Populismus a křesťané

Ilustrační foto
Autor: Unsplash.com

Publikaci Populismus pro začátečníky od autorů Waltera Ötsche a Niny Horaczek jsem si objednala kvůli tématu, které se mně jeví jako mimořádně aktuální. Fenomén populismus existoval ve veřejném prostoru vždy, ale v poslední době nabývá na síle. Sleduji proto literaturu vydávanou k tomuto tématu ve snaze více porozumět příčinám a komunikační strategii populistů. Přiznám se, že až po otevření knihy jsem si všimla, že ji vydalo PETRINUM s.r.o. s předmluvou Tomáše C. Havla CFSsS, kněze Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti (petrinů). Bylo to pro mě překvapení, protože toto vydavatelství mám spojené především s časopisem Duha určeným pro děti a jejich rodiče. Obrátila jsem se proto v této souvislosti na představeného petrinů a současně i překladatele této publikace s několika otázkami k danému tématu.

Proč se vaše vydavatelství loni rozhodlo pro vydání právě této knihy?

Nejsem člověk, který by jako křesťan nepřemýšlel o světě, ve kterém žije. Ve společnosti je téma populismu myslím velmi významné. Když jsem si přečetl tuto knihu, řekl jsem si, že je tak didaktická, že bude dobré ji vydat česky a nabídnout lidem možnost se v dané problematice vzdělat. Kniha je fundovaně napsaná, čtivá a jasně strukturovaná, a tedy snadno srozumitelná. Ona ta logika populismu nebo i demagogie je velmi jednoduchá a někdy se s ní setkávám i v prostředí církve. Umět se v tom orientovat není na škodu. 

Ano, v knize najdete techniky a strategie, kterými populisté ovlivňují veřejnost, a ilustruje je konkrétními příklady populistických politiků z Německa, Rakouska, USA a i dalších zemí.  Při čtení knihy si čtenář uvědomí, jak populisté v jednotlivých zemích od sebe „opisují“, tedy postupují podle stejné strategie. Populistické výroky jsou v jednotlivých zemích až nápadně shodné, odlišují se pouze v některých detailech vyplývajících ze specifik dané země. Např. termín „lepšolidi“ není českým vynálezem, ale překladem z němčiny. Z čeho podle vás pramení ochota řady lidí uvěřit populistickým proklamacím?

Viděl bych tři věci. Za prvé je to malá informovanost o záludnosti těchto strategií a jejich děsivých důsledcích pro fungování společnosti, jak ji známe s její demokracií a hodnotami. Snad i tato kniha v tomto směru může trochu pomoci. Je v jednání, že by se některé její části mohly stát součástí připravovaných výukových materiálů. Za druhé je to oprávněný strach zvláště starší generace z měnícího se světa, ve kterém se člověk snadno přestane orientovat a znejistí. Snadno pak uvěří těm, kteří v něm nejprve tento strach přikrmí a pak mu slíbí, že se stanou garanty jeho jistoty a bezpečí. A za třetí je to podle mého porozumění problematice sporadická společenská debata o hodnotách a vizích společnosti jako takové. Tady bych chtěl vyzdvihnout encykliky papeže Františka Laudato Si a Fratelli Tutti. Ty jsou myslím jasným slovem církve do diskuze o vizích budoucnosti našeho světa a měli bychom hledat cesty, jak je promýšlet a vnášet do života. Spatřuji v tom veliký úkol služby církve lidem dnešních dnů.

Tomáš C. Havel
Autor: archiv autora

Populističtí politici nacházejí ohlas i mezi věřícími. Jak se podle vás za využití křesťanských zásad nejlépe bránit metodám populistů?

To je složité. Ve hře je strach, emoce, a tedy vesměs iracionální podoby našeho vnímání a rozhodování. Populističtí politikové také pracují s jednoznačně rozděleným světem na „nás“ a „ty druhé“, na dobré a zlé. A jako křesťané jsme takto učeni uvažovat v horizontu nebe a pekla, spásy a zavržení. Logika populismu, která z křesťanství snadno udělá ideologii, je zřejmá a je třeba pro tuto skutečnost neztratit cit. Znalost populistických strategií může tedy pomoci rozeznat demagogické projevy ve službě evangeliu. Jednou z hlavních pravd naší víry pak je, že věříme v jediného Spasitele, kterým je Ježíš. Přenášet tuto víru na kohokoliv jiného je tedy nutně hřích. Právě populisté ze sebe ale rádi „spasitele“ dělají. Vystavují na odiv, jak se všech zastanou, jak se obětují, a pohrdlivě hovoří o těch, kteří to nedělají. Šikovně také pracují s náboženskými symboly a „manipulují“ tak city věřících. Je tedy třeba velké obezřetnosti a zralé víry. Aktuálnosti této problematiky jsem si vědom, proto na teologické fakultě v Českých Budějovicích připravujeme kurz CŽV s názvem „Take It Jeasy! Populismus v české církvi“. Jsem přesvědčen, že tato problematika je dnes tématem dobrého náboženského vzdělání.

Jistě, není tajemstvím, že např. SPD nacházela ohlas i mezi věřícími. Populisté přesvědčují své příznivce, že jsou to právě oni, kdo stojí na straně dobra, jsou to ti, slovy autorů knihy, „řádní“, „slušní“, „pracanti, pro které je osobní výkon v popředí zájmu“. Populistická past spočívá právě v manipulaci se slovy, v apelu na emoce. Jedna z rad pro populisty zní: „o nás hovořte pouze jazykem lásky“. Jak tedy odolávat těmto lákadlům? 

Předně si nemyslím, že by byla jen jedna populistická strana. Možná je spíše třeba vnímat řadu populistických politiků napříč politickým spektrem. Názory některých pak jsou jednoznačně demagogické a tady je třeba být vzhledem k výše řečenému velmi pozorný. 

Je pravda, že některé konzervativní hodnoty se mohou v pohledu církve a extrémně pravicových politiků shodovat. Patří sem otázka potratů, eutanázie, tradiční rodiny apod. To pak může být pro křesťany, jejichž křesťanství je měřeno především těmito hodnotami, velmi imponující. Problém je tedy myslím v tom, že se nám v takovém případě víra zúží pouze na tato témata a ztratíme smysl pro mnohem rozmanitější výzvy, které přináší život i evangelium. Jsem přesvědčen, že církev uzavřená do sebe dříve nebo později onemocní.

Populismus pro začátečníky
Autor: Petrinum

Otázkou je, zda je to proto, že někde v podvědomí církve je pořád ukrytý sen o jednotě oltáře a trůnu, který se pak projevuje nákloností k tomuto typu politiky. Nebo je to důsledek větší míry úcty k autoritám a snadno pak i k autoritářům, kteří jim pak dají ve volbách svůj hlas? Nebo něco úplně jiného? Osobně si myslím, že je třeba především vzdělání, tedy znalost o demagogických procesech a pak poctivá schopnost rozlišovat. Svět populismu je jednoduchý. Jsme v něm MY a ONI. Realita ale není černobílá a na složité problémy neexistují jednoduchá řešení.

Riziko stát se populistou hrozí ale i těm, kdo se zabývají duchovním vedením. Věřící se na ně obracejí jako na autoritu, která je kompetentní k otázkám o směřování jejich duchovního života, zodpovězení pochybností anebo i k odsouhlasení důležitých životních rozhodnutí. Čeho se musí duchovní autorita vyvarovat v této souvislosti?

Je to myslím především otázka duchovního života a osobní zralosti. Populistický postoj je v mém porozumění této problematice něco velmi povrchního a efektního, něco, co nemá s hlubinou duchovního života nic společného, něco, co bych nazval zneužitím dobré vůle věřícího, tedy jistou podobou spirituálního zneužívání. Duchovní doprovázení je třeba odmítnout, pokud není službou, ale hlazením svého ega.

Je tu pak ale i druhá strana. Je totiž velké pokušení přenést v dobré víře zodpovědnost za svůj život na duchovní autoritu. Vzpomínám si, jak jsem byl s tímto očekáváním osloven jednou křesťankou, a když jsme si vysvětlili, že takto to fungovat nemůže, že aktivita musí být především na její straně, netrvalo dlouho a přestali jsme se setkávat.

Kromě této publikace, jakou další knihu s ambicí na širší přesah byste z vaší produkce doporučil?

Z těch několika, které jsme vydali, bych možná zmínil ještě knihu Gyps aneb jak za jeden den zachránit svět, která dostala cenu Německé biskupské konference. Věnuje se situaci a otázkám dětí rozvádějících se rodičů. Je to velice křehké téma a příběh vyprávěný holandskou autorkou literatury pro děti a mládež Anne Woltz byl oceněn právem.

P. Dr. Tomáš Cyril Havel CFSsS, představený Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti (petrini), šéfredaktor časopisu Duha, odborný asistent náboženské pedagogiky na Katedře pedagogiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity, autor a překladatel prací z náboženské pedagogiky.