Nejen o sexu před manželstvím

Areopag / Petr Živný / 13. listopadu 2018
Nejen o sexu před manželstvím

Petr Živný
Autor: facebookový profil autora

Jeden z nejdůležitějších úkolů, kromě naší profesionální dráhy, je najít bytost, se kterou můžeme sdílet radosti i bolesti našeho života. Pro většinu z nás takový vztah vyústí v manželský svazek, ve kterém probíhá emotivní, sexuální a sociální komunikace. Podstatné je nejen najít toho pravého člověka, ale především neztratit ho v bouřích a těžkostech našeho žití. Udržení stability manželství se dnes stalo velmi obtížné. Příčin rozpadu vztahů je mnoho. Jedním z nich je veliké “sexuální gurmánství”. V 70-80. letech byla sexualita oddělena od funkce plození díky rozvoji antikoncepce, nyní dochází i k jejímu oddělení od citového vztahu z důvodu rozpadu mezilidských vztahů. Pohlavní styky začínají  již ve 12 – 13 letech. Někteří chlapci v Itálii již od 15 let užívají viagru či cialis, aby stimulovali sexuální erekci. Není výjimečné “pohlavní spojení” na toaletách diskoték, často pod alkoholickým opojením, aniž by se mladí lidé vůbec představili jménem. Hlavním cílem je pobavit se a něco užít. Obě strany ví, že následující den již mezi nimi nebude žádná komunikace a neuvidí se. Je to jako jít do baru a dát si capuccino. V četných případech ani nejde pouze o hledání slasti orgasmu, nýbrž o psychický pocit moci nad druhým člověkem, který otevírá svoji intimitu: kompenzace komplexů méněcennosti a posílení sebevědomí. Stoupá sexuální promiskuita. Tak např. v italském Miláně, kde  pracuji jako psycholog od roku 1988, jsou v poledne obsazeny hotely a motely, neboť tam během polední přestávky probíhají “alternativní sexuální styky”.

Praktikující a aktivní křesťané jsou dnes nejen v ČR, ale i v ostatních zemích Evropy a Severní Ameriky pouhou menšinou. Tyto kontinenty se už dnes stávají misijním územím. Styl života občanů bez vyznání silně ovlivňuje křesťanskou menšinu. Mladí lidé se začínají stydět, pokud dosud zůstali panicové či panny. Mnozí římští katolíci, především v USA, se přestali úplně zpovídat, a přesto přijímají eucharistii. Jsme ovládání zákony ekonomiky, mentalita “použij a vyhoď” začíná vstupovat do mezilidských vztahů a ovlivňuje i lidskou sexualitu. Vypadá to jako zánik tradiční rodiny, který je již dosti patrný ve Skandinávii (Kurtz 2014). Mnoho lidí tedy vůbec k manželství ani nedojde. V “katolické” Itálii žije asi 7 miliónů single (Censis 2011) a porodnost se již mnoho let prakticky rovná nule.

V této složité situaci, která se dotýká přímo i nepřímo nás všech, se konal v Římě od 3. do 28. října Synod mládeže. Závěrečné dokumenty nezpochybnily oficiální učení římskokatolické církve týkající se sexuální etiky. Mezinárodní setkání však dalo prostor těm, kteří chtěli otevřeně a upřímně diskutovat o současných palčivých problémech a klást i nové otázky týkající se naší budoucí generace.

 

Životní styl našich mladých lidí bychom mohli rozdělit do následujících skupin:

1. Pravidelný a uspokojivý sexuální styk v očekávání budoucího manželství je bez vědomí hříchu a současně je spojen s aktivním životem v církvi a s přijímáním svátostí.

a) používání všech druhů antikoncepce

b) používání pouze tzv. metody neplodných dnů a přerušované soulože

2. Občasný sexuální styk v očekávání budoucího manželství je spojen s pocitem viny, ale současně s aktivním životem v církvi a s přijímáním svátostí. Lze předpokládat, že takový styk nebude duševně uspokojivý, neboť probíhá s vědomím hříchu, kvůli kterému je potřeba se vždy vyzpovídat (svátost smíření) před svatým přijímáním.

3. Sexuální styk spojen s pocitem viny a následkem toho dojde k přechodnému přerušení svátostného a aktivního života v církvi až do řádně uzavřeného sňatku.

4. Žádný sexuální styk až do oficiálního svatebního obřadu. Odpovídá požadavku římskokatolické a pravoslavné církve, některých protestantských církví, konzervativního a reformovaného judaismu a zcela jednoznačně islámu.

5. Uspokojivý sexuální styk s použitím všech druhů antikoncepce bez aktivního života v církvi a přijímání svátostí, či úplné odpoutání se od církve z důvodů nesouhlasu s její sexuální etikou. 

Asi by bylo obtížné experimentálním šetřením zjistit, kolik procent z populace mladých lidí připadá na každou skupinu, ale lze předpokládat, že skupina č. 4 bude asi mezi římskými katolíky nejméně početná.

 

Co praví Katechismus

V této souvislosti si můžeme připomenout, co praví Katechismus katolické církve, který papež sv. Jan Pavel II. “…uznává jako platný a oprávněný nástroj ke službě církevnímu společenství a za bezpečnou normu pro vyučování víře.” A dále pokračuje: “Žádám tedy pastýře církve a věřící, aby přijali Katechismus v duchu společenství a aby jej pilně používali při plnění svého poslání hlásat víru a povolávat k životu podle evangelia. Tento Katechismus je jim dán, aby sloužil za spolehlivé a hodnověrné vodítko při vyučování katolické nauce…”.

“2350 Snoubenci jsou povoláni žít čistotu a ve zdrženlivosti. Na tuto zkušební dobu mají pohlížet jako na čas, kdy se mají učit vzájemné úctě, cvičit se ve věrnosti a naději, že pak přijmou jeden druhého od Boha. Projevy něžnosti, vlastní manželské lásce, vyhradí po dobu manželství. Vzájemně si budou pomáhat růst v čistotě.

2351 Chlípnost je nezřízená touha nebo bezuzdné využívání se ve smyslné rozkoši. Pohlavní rozkoš je mravně nezřízená, když se vyhledává pro ni samu, mimo její zaměření na plození a na životní spojení.

2353 Smilstvo je tělesné spojení svobodného muže se svobodnou ženou, kteří neuzavřeli manželství. Závažně odporuje důstojnosti osob a lidské pohlavnosti, přirozeně zaměřené jak na dobro manželů, tak na plození a výchovu dětí. Kromě toho je těžké pohoršení, jestli se tím kazí mládež.

2361 Sexualita, při níž se muž a žena navzájem darují úkonem, který je vlastní a vyhrazený manželům, naprosto není něco čistě biologického, ale týká se nejvnitřnějšího jádra lidské osoby jako takové. Uskutečňuje se opravdu lidským způsobem pouze tenkrát, když je začleněna do lásky, s jakou se muž a žena navzájem až do smrti bezvýhradně zavazují.

2363 Spojením manželů se uskutečňuje dvojí cíl manželství: blaho samých manželů a předávání života. Tyto dva významy nebo hodnoty manželství se nemohou oddělovat, aniž by negativně ovlivňovaly duchovní život dvojice a neohrozily blaho manželství a budoucnost rodiny. Z manželské lásky muže a ženy tak vyplývají dva požadavky: totiž požadavek věrnosti a plodnosti.” (Katechismus katolické církve, Zvon: Praha 1995, 694 p.)   

Je zřejmé, jak velký rozdíl je mezi současnou společností a tím, co říká Katechismus. Lze předpokládat, že církev a svět se budou nadále budou oddalovat… Musíme se vzdát velkopanských cílů a přestat usilovat o politickou a ekonomickou moc. Přijde čas, kdy kněží a biskupové budou muset pracovat v civilním povolání a církev bude  malé stádečko, které však zůstane věrno svým ideálům evangelia  a nadále bude klást na společnost morální požadavky. “Nebojte se malinké stádce…” Lk 12,32).

Závěry a doporučení

Nemyslím, že by mladí lidé v Asii, Africe dozrávali později než v Evropě či v Severní Americe, a přesto brzy uzavírají manželský sňatek a rozvody jsou velmi vzácným jevem. Navíc si nedovedu představit reakci katolíků v Indii či na Středním východě, kdyby církev měla liberalizovat sexuální styk před manželstvím. Již dnes se lidé v těchto částech světa dívají poněkud rozpačitě na Evropany a Američany, jak žijí svoji sexualitu. Dnes si ani neuvědomujeme, že bílá barva svatebních šatů nevěsty byla tradičně výrazem jejího panenství.

Nejsme chudší než za socialismu, kdy mladí lidé mnohem dříve uzavírali sňatek, často i při studiu, a žili s rodiči. A bylo více sňatků a méně rozvodů než nyní. (viz studie)

Vzpomínám na jednu pacientku, která mi řekla: “Měla jsem styk asi se tři sta muži… Co bych dala za to, abych poznala pravou lásku!” Sexuální styk s každou osobou je rozdílný a navíc se mění i v čase. Klima tzv. tekuté lásky (Bauman) a dlouhé vybírání pod záminkou “zrání” nakonec vede ke zvyku mít mnoho partnerů či partnerek. Věrnost v manželství pak bude neuskutečnitelná. Navíc je zde riziko předčasného otěhotnění, které by mohlo končit potratem. V jiných případech se pak narodí “nechtěnec”, který se pak může cítit vinen, že přišel na svět příliš brzy a byl na obtíž. Sexuální promiskuita vede nejen k psychologickým problémům (např. neustálé srovnávání předešlých partnerů), ale je též nebezpečím přenosu některých onemocnění (viry, bakterie, houby, kontaminace parazity, výtrusy, apod.).

Stačí úplně dva roky, za předpokladu dobrého poznání, aby pár mohl odpovědně uzavřít sňatek. Biologicky je výhodné, aby dítě mělo mladé rodiče. Se stoupajícím věkem se vyskytují mnohé fyziologické poruchy, které vedou k manželské neplodnosti. Pokud se partner závazně nevyjádří po dvou letech, radíme partnerce, aby zvažovala ukončení vztahu. Den co den vidím v ordinaci zlomená srdce v důsledku sobectví, podvádění, nevěry, potratu a ztráty jakýkoliv morálních hodnot.

Většina mladých lidí nejsou vysokoškoláci, doktorandi a ti, co musejí dělat master. Osoby se základním vzděláním jdou přímo do výroby a i ti, co se vyučí, mohou začít brzy pracovat a založit rodinu. Nejedná se o desítky let…Stále se chlubíme, že v ČR je malá nezaměstnanost, což by mohl být pozitivní faktor pro uzavírání manželství.

Jestliže v době Zikmunda Freuda se vyskytovaly choroby v důsledku určitého morálního rigorismu (hysterie, sexuální neurózy, psychogenní paralýza, atd.), dnes v ordinaci psychoterapeuta najdete osoby, které trpí různými chorobami kvůli nejistotě ve vztazích, vnitřnímu zmatku, nedostatku morálních norem, sexuálnímu “tělocviku”, promiskuitě (obsedantní stavy, poruchy sexuální erekce, eiaculatio precox, vaginismus, paranoie, apod.).   

Radikální změna v pojetí katolické sexuální morálky by měla i důsledky ve vztahu k ostatním křesťanským církvím. Vzpomínám v této souvislosti na skvělé knihy německého luteránského pastora Waltra Trobische, které vycházely v 80. letech (např. “Dva středy, avšak jeden kruh”), které jsou v plné shodě s Katechismem katolické církve.

Problémem dneška je, že lidé se nechtějí ničím zavazovat. To platí jak pro manželství, tak i pro řeholní stav a kněžství. Důvodem je konzumismus, hedonismus, praktický materialismus, egoismus a neochota přinášet oběti. Přesto statistiky zcela jasně ukazují, že manželství praktikujících křesťanů je stabilnější a množství potratů signifikantně menší než v ostatní populaci. Na to bychom měli být hrdi a přestat šilhat po modelech tohoto světa, který postupně vše odtabuizoval. Je přímo naivní si myslet, že budeme mít více lidí v kostele, když ustoupíme od určitých morálních požadavků. On totiž každý hřích se může ospravedlnit. Představme si, že masturbace je nejčastější poklesek duchovenstva. Znamená to, že když církev vyhlásí, že to už není hřích, budeme mít více kněží? A že kněží budou spokojenější a horlivější v pastoraci? To si opravdu nemyslím.

Poslání církve

1.       Církev má jít s radikálností Krista proti proudu a věrně hlásat evangelium, ať je to vhod, či nevhod (2 Tim 4,2). Právě v současné době morálního úpadku a bonismu by měla zesílit svoji zvěstovatelskou a výchovnou funkci ve společnosti.

2.       Církev má chránit muže, ženy a děti a vytvořit rodinný prostor podle morálních hodnot, které jsou zárukou psychické jistoty, a tak vytvořit v jejich srdcích Kristův pokoj, který tento svět nemůže nikdy dát.  

3.       Církev bude v Evropě a Severní Americe asi stále méně početná, ale má zůstat věrna svým evangelním ideálům, i když mnozí mladí lidé nejsou schopni a dokonce nechtějí čekat se sexuálním stykem do svatby. Církev má být sůl, která nesmí ztratit svoji chuť (Mt 5,13-16), a světlo, které musí lidem svítit na cestu.      

4.       Církev má naslouchat, ale musí napomínat a prorocky se vyslovovat k morálním otázkám a v žádném případě by neměla následovat příklady tohoto světa, který se řítí, jak je zřejmé, do sebezničení (Mt 24,13).

5.       Církev má vychovávat mladé lidi k odpovědnosti manželství a rodičovství a představit posvátnost sexuality jako něčeho nejkrásnějšího, co Bůh lidem dal, aby mohli vyjádřit lásku a měli přímou účast na Jeho stvořitelském díle.   


Autor je psycholog, psychoterapeut, klinický sexuolog. Mezititulky redakční

Článek je příspěvek autora k závěrům Synody o mládeži a dnešní prezentaci biskupa Holuba o synodě

 

         

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Aktuální články

10. 12. 2018

Gender je i pro křesťany

6. 12. 2018

Zapomenutá Sýrie

4. 12. 2018

(K) té naší stoleté církviČCE


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Timotej.cz

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Jsou vám ve společensko-politických otázkách blízké názory Tomáše Halíka?
Ano
57%
 
Částečně
4%
 
Ne
38%
 
Nevím
1%
 
(Počet hlasů celkem: 770)