Seznamka
Ne, neustoupil. Změnil jsem se. To je něco jiného…
Autor: Netflix / Peter Mountain
Krátce před Vánoci měl na Netflixu premiéru film Dva papežové (Two Popes) režiséra Fernanda Meirellesa. Podle ohlasů nadchlo fiktivní setkání dvou posledních papežů diváky i kritiku. V hodnocení ČSFD má 81 % a Rotten Tomates 90 %. Film získal nominace na čtyři Zlaté glóby a tři nominace na Oscary.
Není to první film z poslední doby, který nějakým způsobem zpracovává téma papežství. V roce 2016 uvedla konkurenční HBO seriál od Paola Sorrentina Mladý papež (Young Pope). Na úspěch první řady letos navazuje volné pokračování Nový papež (New Pope). Před devíti lety vznikl například televizní seriál Borgiové (The Borgias), kde je hlavní postavou Rodrigo Borgia – renesanční papež Alexandr VI.
Objevují se ale i další témata spojená s náboženstvím, která scénáristy v poslední době lákají. HBO začala v roce 2019 vysílat seriál o rodině tele-evangelistů Ve jménu našeho Pána (The Righteous Gemstones). Netflix 1. ledna letošního roku uvedl první sérii thrilleru o Mesiášovi (Messiah). A v roce 2018 televizní stanice Paramount Network natočila šestidílný seriál Waco. Ten přibližuje katastrofu, která se odehrála na statku náboženské skupiny Davidiánů poblíž stejnojmenného texaského města (Waco), při které zahynulo přes osmdesát lidí včetně dětí. Film Dva papežové se ale od výše zmiňovaných v několika rysech liší, například v tom, že jako hlavní postavy příběhu vědomě využívá žijící osoby.
Papežská přetahovaná
Hlavní děj je založen na fiktivním setkání papeže Benedikta XVI. a tehdejšího argentinského kardinála Jorge Maria Bergoglia před konkláve v 2013. Konzervativní německý teolog Joseph Ratzinger je v té době už 8 let papežem a čelí neporozumění, úbytku fyzických sil a přibývajícím skandálům – úniku tajných dokumentů, sexuálnímu zneužívání v církvi nebo obvinění z praní špinavých peněz v tzv. Vatikánské bance. Zastánce reforem Bergoglio už nechce být prodejcem „zboží, kterému nevěří“, podává rezignaci a chce jít do kněžského důchodu.
Hlavního konkurenta z předchozího konkláve se rozhodne filmový Benedikt XVI. pozvat k návštěvě Vatikánu, a zatímco se ho při při osobních setkáních Argentinec snaží především přesvědčit o přijetí rezignace, vedou spolu několik rozhovorů – o podobě církve, teologii i o životních zkušenostech a selháních. Názorové protiklady se při rozhovoru v kulisách Sixtinské kaple dostanou do patové situace. Benedikt XVI. sdělí úmysl rezignovat, kardinál Bergoglio mu to rozmlouvá. Papež kontruje tím, že odmítne podepsat jeho odchod do důchodu, a nadto kardinála přesvědčuje, aby zůstal na své dosavadní pozici, a byl tak „papabile“. Filmový Benedikt XVI. tím radikálně mění svůj dosavadní postoj a opouští jediný důvod, proč rezignovat odmítal. Nyní chce, aby se názorově odlišný kardinál stal papežem.
Využití historických událostí nebo postav pro scénář (a dvojnásobně u ještě žijících osob) často svádí především ke srovnávání s historickou realitou. Proto je důležité umět rozlišovat žánry. Film Dva papežové není dokumentem, ani historickou rekonstrukcí. Pokud má někdo o tento žánr zájem, má příležitost se podívat třeba na dokument Papež František: Muž, který drží slovo nebo dokument bavorské televize o emeritním papeži Benediktu XVI.
Jonathan Pryce jako Jorge Mario Bergoglio, pozdější papež František
Autor: Netflix / Peter Mountain
Dva papežové jsou dílem jen volně inspirovaným skutečnými událostmi. V jejich kulisách se autoři snaží sdělit něco obecnějšího než jen faktograficky věrný pohled do života dvou skutečných osob. Postavy představují spíš dva názorové proudy v církvi, přičemž jsou tomu scénaristicky přizpůsobeny charakterové rysy obou papežů. Snímek tvořený převážně dialogy je navíc vtipně prošpikován „německým“ a „argentinským“ humorem.
Co je fikce a co realita?
I když se společně setkání Bergoglia a Ratzingera a vzájemná domluva v roce 2013 neodehrála, film je v některých místech přesný, nebo alespoň ve scénáristické zkratce životní postoje, zvyky či historické okolnosti celkem vystihuje. Někdy se jedná o detaily. Například Benedikt XVI. skutečně rád pije Oranginy a Fantu. František je fanoušek fotbalového klubu San Lorenzo, jeho oblíbeným jídlem je pizza, s oblibou tančíval tango, telefonuje a rád si nosí svoji tašku sám. Jindy scénárista Anthony McCarten cituje slovo od slova, třeba při scéně s rezignací Benedikta XVI. a při prvních slovech papeže Františka z balkonu Baziliky svatého Petra.
Při rozhovorech se jedná spíše o kompiláty veřejných postojů, pohledů či církevní reality. „Věřili jsme, že je lepší, když devět dětí trpí, než kdyby devět milionů ztratilo vírů kvůli skandálu,“ říká v jedné scéně kardinál Bergoglio a dodává, „že mu to při jednom z rozhovorů řekl jeden z biskupů.” Ve skutečnosti se jedná o slova kanonické právničky Marthy Weganové zastupující ve Vatikánu oběti případu zakladatele Legionářů Krista Marciala Maciela.
A nechybí i úplné fabulace, například že Benedikt XVI. jí sám, nebo slova „karneval skončil“, která měl údajně papež František říct krátce před svým prvním veřejným vystoupením v roli římského biskupa. Bohužel spolu papežové nesledovali ani finále mistrovství světa ve fotbale v roce 2014.
Ve filmu zazní i jméno českého skladatele Bedřicha Smetany, místo jeho ukolébavky ale Benedikt XVI. zahraje skladbu Anthonyho Hopkinse.
Špinavá válka a Marcial Maciel
Film se nevyhýbá složitějším kapitolám ze života hlavních postav. Otevírá chování papeže Františka z období, kdy působil v Argentině jako provinciál Tovaryšstva Ježíšova během tzv. Špinavé války. I v této části film popisuje dané události celkem věrně, a to až na několik momentů – například Bergoglio diktátorovi Videlovi eucharistii nepodával. I scéna, kdy padne režim vojenské junty, působí tak, že Bergoglio musí odejít do nuceného „exilu“. Opravdu v té době skončil ve funkci provinciála, ale vzápětí byl jmenován rektorem teologické fakulty.
V sakristii Sixtinské kaple zazní i zpověď Benedikta XVI., té je ve filmu věnována výrazně kratší část. Bez dalšího kontextu jsou slyšet vlastně jen jméno Marciala Maciela a téma sexuálního zneužívání v církvi. I tady scénárista nezvolil slova filmové postavy zcela náhodně.
Joseph Ratzinger byl prefektem Kongregace pro nauku víry dlouhých 24 let (od roku 1981 do roku 2005), byl tím, kdo podobné případy měl v kompetenci. Vícekrát se objevily pochybnosti, že „dobré jméno“ církve nebo doktrinální čistotu považoval za přednější než skutečné řešení a zabránění případů zneužívání (podrobně zde a také zde, zde a zde).
Anthony Hopkins jako papež Benedikt XVI.
Autor: Netflix / Peter Mountain
Případ Marciala Maciela, zakladatele institutu Legionářů Krista a hnutí Regnum Christi, který sexuálně zneužíval děti a mladé muže, je tím nejviditelnějším. I přes obvinění se dlouho těšil přízni Vatikánu (nejčastěji je v této souvislosti zmiňován kardinál Sodano). Prefekt Ratzinger o jeho problémech věděl už v roce 1998, ale rozhodl se případ zastavit či - lépe řečeno – neřešit. Takto podrážděně Ratzinger reagoval na dotaz novináře ABC News na Macielův případ v roce 2002: https://youtu.be/04dhkyjkcwk.
Pravdou ale také je, že to byl Ratzinger, kdo už jako papež v roce 2006 Macielovi zakázal veřejné působení a uložil mu život v pokání. Jenže i to oběti zneužívání vnímaly jako neúctu vůči nim, protože pro Maciela to reálně znamenalo jen pobyt ve vile v Jacksonville v USA. Dokončen nebyl ani kanonický proces a nebyl propuštěn z kněžského stavu, což je v kontrastu s tím, jak nekompromisně kongregace pod Ratzingerovým vedením postupovala třeba proti teologům osvobození nebo jiným doktrinálním přestupkům.
Ne, neustoupil. Změnil jsem se
Za hlavní motiv filmu ale považuji ochotu proměny. Tu nejlépe vyjadřuje část rozhovoru Benedikta XVI. s kardinálem Bergogliem v Castel Gandolfo.
Benedikt: „Nebyl jste jiný než já.“
František: „Ne. Změnil jsem se.“
Benedikt: „Ne. Ustoupil jste.“
František: „Ne. Neustoupil. Změnil jsem se. To je něco jiného.“
Oba dva papežové ve filmu dokážou naplnit křesťanský pojem obrácení, radikální změnu smýšlení, to, co je v historii křesťanského myšlení spojeno s řeckým slovem metanoia. V přibližně dvouhodinovém snímku je to ztvárněno skvěle; a právě na tento motiv se při sledování doporučuji zaměřit.
Bergoglio dokáže radikálně změnit svoje smýšlení poté, co přehodnotí své jednání z období vlády vojenské junty v Argentině. Film vykresluje dané období velmi podrobně, postava argentinského kardinála dostává plasticitu. U papeže Benedikta XVI. je podobná změna zachycena na mnohem menším prostoru. Nejvíce se projeví v rozhovoru v Sixtinské kapli, kde zopakuje pasáž o rozdílu mezi změnou a ustoupením z první části filmu: „Ne. Neustoupil. Změnil jsem se. To je něco jiného.“ Říká to po tom, co sdělí své rozhodnutí rezignovat – teprve jako druhý papež v historii. Navíc to podtrhuje důvodem, proč si tím dosud nebyl jistý, právě možností, že bude zvolen kardinál Bergoglio. Jenže nyní je Benedikt radikálně otevřený ke změně, s Bergogliovými postupy a názory sice pořád nesouhlasí, ale nastává změna smýšlení. Dokonce si chce být jistý, že Bergoglio bude mít šanci být zvolen.
Jestli něco v současné době církev i společnost potřebují, je to otevření se evangelijní „metanoii“, být připraven na změnu smýšlení, obrácení, která se projeví v našem životě.
Film Dva papežové nabízí ukázku toho, že i dva reprezentanti odlišných názorových skupin k sobě mohou najít sympatie. Není nutné ustupovat, ale měnit se.
