Na první pohled absurdní titulek shrnuje bohužel stanovisko značné části veřejnosti, některých umělců i politiků ve věci určovací žaloby k vlastnictví katedrály svatého Víta (Vojtěcha a Václava). Vlna protestů, která se vzedmula před více než deseti lety v době, kdy bylo soudem poprvé jasně stanoveno, že katedrála nepatří „všemu československému lidu“, možná bude mít následovnici.

Že tato vlna bude tvořena špínou a hulvátstvím, je nasnadě. Stačí se přečíst dnešní reakce ke zprávě o posledním soudním rozhodnutí na Seznam.cz. Mezi téměř stovkou vášnivých odsudků se jako ostrůvky normality tyčí dva či tři střízlivé právní názory. Katedrála je totiž jen zástupným problémem. Jde ve skutečnosti o církev a její místo v naší společnosti.

Zvláštní vládní nařízení č. 55 z roku 1954, v němž se katedrála z církve převádí na československý lid možná dle úsudku Ústavního soudu platí, podobně jako Benešovy dekrety. Nicméně ani Ústavní soud se nevyslovil k tomu, zda ono vládní nařízení je morální, právně relevantní (když ani tehdejší právní řád neznal pojem „československý lid“), či normální. Bojím se, že ani církevní přesvědčování v této věci v posledních letech nebylo právě vzorem průhlednosti.

Katedrála totiž skutečně nepatří kardinálu Vlkovi, ani pražskému arcibiskupství. Už proto jsou liché a plané obavy, že by ji mohl kardinál zašantročit a na kolečkách převézt do Vatikánu. K všeobecnému zmatku v pojmech ovšem přispěl i pan kardinál, když se snažil jeden čas gentlemansky vše vyřešit prohlášením, že katedrálu věnuje našemu národu. Což o to, gesto to bylo hezké, ale ani kardinálové svaté církve nemohou rozdávat z toho, co nemají.

Pak se řeklo, že historicky katedrála patří sama sobě a že ji jako právní osoba zastupuje kapitula. Ta dnes tedy konečně v nejnižší soudní instanci katedrálu dostala. Není to ovšem poslední krok, jak neopomenuli zdůraznit z Hradu. Oni budou protestovat a soudit se a soudit. Ještě že neřekli, že to poženou do Bruselu.

Spravedlivé je říci, že Hrad se o katedrálu dobře stará. Možná církev nebude mít takové prostředky, ale to je konec konců její věc, když si chce na krk tento chomout uvázat. Určitě se dohodne s Hradem na podílnictví v investicích, vstupu hradních pánů na mše (budou jen vítáni), či na celkovém provozu.

Na správné stopě s mylným předmětem zloby jsou ovšem ti, kdo kritizují majetkovou nenažranost církve. Ona k té katedrále mimo jiné patří i hospoda na Vikárce. A pár dalších menších baráčků v podkatedrálí. Snad i k tomu najde kapitula moudré řešení.

Napsal jsem, že katedrála jen zastupuje a zpředmětňuje výhrady, které k církvi u nás lidé mají. Místo pláče nad zástupy zlovolníků, kteří nám katedrálu nepřejí, místo výkřiků o konečné spravedlnosti, která stejně potrvá jen do výroku druhoinstančního soudu, bychom se možná měli zamyslet jak moc v jiných oblastech ukazujeme církev v potrhaném rouchu.

Mohl to být klidně i úkol pro proběhlý celocírkevní sněm. Ale může to být i úkol pro osobní zpytování svědomí každého z nás.

Foto: seznam členů Rady ČT.