Seznamka
Nový prefekt Víctor Manuel Fernández
Autor: Catholic News Agency
Novou hlavou úřadu pro otázky víry je člověk podle obrazu Svatého otce: misijně orientovaný, ochotný riskovat, upřednostňující dialog před odsuzováním a se sklony dělat věci tak, že nikdo nezůstane lhostejný.
Sobota 1. července 2023 se stane jedním z klíčových dat Františkova pontifikátu. Byl to den, kdy Svatý stolec ohlásil, že papež František jmenoval argentinského arcibiskupa Víctora Manuela Fernándeze prefektem Dikasteria pro nauku víry, čímž se stal prvním latinskoamerickým teologem, který se v jeho 481leté historii ujal úřadu známého v minulosti jako Svaté oficium. Jmenování tohoto Františkova teologického poradce, jemuž důvěřuje, ukazuje papežovo rozhodnutí zrychlit tempo svých reforem.
Tento den byl také posledním dnem, dokdy se měl z Vatikánu vystěhovat arcibiskup Georg Gänswein, bývalý sekretář Benedikta XVI., a vrátit se do své domovské diecéze v německém Freiburgu. Arcibiskup Gänswein, pokaždé uhlazený, perfektně nastrojený a vždy blízko moci, ztělesňoval „staré způsoby“ v římské kurii. Byl odstředivou silou pro opozici vůči Františkovi v Římě, krátce po Benediktově smrti dokonce vydal výmluvnou knihu ventilující jeho stížnosti vůči argentinskému papeži.
Shodou okolností byl 1. červenec také dnem, kdy v roce 2017 František znovu nejmenoval německého kardinála Gerhardu Müllerova prefektem Kongregace pro nauku víry a nahradil ho kardinálem Luisem Ladariou. O osm dní později, s pomyslnou nohou pevně na plynu, František oznámil, že Fernández a dvacet dalších prelátů bude toto září jmenováno kardinály. Designovaný kardinál Fernández, známý jako „Tucho“, přebírá úřad, který Benedikt jakožto kardinál Joseph Ratzinger vedl 24 let a uplatňoval zde během pontifikátu Jana Pavla II. ohromný teologický vliv.
Jmenování Fernándeze, kterému bude 18. července 61 let, do věroučné pozice vzbudilo v některých lidech nevyhnutelně představu, že teď má František „svého vlastního Ratzingera“.Tucho ale trvá na tom, že si do této role přináší svůj vlastní odlišný přístup. Mimo jiné, že se zasadí o jistotu toho, že církevní nauka bude sloužit svému poslání; a že deleguje na ostatní v dikasteriu zpracování případů kněží obviněných ze sexuálního zneužívání. V e-mailovém rozhovoru vedeném ve španělštině mi designovaný kardinál napsal, že skutečnost, že je prvním latinskoamerickým a argentinským doktrinálním prefektem, přinese nové perspektivy a „bohatství“, které v minulosti chyběly. „V určitém kontextu je možné rozeznat aspekty pravdy, jež jsou z jiného místa spatřitelné obtížně. Ti, kdo vyrostli v chudobě, vidí věci; ti, kdo trpí uprostřed války, vidí věci; ti, kdo zrovna přišli o dítě, vidí věci, kterým jiní tak snadno nerozumějí.“
Arcibiskup Fernández cituje německého filozofa Hanse-Georga Gadamera, který podle jeho slov „velmi dobře vysvětlil, že se podloží, humus a kontext, v němž člověk žije, stávají zdrojem poznání“. Dodává: „To není ‚předpojatost‘ v negativním slova smyslu; může obsahovat bohatství. Nevím, co to bude znamenat pro dikasterium, ale určitě to nějak přispěje.“
Věroučný úřad byl po léta znám jako „La Suprema“. Zabírá velkolepý palác z šestnáctého století, ztělesňující mentalitu pevnosti, zřídkakdy se otevírající vnějšímu světu a držící si média od těla. Svaté oficium – v roce 1965 přejmenované na Kongregaci pro nauku víry a od června loňského roku na Dikasterium – bylo kdysi zodpovědné za inkvizici, v druhé půli dvacátého století pak bylo známé svým vyšetřováním teologů. Tyto případy byly silně kritizovány za své nedostatky v řádných procesech a za spirituální a emoční škody, které napáchaly na straně těch, koho se týkaly. V posledních letech tato vyšetřování skončila, i když mnoho teologů stále žije ve stínu negativních výnosů minulosti.
Základní vizí doktrinálního úřadu v minulosti byl dohled nad pravověřím a trestní stíhání těch, kdo překročili hranici mezi pravým a falešným učením. Ačkoli je konečný arbitr v teologických debatách pro dobro církve nezbytný, František se domnívá, že věci zašly až příliš daleko. V převratném dopise arcibiskupu Fernándezovi, v němž formuluje obsah prefektovy práce, papež lamentuje nad „nemravnými metodami“, které se užívaly v úřadu pro nauku víry v minulosti, „kdy spíše, než aby podporoval teologické znalosti, slídil po možných doktrinálních omylech“.
Jakkoli je Fernándezovým úkolem „ochraňovat víru“, měl by to dělat tak, že umožní „harmonický růst“ různých škol myšlení. To, jak papež vysvětluje, je pro pomoc „zachovat křesťanské učení“ mnohem efektivnější než „jakékoli mechanismy kontroly“. Dodává, že pozornost musí být věnována také „nedávnému magisteriu“. Ptal jsem se Fernándeze, zda plánuje změnit způsob, jak bude úřad odpovídat na otázky (známé jako dubia), které mu jsou zasílány. Usnesení z roku 2021 o žehnání stejnopohlavním párům bylo odpovědí na otázku: „Má církev moc dávat požehnání svazkům osob stejného pohlaví?“ Úřad pro nauku víry dal odpověď „Ne“ a poté uvedl důvody. „Myslím, že budu muset brát velmi vážně to, oč mě František žádá na konci svého dopisu: že dokumenty mají brát v potaz ‚nedávné magisterium‘,“ prohlásil Fernández. „Určitě nebude možné odpovídat na dubia nebo věroučná obvinění bez toho, aniž by se vzala v potaz kritéria a vhledy, které nám dal papež František a jež jsou pro nás stále obtížné jasně přijmout.“
František upřednostňuje dialog před odsuzováním a duchovní doprovázení před odpověďmi typu Ano či Ne. Arcibiskup zdůrazňuje, že František nechce, „aby cokoli zastiňovalo moc a milost Boží“. Papež řekl Fernándezovi, aby nedovolil, aby „sekundární otázky“ zastínily ty primární. „Toto [zaměření] nesmí selhat v úkolu osvětlovat velmi konkrétním a mocným způsobem,“ řekl. „Stejně tak nesmí nikdo ignorovat, co papež učí ve svých encyklikách a exhortacích. To by samo o sobě mělo mít významné účinky.“ Už teď to vypadá, že by Fernández mohl znovu prověřit současný zákaz žehnání stejnopohlavním vztahům.
Španělské tiskové agentuře EFE řekl, že rozhodnutí úřadu z roku 2021 „není cítit po Františkovi“, a je citován na stánkách InfoVaticana, že návrhy na žehnání, které nezpochybňují osobité postavení manželství, potřebují „analýzu a potvrzení“. Nový věroučný prefekt je sám o sobě plodným teologem a duchovním spisovatelem, je autorem více než 300 knih a článků. Je biblistou a jeho nová úloha zahrnuje předsednictví Papežské biblické komise, stejně jako Mezinárodní teologické komise.
Svůj doktorát věnoval myšlení sv. Bonaventury, italského františkánského biskupa, teologa a filozofa 13. století, kdy spojoval jeho teologické dílo s pastoračním posláním. Jeho teologie je pastoračně angažovaná, zaměřuje se na žitou víru a dialog s kulturou. K jeho posledním knihám patří El fruto del Espíritu Santo: Una vida diferente es posible (Plod Ducha svatého: odlišný život je možný) a La fuerza sanadora de la mística (Léčivá síla mystiky). Jeho teologické články pokrývají široké pole témat včetně chudoby, životního prostředí a potřeby církve být v neustálém misijním nastavení.
Obecně se věří, že pomáhal Františkovi formulovat některé z hlavních dokumentů jeho pontifikátu, jako je Evangelii gaudium (které mnozí považují za jeho manifest), Amoris laetitia (jeho učení o vztazích a rodinném životě) a Laudato si’ (o životním prostředí). Dříve pracoval s tehdy ještě kardinálem Jorgem Mariem Bergogliem na konceptu dokumentu z Aparecidy v roce 2007, programu církevní misie v Latinské a Střední Americe.
Oscar Elizalde Prada, ředitel Centra pro komunikaci při CELAM (biskupské konferenci Latinské Ameriky), mi řekl, že teologické dílo nového prefekta „je hluboké a akademicky důkladné“, ale že má své „oči otevřené“ vůči výzvám, kterým poslání církve čelí. Sdělil mi, že je ostražitý před „teologií od stolu“, ale citlivý vůči kultuře a životu běžných lidí, zvláště těch marginalizovaných.
Fernándezovo jmenování bylo okamžitě napadeno těmi, kdo stojí proti Františkovu pontifikátu. Tradicionalisté posměšně vytáhli z mnoha jeho knih a článků právě jednu, napsanou mladým knězem v roce 1995 jako katechismus pro teenagery, Heal Me With Your Mouth: The Art of Kissing (Uzdrav mě svými ústy: Umění polibku). Fernández v ní píše, že polibek ztělesňuje Boží objetí lidství. „Inspiroval jsem se myšlenkou z doby Otců církve, která říká, že vtělení bylo jako polibek Boha lidstvu,“ vysvětlil na svém Facebooku. Fernández – který mi prozradil, že jeho přezdívka „Tucho“ pochází z přezdívky, kterou kdysi dostal úspěšný fotbalista Norberto Doroteo Méndez, jenž hrál za argentinský národní tým mezi lety 1945–1965 – už své protivníky dávno přelstil. (Přezdívky byla původně jeho otce a Fernándezovi, když se narodil, říkali Tuchito, malý Tucho.)
Od svého jmenování dal mnoho rozhovorů a pohotově odpovídal na kritiku na sociálních sítích, jako platformu na vyvracení nejrůznějších obvinění používá Facebook. Jeho touha být otevřený médiím znamená velký obrat. To, kdy prefekt pro nauku víry napsal něco pro The Tablet, bylo naposledy v roce 1991 a kardinál Joseph Ratzinger tehdy „korigoval“ postoj v článku morálního teologa Theodora Daveye ohledně rozvodů a nových sňatků. Fernández řekl argentinské rozhlasové stanici Perfil, že on sám byl v minulosti vyšetřován Svatým oficiem. „Lidé mi posílali mé články, které považovali za heretické, a já strávil několik měsíců tím, že jsem jim odpovídal.“
V roce 2009 kardinál Bergoglio nominoval tehdejšího otce Fernándeze na rektora Papežské katolické univerzity v Argentině, ale ten se formálně nemohl dva roky ujmout své funkce, protože vatikánští úředníci vznesli otázky ohledně některých prvků jeho teologických děl. Některé z nich se vztahovaly k jeho pohledu na homosexuální vztahy. Nyní se ale karta obrátila. Bude však Fernández schopen změnit způsoby ve Vatikánu? Těsně před jeho jmenováním bylo ohlášeno, že Dikasterium pro kulturu a výchovu (ve skutečnosti na základě konzultace s úřadem pro nauku víry) odmítlo dát svolení morálnímu teologovi Martinu Lintnerovi, aby se mohl ujmout funkce děkana Filozoficko-teologické univerzity v Bressanone v německy mluvící části severní Itálie.
Rozhodnutí přijaté kvůli pochybnostem ohledně Lintnerových děl o sexuální morálce bylo ostře kritizováno. Další debata ohledně tohoto jmenování pokračuje a Fernándezův nadcházející příjezd do Říma může potenciálně změnit situaci. Dalším „game changerem“ bude synodální proces. Nový prefekt bude hrát zásadní roli na synodálním setkání v říjnu. „Synod bude vzácným prostorem k naslouchání hlasům z celého světa, z různých kultur, s mnoha různými ohledy. Jak bychom se nemohli poučit z takové církevní události?“ řekl mi. „Také budu mít něco na srdci a řeknu to, ale i když jsem prefekt, můj příspěvek bude jen jako kapka vody v pestrobarevném prameni, kterému dal vytrysknout Duch svatý.“
Jmenování Fernándeze a mimořádný dopis, který mu napsal František, znovu ukazují papežovu ochotu zatřást poměry. Tento otřes už byl okamžitě zaznamenán i mimo katolickou církev. „Ani si neumíte představit, kolik evangelických pastorů a rabínů mi napsalo v úžasu z oněch slov,“ řekl Fernández v souvislosti s papežovým dopisem. „Zdálo se to neskutečné, protože byla svým způsobem pronesena už svatým Janem Pavlem II., ale František má zvláštní schopnost říct věci takovým způsobem, že nikdo nezůstane nestranný.“ Všechny zraky budou upřeny na „Tucha“, až se designovaný kardinál ujme své zásadní funkce v kritickém momentu tohoto pontifikátu. Františkova revoluce pokračuje.
Z anglického originálu „Francis finds his striker – Cardinal-designate Víctor Manuel Fernández“ přeložil Martin Bedřich.
