříště vyšla i v malé, zúžené kapesní edici, možná že by po ní děti, třebaže ne všechny, sáhly častěji než po mobilu.
Věnujte té knize svoji pozornost. Čtenář křesťanské orientace ať zpozorní. Nic lepšího tu dlouhou dobu nebylo. Zeptejte se Martina Bedřicha, co chystá napříště. Nedejte mu usnout na vavřínech. Co si sám uvařil, ať si sní a myslí při tom hlavně na druhé. Namlsal čtenáře, má povinnost je nenechat hladové.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
