Seznamka
Ilustrační foto: Chrám svaté Sofie v Kijevě
Autor: Wikipedia.org / Wikipedia Commons
V současné krizi, vyvolané ruským vpádem na Ukrajině, vidíme, jak důležitá je evropská solidarita a úsilí o dobré sousedství
Řekl jim: „Chraňte se všeho bezpráví“ a každému přikázal, jak jednat s bližním. (Sírachovec 17, 14)
Neospravedlnitelný barbarský útok ruské armády na Ukrajinu vyvolal v Česku vlnu solidarity. Demonstrace na podporu nezávislé Ukrajiny doprovázely sbírky na humanitární i obranné účely. Statisíce uprchlíků z Ukrajiny našly v Česku dočasný, ale možná i trvalý domov. Jedna z priorit nadcházejícího českého předsednictví – Evropa soudržná a solidární – je aktuálnější než kdy dřív.
Atmosféru v české společnosti a zřetelný postoj české vlády s vděčností ocenili Ukrajinci, včetně diplomatické a politické reprezentace. A tento postoj, tak odlišný od jindy váhavého přešlapování vlády, ve věcech přijímání uprchlíků z válečných zón a vůbec přijímání společných evropských rozhodnutí, ocenili též představitelé sousedních zemí. Ukázalo se, že naše solidarita, lidskost a odpor k pošlapávání lidské důstojnosti pomohly nejen našim ukrajinským sousedům, ale pomohly i nám. A sice v očích obyvatel ostatních evropských zemí a také v očích nás samých. Každý projev velkorysosti a solidarity v člověku probouzí sebeúctu a posiluje sebedůvěru.
Podle informací z médií celková podpora, které se Ukrajině dostalo z Evropy v prvních měsících, dokonce přesáhla podporu poskytnutou Spojenými státy. Důvodů, proč se v tomto případě projevila schopnost EU jednat relativně rychle a ostře, lze jistě vyjmenovat celou řadu. Mezi nimi zmiňme silný pocit společného ohrožení, ale také solidaritu, sounáležitost, jinými slovy dobré sousedství.
Pomocný biskup pražský Václav Malý
Autor: Člověk a víra / Jakub Šerých
Statisíce ukrajinských uprchlíků, našich nových sousedů, v příštích týdnech nechtíce prověří, nakolik jsou nám tyto hodnoty blízké. Z mnoha výzkumů - stejně jako z našich zkušeností - se ukazuje, že s intenzivnějšími kontakty mezi sousedy nemusí narůstat jen vzájemné sympatie, ale často též rozčarování, že druzí jsou jiní, než jsme si je představovali. K dobrému sousedství nepochybně patří hranice. Ne ve smyslu bariéry, ale jako způsob, jak vymezit pravidla soužití. To platí do značné míry stejně o sousedství v jednom činžovním domě jako mezi sousedními regiony nebo státy.
„Dobré vztahy nejsou samozřejmé," opakoval často Pater Anton Otte, český Němec, který celý život usilovat o porozumění a smíření napříč Evropou. „Propojování lidí, výměny mládeže, partnerství škol a obcí, to jsou cesty budoucnosti. To jsou cesty, jak se bránit manipulacím a dezinformacím, které lidi tak snadno rozdělují… Spíš než kmenová příslušnost nás sbližuje společná historie, společné dílo. To usnadňuje život vedle sebe, ale teprve společný cíl sjednocuje, dává vztahům energii, dynamiku. V manželství to mohou být děti, ve společnosti je to úsilí o spravedlivý mír. Potřebujeme v Evropě sousedství, které dokáže řešit spory, aniž by se vytratila vzájemná důvěra.“
Takové sousedství ovšem vyžaduje dlouhodobé oboustranné úsilí. Například z výzkumu postojů starostek a starostů v severočesko-polsko-saském a v jihočesko-bavorsko-rakouském pohraničí, který nedávno publikoval tým Karla B. Müllera (v knize Aktivní hranice v Evropě), vyplynulo, že čeští, a do jisté míry i polští zástupci vykazují pesimističtější pohled na současnou i budoucí přeshraniční spolupráci než jejich němečtí či rakouští kolegové. A uváděli též nižší angažovanost ve společných akcích a projektech.
Ilustrační foto: obyvatelé Charkova se ukrývají v metru před nálety
Autor: twitter.com
Důvodem, proč se někde daří dobrému sousedství více a jinde méně, je často skutečnost, že se někde najde víc lidí se zájmem o vnější svět, o vzájemné učení, víc lidí ochotných komunikovat s partnery na druhé straně hranic. „Aktivní sousedství předpokládá střetávání s odlišností, jíž je sejmuta maska cizince či dokonce nepřítele“, jde o odlišnost, jež neimplikuje ohrožení. Díky tomu mohou lidé na obou stranách hranice zažít „inklusivní a hodnotově otevřenou společnost, jež se vyznačuje tolerancí, aniž by zastírala rozdíly“. Takové sousedství významně přispívá k prohloubení vztahů sounáležitosti i přináležitosti, k rekonstrukci kolektivních identit i pocitu domova, bez kterých by nebylo možné udržovat funkční, a tedy legitimní celoevropské instituce, uvádí Karel B. Müller - a těžko s ním nesouhlasit.
Spolupráce mezi evropskými národy jistě vyžaduje právní rámec a společné evropské instituce, nepochybně se však neobejde bez čehosi základnějšího, bez úsilí o dobré sousedství, bez solidarity a vědomí sounáležitosti. Jak připomíná bible v listě Galatským (5,14): „Celý Zákon je totiž ve své plnosti obsažen v jediné větě: 'Miluj svého bližního jako sebe'.“
Soudržná a solidární Evropa je jednou z pěti hlavních priorit nadcházejícího českého předsednictví v Radě Evropské unie. Nedopusťme, aby se z těchto slov stalo jen prázdné heslo.
Autor je předseda Rady Iustitia et Pax ČBK
