Inspirativní odvaha mladých syrských křesťanů

Hanna Mallouhi se svým bratrem
Autor: www.acn-canada.org

Nedávno dostudovaná zubařka Majd Jallhoum se aktivně podílí na pomoci v řeckokatolické církvi v Marmaritě, oblasti nazvané „Údolí křesťanů“. Chce, aby byla církev blízko mladým lidem. „Církev nemusí být dokonalá, vždyť nikdo z nás takový není. Ale musí být blízko nám samotným, našim přáním a touhám.“ Mladá žena neví, co se děje na setkání biskupů s papežem v Římě, nicméně si myslí, že se jedná o příležitost, kdy mohou být vyneseny na světlo těžkosti, s nimiž se mnoho mladých lidí v různých částech světa potýká. „My, mladí Syřani, toužíme být velmi blízko Bohu. Prožíváme těžké chvíle. Zažili jsme smrt svých přátel, blízkých i rodičů. Mnozí odešli ze země. Přesto jsme zakusili radostné momenty. Bůh má bezpochyby vše ve svých rukou.“

Majd Jallhoum dobře zná situaci mnoha rodin, které se uchýlily do Údolí křesťanů. Často je navštěvuje a ptá se, co potřebují, doprovází nemocné do nemocnice nebo distribuuje léky dodávané AED ve spolupráci s místní církví. „Zůstávám zde díky své víře, i když mi často schází naděje. Nicméně jsem pochopila, že mé poslání je zůstat tady a pomáhat lidem. Rodiče a někteří přátelé emigrovali do Spojených států. Ale já jsem se rozhodla zůstat. Ježíš byl a je mým zdrojem inspirace.“

Pouliční nápis v Homsu
Autor: www.acn-canada.org

Mladý Hanna Mallouhi je další, který přišel do Marmarity a dává svůj čas a síly, aby podpořil úsilí farnosti sv. Petra v Údolí křesťanů. Před pěti lety utekl před bombardováním z Homsu. Hanna Mallouhi vystudoval medicínu. „V dokončení studií mi nezabránila ani válka. Pro svou stáž jsem si vybral nemocnici v Damašku. Až válka skončí, chtěl bych tu zůstat a pomáhat lidem, aby vedli v Sýrii lepší život.“

K biskupské Synodě podotýká: „Je pro mě důležité, abychom byli jako mladí doprovázeni kněžími a představiteli církve, kteří vedou prostý život. Skrze svou činnost nám mohou ukázat, že jsme pro ně důležití. Potřebuji cítit, že jsem doprovázen lidmi, kteří jsou blízko Bohu, abych se Mu také mohl přiblížit.“

„Čekám od církve…podporu“

V Homsu, po Aleppu a Damašku třetím největším syrském městě, se křesťané také scházejí, a sice ve Starém Homsu. Nejstarší čtvrť města se nachází poblíž staré tvrze. Právě tam, v nedávno zrekonstruované katedrále Melkite Naší Paní Míru, slaví eucharistii bezmála 300 studentů.

Pascal Napki, student ekonomie, pravidelně sleduje poselství a homilie Svatého Otce. „Neznám Jeho Svatost papeže Františka osobně. Přesto v jeho slovech a činech cítím, že je skromný. Pokaždé, když ho posloucháme, věříme, že ještě existuje naděje pro Sýrii. Zvlášť mě dojímá, když prosí věřící, aby se modlili za naši zemi.“ Vedle Pascala je mladý student farmacie Halil. Ptám se ho, co očekává od církve, a po několika vteřinách soustředěného ticha pevně odpoví: „Aby nám porozuměla, aby nás podporovala, aby nám dala příležitost uvěřit v nás samé. Vím, že to není snadné. Ale znamená to kráčet společně, vzájemně si důvěřovat a pomáhat jedni druhým.“

Ilustrační foto: rekonstruovaná katedrála v syrském městě Homs

Po obřadu se skupinka mladých prochází úzkými uličkami města. Anaghem Tannous vypráví, že kvůli lidskému utrpení v Sýrii se někteří odvrátili od Boha. „Ale ani bomby, ani trýznění, ani všudypřítomné násilí nemohou utlumit touhu mladých lidí žít a snít. Právě proto musíme stejně jako církev podpořit ostatní mladé, aby se vrátili k Bohu.“ Během procházky se rozhodnou vstoupit do kostela, aby se společně modlili. Jde o mariánský kostel syrské ortodoxní komunity (jedná se o Syrskou ortodoxní církev Antiochie a celého Východu; pozn. překl.). „Právě tady je nám spolu dobře, katolíkům i ortodoxním. Jsme si blízcí. Tvoří to součást naší kultury.“

Wisam říká, když překračuje práh kostela: „Modlíme se za papeže a za církev celého světa. Tady představuje víra něco zcela základního. Utváří podstatnou část naší identity. Jelikož jsme v několika uplynulých letech neztratili víru ani naději, překonali jsme mnoho obtíží v rodinách, během studia i v práci.“

Svědectví těchto mladých syrských křesťanů, jejichž společenství trpí dlouhotrvajícím ozbrojeným konfliktem, může být pro mnohé další povzbuzením. Podle informací syriacké církve žilo před válkou v regionu 1,5 milionu křesťanů. Teď jich není ani 500 tisíc. Ohrožení, násilí a hrozba útoku džihadistických skupin, jako je Islámský stát, mají za následek dosud nevídanou vlnu emigrace. AED podporuje mnoho projektů, které se v různých syrských městech zaměřují na děti a mladé lidi.

Z francouzského originálu přeložila Kristýna Boháčová