Modla radikálních antivaxerů

Ilustrační foto
Autor: https://pixabay.com/

Argumenty proti očkování

Arcibiskup Graubner se nedávno obrátil na všechny ty, kdo mohou být očkováni a dosud nejsou, aby se z ohledu na ostatní nechali očkovat. Poprosil též o dobrovolné obětování části svobody pro společné dobro a ujistil, že očkováním se žádného hříchu nedopouští. Vzápětí následovala reakce publikovaná v časopise Te Deum s názvem „Otevřený dopis arcibiskupu Janu Graubnerovi ohledně jeho výzvy k očkování proti COVID-19“. Autoři uvádějí sedm skutečností, které dle jejich názoru arcibiskup nevzal v úvahu. O osobní zaujatosti autorů dopisu svědčí již záhlaví listu, kde trůní zkarikovaný znak arcibiskupa s injekčními stříkačkami. Dopis obsahuje tvrzení, která se jeví jako závažná, ve skutečnosti se však jedná o manipulativní výroky hrubě zkreslující objektivní fakta. Za nešťastné považuji, že kromě známých protagonistů dezinformační scény, je dopis podepsán i několika kněžími.

Autoři argumentují stanoviskem Papežské rady pro život „Morální úvahy ohledně vakcín připravených z buněk získaných z potracených lidských plodů“ z roku 2005, z něhož citují jen izolované části na podporu svých postojů. Naprosto však pomíjí velmi pečlivě sestavené vyjádření České biskupské konference z konce roku 2020, zcela respektující postoje papeže Jana Pavla II., stanoviska Kongregace pro nauku víry a všechny závěry Papežské rady. Rovněž zcela ignorují výzvy opakované výzvy papeže Františka a dalších církevních představených.

Morální apely na etický původ vakcín jsou zcela namístě. Lze otevřeně přiznat, že při získávání buněčných linií se postupovalo čistě pragmatickým způsobem. Stalo se tak však před mnoha desítkami let, což není omluvou, ale konstatováním, že nemá smysl jít zpět proti času. I když nejsou známy úplně všechny okolnosti, rozhodně se nejednalo o záměrné potraty s cílem využít buňky. Ačkoliv v případě buněčné linie HEK 293 nejsou známy bližší podrobnosti o okolnostech potratu a nezná je ani Papežská rada pro život, uvádí otevřený dopis tvrzení ohledně dostatečně vyvinutého a posléze usmrceného dítěte s tím, že následně bylo takto postupováno opětovně, a musely proto zemřít desítky či stovky dětí. Nic takového ale není pravda, protože se jedná o jednu a tutéž buněčnou linii. Číslo 293 vyjadřuje pořadí transformačního pokusu, ze kterého tato linie vzešla.

Otevřený dopis naopak vynechává tu pasáž, kdy Papežská rada hovoří o morální ospravedlnitelnosti. Pro připomenutí zopakuji následující pasáž z citovaného dokumentu: „Tyto opakující se epizody oživení jsou důkazem, že mezi mladými dospělými dochází k přetrvávající cirkulaci viru, která je důsledkem nedostatečného proočkování. Uvedená situace vede k tomu, že zůstává nezanedbatelný počet náchylných jedinců, kteří jsou zdrojem periodických epidemií, jež ohrožují neočkované ženy v plodném věku. Snížení jejich počtu, a to až k vymýcení vrozených zarděnek, je proto jednou z priorit veřejného zdravotnictví.“

Kromě ničím nedoložených útoků na účinnost a bezpečnost vakcín proti COVID-19 autoři bagatelizují samotný průběh nemoci, když tvrdí, že se jedná o nepříjemnou nemoc, zvláště pro rizikové schopnosti, rozhodně ji však není možné srovnat se španělskou chřipkou nebo jinými infekčními chorobami s vysokou smrtností. Navíc je, dle autorů, covid léčitelný běžně dostupnými léky. Toto tvrzení v době, kdy již některé nemocnice hlásí vyčerpání kapacit, nemocní jsou převáženi do jiných míst, kde je ještě k dispozici pár volných na JIP, zdravotnický personál je opět vyčerpán, a navíc frustrován vědomím, že tomuto stavu šlo předejít očkováním, považuji za mimořádně nezodpovědné.

Vytvoření modly

Křesťansky odpovědné rozhodování vychází z poznání učiněného přirozeným rozumem. Bůh dal člověku rozum, aby jej používal. Člověk je vyzván, aby zkoumal stvořený svět, prohluboval a rozvíjel své poznání. Svými dary přispívá k budování lidského společenství. Z této základní premisy se odvíjí celkový vztah člověka ke stvoření. Člověk používá rozum, aby jím poznával svět, jeho zákonitosti a nalézal Boha.

Máme k dispozici aktuální poznatky etablovaných vědeckých pracovišť. Jejich odbornost je ověřena složitým procesem, jehož výsledkem je garance serióznosti. Máme v ruce jasné klíče k určení, kdo je respektovaný vědec a koho zařadit mezi šarlatány. S dosud neprozkoumaným virem nemůžeme od počátku očekávat, že se dozvíme všechno, ale je naprosto logické, že poznání se rozšiřuje a prohlubuje. Jistě je daleko spolehlivějším zdrojem ten, který dokáže pojmenovat aktuální limit poznání, než ten, který předstírá, že ví všechno. Ohledně případných morálních pochybností se již dostatečně vyjádřil nejen sám papež, ale řada dalších církevních představených, nedávno např. též Slovenská biskupská konference, kterou jistě nelze podezírat z nedostatku konzervativního smýšlení.

Za situace, kdy je k dispozici dostatek výsledků poznání vědeckých autorit a současně i oficiálních stanovisek církve, setrvání ve vyhraněných antivaxerských postojích znamená odmítnutí principů křesťanské víry. Víra je nahrazena modlou, které se obětuje vše, co se nehodí do vytvořeného narativu. Vzývání této modly pak umožní odmítnout výsledky racionálního poznání. Ostatně odmítání očkování není ničím novým pod sluncem. Pro zájemce doporučuji např. rozsáhlé stanovisko Státního úřadu pro kontrolu léčiv z roku 2015. 

Zpytování svědomí nespočívá ve slepé víře tomu, co vyhovuje našemu komfortu, ale kladení kritických otázek. Zkusme si odpovědět na otázku, zda je možné, že se mýlí celý odborný svět, že církevní představení selhávají v morálních postojích, že jediným důvěryhodným zdrojem jsou osoby, o kterých nevíme prakticky nic. Mýlí se snad všichni ti lidé, u kterých si můžeme vyhledat jejich historii, případně je můžeme kontaktovat ať už písemně, nebo dokonce osobně. Mezi kněžími v pastoraci najdeme též ty, kteří nejdříve získali vzdělání v medicíně či přírodních vědách, a až následně se rozhodli pro duchovní dráhu. I jejich vyjádření podporují smysl očkování, jako např. učinil P. MUDr. Mgr. Martin Moravec, O.Cr., či P. Mgr. Dr. Jiří Bůžek, někdejší vědecký pracovník Biofyzikálního ústavu Akademie věd v Brně. https://www.kunhuta.cz/

Společenství života

Respekt a úcta k lidskému životu zahrnuje nejen samotné početí, ale i celý lidský život až k přirozené smrti. Nerozhodujeme o svém životě ani o životě jiných. Neseme odpovědnost nejen vůči svému životu, ale i životu ostatních. Zvažování našeho rozhodnutí na dopady do životů ostatních je mimořádně odpovědné v době pandemie covidu. Výzvy církevních představených jsou proto motivovány především starostí o dobro celého lidského společenství. Nebudeme vydávat dobré svědectví křesťanské víře, pokud budeme podléhat falešným zprávám a v jejich důsledku přetěžovat nemocnice a vyčerpávat síly zdravotního personálu.  

Obavy z nové vakcíny jsou lidsky pochopitelné. Poctivý postoj však především znamená, že budeme hledat pravdivou odpověď na otázku, proč se neočkujeme. Což na prvním místě znamená analýzu všech aktuálních poznatků o očkování. Zaštítit se argumenty uvedenými v otevřeném dopise znamená útěk před pravdou. Existující pochyby mohou vyplývat ze špatných minulých zkušeností s některými lékaři. Mohou se za nimi skrývat osobní zranění, vzpoura proti autoritě, pýcha, odmítání současného světa a snění o jiném, komfortnějším prostředí.

Můžeme se zamyslet nad naším přístupem ke světu. Považujeme jej za nepřátelské prostředí, které je propadlé svým vášním a odsouzené ke zmaru, z kterého je pro svoji záchranu nutné se vyčlenit a postavit si hradbu kolem sebe, anebo jej považuje za Boží dílo, které lidé spravují, a přes všechna někdy i těžká zakopnutí a pády, tvůrčím způsobem přetvářejí, budují a rozvíjejí. Tento základní postoj otevření a přijetí, anebo naopak odmítání, ovlivňuje porozumění a přijímání výsledků lidských aktivit.

Naše lidská přirozenost nám nastavuje zrcadlo, ve kterém můžeme vidět, kolik toho máme společného se všemi ostatními bez ohledu na jejich víru. Slovenský konzervativní deník Postoj zveřejnil rozhovor s Jurajem Vittekem, farářem petržalské farnosti. Jeho vyjádření je až nezvykle přímočaré: „Je to práca pokušenia zlého ducha. A toto pokušenie nás napokon premení na zabarikádovaných, dotklivých, lamentujúcich ľudí, presvedčených, že len my poznáme pravdu. V dejinách cirkvi boli a sú vždy skupiny, ktoré napokon upadli do herézy pre toto pokušenie pýchy, ktorá im dávala pocit, že sú lepší ako Kristovo telo, teda cirkev. V cirkvi sú vždy skupiny, ktoré sa predstavujú ako obrancovia viery, ako obnovitelia, ale v skutočnosti sú v nich skryté iné vlastné záujmy: moc, vplyv, sloboda, istota, postavenie, peniaze alebo vlastníctvo, alebo ich kombinácia, inými slovami márnivosť. Po tom, čo diabol oddelil týchto ľudí od tela Božieho ľudu, naďalej ich živí klamom a polopravdami, ktoré ich stále viac zatvárajú do ich farizejstva.“ 

Na závěr bych chtěla vybídnout ještě k jednomu léku. Je jím vděčnost lidskému poznání obdrženému jako Boží dar. Toto poznání nám v krátkém čase zpřístupnilo dostatečně otestované a účinné vakcíny. Pokud autoři otevřeného dopisu připomínají španělskou chřipku či jiné vysoce infekční choroby, můžu jen varovat: Nerouhejte se. Naše společnost je až příliš navzájem propojená a postavená na diverzifikovaných odborných znalostech. Infekční choroba typu španělské chřipky napadající především mladé, u kterých působí efekt cytokinové bouře, a tudíž je vyřadí z aktivní života či života vůbec, by nejspíš vedla k totálnímu kolapsu celé společnosti. Jestli si přejete hororový scénář, přečtěte si od Lawrence Wrighta Na konci října. Až mrazivě prorocká kniha. Hůř může být vždycky, není třeba si to přát.

 Autorka je právnička