Seznamka
Pavel Černý
Autor: Archiv autora
Vánoční příběh je jedním z nekrásnějších a nejvýznamnějších příběhů Bible. Proč ho nesmíme ani v letošní koronavirové krizi zmeškat? Vánoční evangelium zjevuje nejhlubší komunikaci mezi Pánem Bohem a námi – lidmi. Janovo evangelium začíná slavnostním prologem: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.“ Bůh nám nepředal pouze informaci, reklamní leták do schránky. Nepromluvil k lidem ani přes online setkání, jak to nyní děláme, když chceme spolu komunikovat. Bůh s námi nehovořil přes komunikační médium. Bůh promluvil svým Slovem takovým způsobem, že Slovu dal tělo. Bůh sám přišel mezi nás v podobě člověka. Tento čin inkarnace – tedy Božího vtělení – je úžasným příkladem komunikace na nejhlubší rovině. To není kontakt pouze prostřednictvím dopisu, mailu, telefonem nebo prostřednictvím ZOOMu. Z jeho strany to rozhodně nebyla jen láska přes internet, ale jedná se o skutečné osobní setkání s Bohem v Pánu Ježíši Kristu, umocněné působením Ducha svatého.
Slovo bylo z Ducha svatého počato, Slovo se vtělilo a Ježíš se narodil z Marie Panny, jak vyznáváme v Krédu. V době karanténních opatření není k setkání s ním třeba žádné zvláštní místo, například modlitebna či kostel. Není třeba ani zvláštní aparatura či technické vybavení. Je možné otevřít srdce i mysl, číst evangelium a slyšet radostnou zprávu o záchraně, uvidět narozeného Ježíše a setkat se s živým projevem Boží moci. Je možné potkat Boha, nyní a zde, prostřednictvím zvěsti evangelia a v Duchu svatém.
Na počátku bylo Slovo, ale Bůh nezůstal u předávané slovní informace. Janovo evangelium (1,14) podtrhuje, že „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Ježíš přišel. Bůh se stal člověkem, aby v lidských dějinách mohla pokračovat velká Boží akce pro naši záchranu. Nezůstávejme o Vánocích jen u obecné informace o Ježíšově narození. I dnes je možné jít až do Betléma a spolu s Josefem, Marií, pastýři a mudrci se obdivně poklonit narozenému Ježíši.
V evangeliu – v dobré zprávě od Boha – je celá řada paradoxů. Zdá se, jako by si Bůh přímo liboval v tom, že dělá věci nečekaným způsobem. Tak např.:
· Spasitel, který má zachraňovat, přichází v podobě dítěte,
· Král se nenarodí v paláci, ale ve chlévě,
· Král vjíždí do Jeruzaléma ne na koni, ale na oslátku,
· Mesiáš na kříži umírá a jeho smrt dává život.
Překladatelé biblických textů se snaží najít ekvivalentní výrazy pro řecké termíny. Při jednom pokusu o autentičnost byl v citovaném textu přeložen termín „Slovo“ jako „informace“. Náš text by potom zněl – „na počátku byla informace“. Jako by Bůh zakódoval své poselství do genetické informace nebo do některého z programovacích jazyků našeho softwaru. Myslím, že to je ale pořád málo. Víte proč? Protože Bůh nám dal ještě něco víc než informaci. Slovo se stalo tělem. Bůh promluvil a jeho Slovo se obléklo, dostalo tělo, jeho Slovo se stalo skutečnou lidskou bytostí. Lidé se ho mohli dotýkat, mohli mu naslouchat, mohli s ním mluvit. V evangeliu je napsáno: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ V tom je další paradox: Boží slovo mezi námi přebývalo ve zranitelné podobě. Ježíš neměl kolem sebe ochranku, neměl opancéřovanou limuzínu nebo armádu. Řecký výraz pro Boží přebývání mezi námi se v tomto textu dá přeložit tak, že Boží slovo mezi námi „stanovalo“. Stan je v létě dobrý. Pokud ale přijde vichřice, průtrž mračen, může se stát, že se stan potrhá, někdy se zatopí vodou, nebo dokonce spadne. Stanování je přebývání ve zranitelných podmínkách. O Božím slově je řečeno, že mezi námi „stanovalo“ – přišlo v křehké podobě dítěte. Toto dítě se narodilo v chudobě, neměli pro něj místo, brzy bylo třeba s ním utíkat před žárlivostí a hněvem krále Heroda. Také další Ježíšův život byl často v ohrožení. Boží slovo dále „stanovalo“. Nebylo v hlídané a zajištěné rezidenci, ale bylo vydáno všanc.
Vánoční evangelium má v sobě zvláštní dynamiku. Bůh přichází k člověku a dotýká se ho pohledem dítěte. Z dítěte později vyrostl Spasitel a Pán! Ale i v něm Bůh přichází, aby navázal zcela osobní vztah s námi lidmi. Chce se s námi setkat, jít s námi po naší životní cestě i v dobách nepohody, chce nadlehčovat břemena a kříž našeho života, chce čistit naše srdce od zla, odpouštět náš hřích… Chce dávat sílu a moudrost Ducha svatého. Není lepší životní rozhodnutí, než přijmout podanou ruku toho, jehož narození i o těchto Vánocích slavíme. Bůh v Kristu přebývá blíže, než si myslíme!
Názorně to vyjádřil Dietrich Bonhoeffer: „Kristus nebyl myšlenkou (ideou), ale událostí. Zvěstovat nemáme jen ideu Vykupitele, ale Krista, který musí být chápán jako ten, který se stal člověkem. Pouze On může zachránit lidské bytosti. Všechno závisí na Ježíšově existenci v dějinách.“
Proto ani letos nesmíme zmeškat Vánoce. Potřebujeme se znovu ujistit, že naše víra není pouhou teorií, ale jedná se o zkušenost setkání s Mesiášem. Bůh se stal člověkem. Přebýval mezi lidmi, nejdříve u své rodiny a potom mezi pastýři, mudrci a mnoha dalšími. V celém svém životě měl na mysli lidi, k nim mluvil, jim pomáhal, sytil, uzdravoval… a později byl za nás za všechny ukřižován. Jeho dílo porazilo satana, porazilo smrt a přineslo vítězství. Toto nesmírné dílo bylo zviditelněno v betlémských jeslích, v rodině Josefa a Marie.
Vánoce nesmíme zmeškat! Boží inkarnace je největší událostí lidských dějin. I kdyby všechny okolnosti byly proti, tak se pokloňme před Ježíšem, vzdejme mu čest, dobrořečme jeho jménu a připojme pár slov: Pane, děkuji Ti, že jsi pro mě opustil slávu nebe a přišel jsi na tento svět. V tom je vyjádřena Tvoje láska ke mně, ke všem ostatním lidem i k tomuto světu.
Pavel Černý je emeritní předseda Rady Církve bratrské a emeritní předseda Ekumenické rady církví v ČR.
