„V setkáních s každým z vás jsem měl příležitost poznat velmi živou církev, která cítí své povolání být kvasem sekularizované společnosti, jež se ale zároveň a často s nostalgií zajímá o osvobozující, i když náročné poselství evangelia. Zdůrazňovali jste rostoucí počet svých spoluobčanů, kteří o sobě prohlašují, že nepatří do žádné církve. Zároveň ale zaznamenáváte zájem občanské společnosti o činnost katolické církve a její programy...“ Závěrečné poselství Svatého otce českým a moravským biskupům, kteří vykonali návštěvu Ad limina apostolorum, je příznivé pro život církve u nás, vychází ze zásady, že to, co je slabé, je třeba chránit a podporovat. Celkový význam Ad limina se dá shrnout několika větami, kterými parafrázuji jednoho z biskupů: „Bylo dobré přijít, pohovořit, setkat se, a zase odejít, aniž by se člověk dověděl příliš mnoho nových věcí“.

Nelze si činit iluzi, že stav české církve je z hlediska univerzální církve nějak významný. Tváří v tvář tolika těžkostem, jimiž musí čelit církevní komunity v západoevropských zemích, je pohled do malého českomoravského církevního rybníku opravdu spíše uklidňující, i přesto, že se v něm tu a tam občas kalí voda. A i tehdy, když se hovoří o ožehavých věcech, jako je zmenšující se počet věřících, či velký nedostatek kněží, vždy je tu pohotový odkaz na neblahé dědictví komunismu, ačkoliv – jak opět řekl jeden z biskupů – úroky z této hypotéky už jsou z velké části dávno vybrané.

Co tedy jiného může zaznít v závěrečných slovech Svatého otce, než uznání, pochvala a povzbuzení? Možná je ale i zde přece jen jistá moudrá prozíravost: Nejeden člověk se při čtení pochvalných slov více zastydí, pokud ví, že hodnocení nezmiňuje rezervy, o kterých on sám dobře ví. A snad při tom pocítí i jakési výčitky, že sám někdy nedělá v tomto směru všechno to, co by mohl a měl. Je to jako v životě: Stát před Nejvyšším soudcem bude nakonec každý sám a jen on sám bude nakonec předkládat účty z toho, co mu bylo svěřeno. Vnější pohled a obecné soudy mohou sice zmírnit obecný neklid, ale na pravdivém účtování to nic nemění.

Autor je redaktor české sekce Vatikánského rozhlasu.