Zkušenosti s modlitbou přes Skype

Ilustrační foto
Autor: Unsplash.com / Jeremy Yap

Časy neobvyklé vyžadují hledání neobvyklých řešení. V tomto příspěvku bych rád sdílel dlouholeté zkušenosti naší církevní obce ze společné modlitby vedené s pomocí Skype, která se nám osvědčila, a zdá se, že v dnešní situaci se pro nás užitečnost této formy ještě zvýrazní. Snad bude sdílení této pro nás „běžné“ zkušenosti užitečné i pro některé z čtenářů Christnetu.

Proč se vlastně přes Skype modlíme? Naše církevní obec je malá a její členové bydlí navíc na různých místech České a Slovenské republiky. Máme tak „mateřskou obec“ a tři další místní „diaspory“, kde žijí jednotliví členové obce a také určitý okruh místních příznivců, kteří se našich aktivit více nebo méně pravidelně účastní. Jsme jakousi „církevní obcí na cestách“ – hodně jezdíme, abychom tu a tam mohli slavit společně nebo alespoň ve většinovém počtu.

Od samého začátku naší existence (2007) máme ve zvyku se pravidelně jednou týdně společně modlit. Po několika letech nám Skype začalo sloužit k tomu, abychom se mohli alespoň jednou týdně virtuálně slyšet (i vidět), a tak sdílet a modlit se společně ve větším počtu.

Modlitbu připravuje typicky někdo z „mateřské obce“, která se - podobně jako další diaspory – sejde např. v nějakém bytě člena. Skype připojení realizujeme pomocí jednoho dohodnutého účtu a skupinového hovoru (bez finančních nákladů mimo platby za internetové připojení). Skype není pochopitelně dogmatem, technologií virtuálního připojení slovem a obrazem je dnes celá řada.

Ten, kdo modlitbu připravuje (moderátor), vybere texty Písma, které budou při modlitbě využity. V našem případě využíváme tzv. „ekumenického lekcionáře“ (https://old.iespraha.cz/rcl-lectio-devel, Pozn. ke dni psaní tohoto článku provizorní chod - přechod na jiný server). Pořad modlitby jsme v průběhu let upravovali, nyní se ustálil se na následující formě:

1. Úvodní píseň nebo žalm. Cílem je naladit společenství do „ducha modlitby“. Společný zpěv přes Skype není kvůli zpožděním a výpadkům optimální, typičtěji proto moderátor přečte žalm - obvykle žalm, který podle lekcionáře připadá na daný den.

2. Přečtení vybraného čtení. Jde o vybrané první nebo druhé čtení ze dne, které moderátor přečte. Úryvek Písma (o kterém věříme, že se může stát Slovem Božím pro nás) tvoří východisko, někdy přímo i osu, která pak modlitbou nese.

3. Krátký výklad k žalmu a čtení. Moderátor (který se připravuje předem) krátce řekne pár myšlenek k přečtenému.

4. Chvály. Moderátor zahájí chvály Hospodinu inspirované přečtenými a vyloženými texty. Přečtené texty mají takříkajíc „nasměřovat pohled na Hospodina“ a odpoutat ho od modlitebníka samotného - díky za to, co Hospodin učinil mně a nám, budou následovat později. Chvály jsou vedené volnou řečí (např. „Chválím Tě, Bože, za to, že i v těžkých časech jsi nikdy svůj lid neopustil“ atp.) a každá chvála je ukončena společným „Chválíme Tě, Pane“. Moderátor může ukončit chvály krátkou modlitbou a „Amen“.

5. Sdílení. Moderátor udílí slovo jednotlivým účastníkům modlitby („kolečko“), kteří se sdílejí o tom, co prožili a zažili v uplynulém týdnu. Sdělují tím společenství, za co chtějí společně děkovat a za co chtějí společně prosit. To mohou být věci společenské, církevní, osobní. Ve sdílení zazní leckdy i „svědectví víry“, které ostatní naslouchající povzbudí. Moderátor si obvykle dělá poznámky, aby něco důležitého nezapadlo.

6. Díky. Moderátor zahájí díky (např. „Děkujeme Ti, Pane, za solidaritu, která se mezi lidmi za stávající situace vzedmula.“), všichni odpovídají „Děkujeme Ti, Pane“. Díky (na rozdíl od chval výše) reflektují díky to, jak se Pán díky naší víře a naději zjevuje v osudech společnosti, obce, církve, i v osudech našich a našich blízkých. Na úvodní zahájení moderátora pak navazuje bez organizace a vyvolávání kdokoli chce. Až moderátor usoudí, že bylo řečené vše potřebné, ukončí díky pomocí „Amen“ nebo krátkou závěrečnou shrnující modlitbou. 

7. Prosby. Moderátor znovu prosby zahajuje (např. „Prosíme Tě o podporu těch, kteří nasazují nyní své životy v první linii pro záchranu nemocných.“). Odpovídáme „Pane, smiluj se“. Prosby znovu probíhají spontánně, bez „vyvolávání“. Smyslem proseb je svěřit Hospodinu to, na co sami nestačíme. Víme, že Bůh takříkajíc „naše prosby nepotřebuje“, ale smyslem proseb je povzbudit naši víru a naději, že ve všem, na co nestačíme, Hospodin je a bude. Moderátor znovu prosby ukončí (volitelně) krátkou modlitbou a závěrečným „Amen“.

8. Modlitba Páně. Modlitbu „Otčenáš“ zahajuje znovu moderátor, stojíme při ní a v rámci fyzicky přítomných se držíme za ruce.

9. Agapé a volná zábava. Povinností moderátora je připravit i malé občerstvení pro pořádající mateřskou obec ev. diasporu. Přes Skype se pak vyřeší nejnaléhavější organizační věci nebo informace.

Pořad modlitby, jak je výše popsán, se nám osvědčil a využíváme ho dlouhodobě, není ovšem samozřejmě dogmatem. Dříve jsme začínali modlitbu sdílením, poté se četly texty, před časem jsme ale před sdílení předsunuli právě čtení textu a chvály, které mají na začátek „naladit“ společenství na to podstatné - jsme v rukou Hospodina a z tohoto východiska se můžeme pak sdílet, děkovat, prosit.

Modlitba s podporou Skype má pak své výhody i nevýhody. Základní výhodou je, že umožňuje spojit místa vzdálená a udržovat sice nikoli plnohodnotný osobní kontakt, ale přeci jen kontakt dostatečně dobrý na to, aby pomáhal udržovat společné povědomí církevní obce. Mezi nevýhody Skype modlitby patří to, že když občas někdo začnou hovořit dva lidé najednou, hůře se to koriguje než při osobní modlitbě společenství. Máme nicméně pravidlo, že „vzdálenější má přednost“: tedy přednost má ten, kdo je „připojen“ (oproti těm, kteří modlitbu organizují) a dále má přednost ten, kdo je připojen „z větší vzdálenosti“. Určitou pozorovanou nevýhodou je také to, že ti, kteří jsou při modlitbě ostýchavější, ještě o něco hůře překonávají bariéru nikoli plně osobního kontaktu.

Technické detaily zde nechci popisovat, snad jen zmíním, že kvalitní internetové připojení bez výpadků a také kvalitní mikrofon a reproduktor jsou důležité tam, kde se připojuje více lidí (v našem případě se osvědčila Jabra Speak 510). Pro individuální připojení postačí třeba i notebook s mikrofonem.

Již bylo řečeno, modlitbu způsobem popsaným výše realizujeme pravidelně, ve vyhrazený den a čas (večer od 18:30). Poslední rok jsme zavedli experimentálně, že jednou za měsíc probíhá modlitba nikoli „celoobecně“, ale pouze v mateřské obci / diasporách samostatně. Modlí se tedy např. tři až šest lidí, kteří se k tomu (obvykle) fyzicky sejdou a Skype tedy není potřeba zapínat. Zdá se, že i toto se osvědčuje - je to prostor pro delší a „hlubší“ sdílení a modlitba je „plně osobně společná“.

Celkové zkušenosti jsou tedy dobré - modlitba realizovaná způsobem výše je pro nás jedním z nosných prvků života malé církevní obce. Připomeňme ale na závěr, že si lze těžko představit, jak se přes Skype začínají modlit ti, kteří se předtím nebyli zvyklí setkávat a modlit ve společenství. Pro ty, kteří tak naučeni jsou, může být Skype či jiná podobná technologie dobrým služebníkem třeba v časech, které vyzývají k omezení osobního kontaktu.