Minulý týden zahynulo při zemětřesení v Itálii dvakrát více lidí než při teroristickém útoku v Paříži. Přesto se na sociálních sítích příliš neobjevovaly statusy "Jsem Amatrice", změny ikonek facebookových profilů či jiné projevy hromadné soustrasti, na které jsme v posledních letech zvyklí.

Poslední dobou se objevují na internetu v různých debatách tvrzení rozličných jedinců, kteří říkají, že islám „není nic jiného než politická ideologie“. Ti, kteří sami sebe považují za mimořádně zbožné, ještě někdy dodávají, že islám sám pochází od ďábla a islám celý je vlastně modloslužba. Pro katolíky by mělo platit to, co říká Druhý vatikánský koncil v deklaraci Nostra Aetate.

Třikrát po sobě Bavorsko, jen jedenkrát Praha - Smíchov. Zatím. Před tím puč v Turecku, vražedný kamion v Nice. Desítky a stovky zraněných, mrtví. O zasažených rodinách, blízkých a přátelích obětí nemluvě. Společným jmenovatelem všeho není Islámský stát, šikanovaný jedinec nebo jedinec trpící depresemi. Zásadním jmenovatelem je strach, úzkost, ohrožení a SMRT.

Tebe, můj milý příteli, poslal sám Hospodin, abys zachraňoval zoufalé a zmatené. Slova nebyla potřebí. V tom tichu šlo o hodně. Když jsi umřel, připomněl jsem si, že i jako věčně na člověka čekající kněz jsi byl v pohybu.

Jakou má cenu se modlit za nějaké konkrétní záležitosti? Myslel jsem na to často, když jsem slyšel nějaké modlitby třeba za příznivé počasí nebo za nemocné. Může Bůh změnit přírodní zákony a obrátit deštivé počasí ve slunečný den? A ještě víc, má smysl se modlit za takové maličkosti, když se jistě mnoho lidí modlilo za důležitější věci a zjevně nejspíš vyslyšeni nebyli?