Seznamka
Miloš Rejchrt
Autor: Wikipedia.org / Ben Skála / Creative commons
Sestry a bratři,
ve svém prohlášení definujete manželství jako „trvalý svazek muže a ženy založený na dobrovolném oboustranném smluvním vztahu“. S touto formulací, která je v podstatě citací z Občanského zákoníku (§ 655), se ztotožňuji. S ostatními tezemi a myšlenkami vašeho prohlášení se ztotožnit nemohu. Např. tvrdíte, že „institut manželství nezaložili lidé, ale sám Hospodin ve chvíli, kdy stvořil člověka“.
Předcházející větou jste se však přihlásili k myšlence, že manželství zakládají lidé, což se podle zákona děje ve chvíli, kdy náležitým způsobem vysloví svůj souhlas s uzavřením smluvního vztahu. Z vašich dvou vzájemně si odporujících tezí přijímám tu první, že dnem založení manželství je den uzavření sňatku, nikoli šestý den stvoření. Odkaz na biblický verš (Gn1,27) „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil“ je mimoběžný, neboť tento text nepojednává o založení institutu manželství, nýbrž o tom, že muž a žena dohromady jsou člověk. Hlavně mne ale zaráží, že věcnou argumentaci nahrazujete citací veršů z Písma svatého, což by snad bylo přijatelné v debatě uvnitř nějakého církevního společenství, ale v prohlášení určeném většinové nábožensky lhostejné společnosti se tím vyvolává přesně to, čemu chcete zamezit, totiž „různé asociace a zmatky“. Vámi vykreslený charakter manželství založený na spekulaci o „komplementaritě mužského a ženského prvku“ předkládáte jako výplod křesťanského učení, daného v Písmu svatém. V Bibli se však nikde o žádném mužském a ženském prvku nepíše, natož o nějaké komplementaritě.
Tvrdíte, že „některé věci jsou pevně dané a neměnné“. Nevím o ničem z našeho lidského světa, co by se neměnilo, toliko Hospodin se nemění, on je skála věků a jeho milosrdenství je věčné. V dnešním světě se převratně mění mravy a vzorce chování, které jsem i já vnímal větší část svého života jako pevně dané a zakotvené v křesťanské tradici. Radikálně se v posledních letech proměňuje pohled na smysl manželství. Dokladem toho je Švýcarsko, jehož ústava začíná formulí „Ve jménu Boha všemohoucího“. V roce 2022 byl na základě referenda (64 % hlasů pro) v této křesťanské zemi novelizován občanský zákoník, který nyní umožňuje uzavřít manželství i stejnopohlavním párům. Švýcarsko se tak stalo třicátou zemí na světě (od té doby přibylo dalších pět), která zrušila podmínku, že manželství mohou uzavřít jen muž a žena. Tento trend, bořící navyklé představy o tom, co je „normální“ a „přirozené“, je celosvětový a nepochybuji, že prosadí změnu Občanského zákoníku i u nás. Patřím k těm, kdo své manželství vděčně přijímají jako dar od Boha a větší část života je ani nenapadlo, že by slovo „manželství“ mohlo někdy označovat i jiný svazek než ženy a muže. „Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o církvi“, tento apoštolův výrok jsem nikdy nedokázal přesvědčivě vyložit, ale vždy jsem v něm slyšel pokyn, abych i své manželství přijímal jako dění, jehož význam přesahuje můj rozum i mé prožitky.
Vím však, že tato osobní zkušenost je nepředatelná, zmiňuji se o ní s ostychem, jako argument ve veřejné debatě neplatí. Jak účinně přispět k valorizaci manželství jako takového a solidních mezilidských vazeb vůbec, to stále nevím, ač jsem se o to celý život snažil. Vím ale jistě, že strašením se nedosáhne ničeho a váš výrok „kde se rodina rozpadne, rozpadne se i stát“ možná někoho překvapí, nikoho ale k nějakému pozitivnímu úsilí nepřiměje. Mezi rozpadem rodin a států není žádná prokazatelná souvislost, však se doposud nerozpadla ani Česká republika, kde se „tradiční“ rodina stává menšinovým úkazem, neboť se rozvádí cca 50 % manželství a téměř polovina dětí se rodí mimo manželství. Nevěrohodně působí vaše moralizování také proto, že mezi signatáři vašeho prohlášení jsou muži, kteří se rozvedli a rodina se jim rozpadla. Specifikum křesťanského manželství vidím v tom, že společnou budoucnost přijímají manželé jako dar od Boha, který nás miluje a svou smlouvu dodržuje, proto i oni slibují svou smlouvu dodržet. Emočně i teologicky si manželství spojuji se svazkem muže a ženy.
Uznávám ale, že povinnosti a práva, kterých se muži a ženě v politicky organizované společnosti dostává uzavřením manželství, jsou přenosná i na jiné formy vztahu, pakliže o tom zákonodárce rozhodne. A rozhodne-li, že i označení „manželství“ na ně přenese, podřídím se. Těm, kdo zjistí, že dvěma je lépe než jednomu, a rozhodnou se veřejně zavázat k soužití ve vzájemné lásce, úctě a věrnosti, bych s radostí a s dojetím ochotně požehnal. Nejsa již v činné službě, přenechávám tuto služebnost jiným představitelům církve a neztrácím naději, že to jednou bude i někdo z vás.
Autor je evangelický farář. V letech 1980–1981 byl mluvčím Charty 77.
