Seznamka
Plzeňský biskup Tomáš Holub
Autor: Bip.cz / Václav Beneš
Vatikánské Dikasterium pro nauku víry začátkem října zveřejnilo odpovědi na otázky emeritního pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky ohledně přístupu k eucharistii pro znovu sezdané rozvedené. Dokument, zveřejněný v italštině s datem 25. září 2023, je zajímavý hned z několika důvodů.
Milosrdenství pro rozvedené v plzeňské diecézi
Otázky kardinála Dominika Duky jsou nepochybně reakcí na iniciativu plzeňského biskupa Tomáše Holuba, který v návaznosti na osmou kapitolu apoštolské exhortace papeže Františka o lásce v rodině Amoris laetitia z roku 2016 vyhlásil ve své diecézi od první neděle postní letošního roku (tj. 26. února 2023) proces rozlišování možnosti přijímání svátostí manžely žijícími v neregulérním svazku za doprovázení diecézního biskupa a misionářů milosrdenství pod názvem „Milosrdenství pro rozvedené“. V rozhovoru z dubna 2023 biskup Tomáš Holub obšírně vysvětluje přípravu v diecézi, která trvala více než rok a půl. Předcházela jí diskuse biskupů v rámci České biskupské konference (ČBK), která však ukázala, že biskupové nedokáží najít společný postup. Proto se plzeňský biskup rozhodl následovat některé zahraniční diecéze a s odkazem na zodpovědnost diecézního biskupa, uvedenou v článku 300 apoštolské exhortace, zahájit přípravu pokynů pro realizaci apoštolské exhortace na úrovni diecéze.
Myslím si, že stojí za obsáhlejší citát, jak tento diecézní proces biskup Tomáš Holub v uvedeném rozhovoru popsal, aby bylo zřejmé, že se nejednalo o nějaké unáhlené rozhodnutí. Naopak v tom vidím docela pěknou ukázku uvážlivého postupu při hledání nových pastoračních přístupů:
„Osobně jsem vnímal jako vnuknutí Božího Ducha, aby byl tento projekt spojen se službou misionářů milosrdenství, které v roce milosrdenství papež František nabídnul celému světu. Jejich velkým posláním je hlásat individuálně každému člověku v jeho konkrétní situaci, že Bůh je blízko. S misionáři milosrdenství jsme se scházeli více než rok, probírali jsme pochopení této exhortace, pozvali jsme pana doktora Petra Dvořáka, muže, který v této věci zastává v katolické církvi v Česku jiný názor. Diskutovali jsme s ním a tříbili si pohledy. Také jsme se seznámili s pravidly, která papežovi Františkovi navrhli biskupové z oblasti Buenos Aires i s jeho odpovědí, kterou zanesl do oficiální a směrodatné sbírky dokumentů katolické církve Acta Apostolicae Sedis. Tomuto tématu byl rovněž vyhrazen kněžský den a i s kněžími se o tom diskutovalo.
Když jsme vše probrali, napsali jsme konečný text, který jsme ještě prodiskutovali s diecézní pastorační radou a následně znovu s misionáři milosrdenství. Teprve poté byl proces rozlišování pro rozvedené vyhlášen na první neděli postní. Byl to dlouhý proces příprav a já věřím, že doba, ve které celé toto rozhodnutí zrálo, byla požehnaná. Náročnost celé přípravně fáze mi jen potvrdila, že není možné takové rozhodnutí udělat ze dne na den.“
Když srovnáme jednotlivé otázky kardinála Duky s pokyny plzeňského biskupa, tak je zřejmé, že na ně kardinál Duka reaguje. Od dotazu na možnost řešení na úrovni diecéze (1. otázka), přes dotaz na využití komunikace biskupů z Buenos Aires s papežem (2. otázka), až po dotazy na průběh procesu rozlišování (např. kdo má páry doprovázet, 5. otázka).
V podstatě všechny odpovědi Dikasteria pro nauku víry potvrzují správnost postupu plzeňského biskupa. Diskutovat by se dalo o drobných detailech, jako je např. osobní rozhodnutí biskupa svěřit službu doprovázení tzv. misionářům milosrdenství. Jedná se o vybrané kněze, kteří mají být živým znamením Boží blízkosti k člověku, tj. „toho, jak Otec přijímá ty, kteří hledají odpuštění“. Tak jejich službu charakterizovala bula papeže Františka vyhlašující mimořádný Svatý rok Milosrdenství (konal se ve dnech od 8. 12. 2015 do 20. 11. 2016) Misericordiae Vultus z roku 2015 (v článku 18). V již zmíněném rozhovoru plzeňský biskup vysvětlil, že toto jeho rozhodnutí bylo dáno tím, že jednotliví kněží v diecézi mají velmi rozdílné přístupy. Proto si přál, aby proces rozlišování byl svěřen kněžím, kteří mají přístup podobný a o tomto tématu budou mluvit stejným jazykem. Odpověď dikasteria na 5. otázku s odkazem na apoštolskou exhortaci Amoris laetitia zmiňuje povinnost všech kněží doprovázet dotyčné osoby na cestě rozlišování. Ale to je jen detail.
Kardinál Dominik Duka
Autor: Člověk a víra / Josef Polehňa
Méně srozumitelné dotazy a úsměvné odpovědi
V úvodu odpovědí dikasteria je uvedeno, že některé z otázek kardinála Duky nejsou formulovány dostatečně srozumitelně, přesto na ně dikasterium odpovědělo, aby pomohlo vyřešit pochybnosti, které nastolují. Některé odpovědi působí úsměvně. Např. hned odpověď na 2. otázku, v níž se kardinál Duka dotazoval, zda odpověď papeže Františka na otázku z diecéze Buenos Aires lze považovat za vyjádření řádného magisteria církve s ohledem na její zveřejnění v Acta Apostolicae Sedis (AAS). Stačí si však uvedené texty v příslušném vydání AAS najít (s. 1071–1074) a přečíst si připojenou poznámku státního sekretáře kardinála Pietra Parolina (s. 1074), že papež rozhodl, aby byly zveřejněny jako autentické magisterium. Úsměvný je tedy odkaz na tento textv odpovědi, protože to působí, jako by autor otázek texty v AAS ani neověřoval a možná jen reagoval na argumentaci uvedenou v plzeňských pokynech. S tím částečně souvisí také 9. otázka, ve které se kardinál Duka ptá, zda by nebylo vhodné, aby celá záležitost byla lépe vysvětlena v textu Dikasteria pro nauku víry. Napsal jsem částečně, protože mi důležité sdělení papeže Františka, že neexistují jiné interpretace smyslu 8. kapitoly apoštolské exhortace Amoris laetitia, přijde poněkud schované v textu odpovědi biskupu Sergiovi Alfredu Fenoyovi. Tak už to ale s texty učitelského úřadu často bývá. Opět to působí jako neznalost věcného znění uvedených textů na straně tazatele. Český překlad pastorační směrnice z Buenos Aires a papežovu odpověď (obojí z 5. 9. 2016) vydalo revue pro teologii a duchovní život Salve v č. 1-2/2018. Odkazy na pokyny z dalších diecézí nalezne zájemce na blogu Petra Hrušky, generálního vikáře plzeňské diecéze.
Proč kardinál Duka takto napadl plzeňský proces rozlišování?
V úvodu odpovědí dikasteria je také uvedeno, že dotazy obdrželo dne 13. července 2023. Časově akce zřejmě spadá do období, kdy začátkem července 2023 zasedala ČBK a vyslovila se proti legalizaci manželství stejnopohlavních párů a zopakovala svůj negativní postoj ohledně ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (tzv. Istanbulské úmluvy). Stručná zpráva o jednání ČBK neinformovala o tom, že by se na zasedání jednalo o vyhlášeném procesu rozlišování v plzeňské diecézi.
Není snadné posoudit, jaká byla motivace tazatele a zda skutečně jednal jménem všech biskupů v rámci biskupské konference. Na to by měl odpovědět samotný kardinál Dominik Duka. Nicméně již z formulace první otázky vnímám určitou nevraživost vůči někomu, kdo si dovoluje vyčnívat a „narušovat jednotu“: „Je možné, aby diecéze v nejednotě s biskupskou konferencí rozhodovala zcela autonomně s odkazem na skutečnosti uvedené ve druhé a třetí otázce?“
Působí to na mne jako snaha emeritního arcibiskupa torpédovat akci jednoho z mladších biskupů nebo jako nesouhlas s jeho postupem. Neshledávám na tom nic, co bych považoval za projev „biskupské kolegiality“. „Jednota“, jak ji autor otázek zmiňuje především v 1. a 10. otázce, se tu používá spíš ve smyslu kritiky samostatné aktivity jednotlivého biskupa. To nepovažuji za dobrou zprávu o situaci v České biskupské konferenci, např. v souvislosti s případným očekáváním nějakých změn třeba s příchodem nově jmenovaných biskupů, zvlášť pokud nebudou mít odvahu postavit se proti takovým reakcím, případně pokud se nedokáží se zastat mladších a kreativnějších kolegů. Mimochodem v Německu je vidět v biskupské konferenci poněkud opačná situace. Drtivá většina biskupů je pro některé změny v souvislosti s tzv. synodální cestou, které zatím úspěšně torpéduje nepatrná menšina s určitou podporou ve Vatikánu.
Plzeňská inspirace pro ostatní diecéze i pro ČBK?
Není tajemstvím, že přístup kardinála Dominika Duky a plzeňského biskupa Tomáše Holuba se v různých otázkách rozchází (např. v přístupu k pachatelům sexuálního zneužívání v církvi, k problematice genderu nebo k angažmá církevních představitelů v politickém životě). Přesto takové „žalování“ kardinála považuji za smutný projev vzájemných vztahů. Nicméně výsledek dal za pravdu postupu zvolenému v plzeňské diecézi, aniž by byla jmenována, neboť dotazy byly formulovány jako obecný teoretický problém. Navíc poměrně neobvyklým zveřejněním odpovědí se dostalo další publicity postupu zvolenému v Buenos Aires a konstatování, že neexistují jiné interpretace smyslu 8. kapitoly apoštolské exhortace Amoris laetitia. Bylo by dobré, pokud by to povzbudilo další diecéze k podobnému hledání nových cest v pastoraci.
V loňském roce jmenovaný brněnský biskup Pavel Konzbul ve svém pastýřském listu o milosrdenství a společenství z 1. září 2023 zmínil, že se v diecézi budou postupně snažit pro rozvedené a znovu sezdané hledat řešení podle apoštolské exhortace Amoris laetitia, které by prohloubilo jejich život z víry ve společenství církve. Nyní se snad může bez obav inspirovat plzeňským „Milosrdenstvím pro rozvedené“. Rovněž je možné přivítat odpověď na 10. otázku, v níž je doporučeno, aby se biskupská konference dohodla na určitých minimálních kritériích pro realizaci podnětů apoštolské exhortace. Pomohou tyto odpovědi k posunu postoje biskupů a k nalezení společného postupu? Uvidíme.
Místo formálního přístupu snaha o církev naslouchající
Otázky kardinála Dominika Duky, odpovědi na ně i výše popsaná příprava plzeňského procesu rozlišování ukazují složité a zdlouhavé prosazování některých nových přístupů v pastoraci, přitom se jedná pouze o jednu dílčí otázku, tj. možný přístup k eucharistii pro znovu sezdané rozvedené. Zároveň je svědectvím o konkrétní podobě výkonu služby Dikasteria pro nauku víry, které v pozici prefekta nově vede blízký spolupracovník papeže Františka argentinský kardinál Victor Manuel Fernández, jemuž je přisuzován hlavní autorský podíl právě na 8. kapitole apoštolské exhortace Amoris laetitia.
Osobně jsem nakonec vděčný, že otázky kardinála Duky a odpovědi na ně mi připomněly jeden z pokusů o konkrétní realizaci impulsů papeže Františka a jeho výzvy, aby církevní představitelé více naslouchali a byli kreativní. Po nedávných skandálních a vysloveně hloupých výrocích pražského arcibiskupa Jana Graubnera během jeho besedy ve farnosti sv. Terezie v Kobylisích bylo dobré si připomenout slova plzeňského biskupa Tomáše Holuba v závěru výše zmíněného rozhovoru:
„Mohu jen souhlasit, že v okamžiku, kde se já jako biskup snažím poctivě a bez předsudků naslouchat osudům lidí kolem sebe, tak mnohdy vnímám, že vše ještě může být mnohem vice pestré, mnohem vice zamotané a v některých případech i zraněné vinou zodpovědných v Církvi, než jak jsme zde byli schopni probrat.
Nejprve tedy prosím za odpuštění všechny ty, kteří se v Církvi setkali s tvrdostí, nepochopením a pouze formálním přístupem. Moc mne to mrzí.
A pak bych chtěl povzbudit všechny, kteří jdou po životních cestách s vírou v Dobro, aby vytrvali. Možná jejich cesty jsou jiné než ty, o kterých jsme zde mluvili, možná už to vzdali s Církví, ale jestli existuje Dobro, a já v to věřím, tak se nakonec v nebi společně potkáme.“
Autor je odborným asistentem na Ekumenickém institutu Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (https://web.etf.cuni.cz/ETFN-1.html ); předsedou spolku Institut ekumenických studií v Praze (https://www.iespraha.cz/ ), který podporuje bakalářský studijní program Teologie křesťanských tradic na ETF UK; šéfredaktorem křesťanského měsíčníku Getsemany (https://www.getsemany.cz )
