Kdybych jen věděl, jaký neřád jsou švábi, byl bych studoval biologii. Ale jelikož jsem tohoto poznání nenabyl včas, rozhodl jsem se ke studiu teologie, v níž švábi, jak je obecně známo, nejsou hlavním tématem vědeckého zájmu. Bible sice zmiňuje několik druhů hmyzu – kobylky, vosy, včely, komáry a červy, ale o švábech v ní není jediná zmínka. Proč? Cožpak Bůh šváby nestvořil? Jestliže ano, proč o nich nemluví? A opět, jestliže ano, proč Bůh stvořil šváby tak nesnesitelné, odporné a nechutné? Je možné, že na počátku dějin, když první lidský pár ještě žil v zahradě Eden, Bůh stvořil miloučké šváby, kteří se zdržovali stranou, nevnikali do domácností a neusazovali se v Evině kuchyni. Možná. A možná ne. Je možné, že Bůh stvořil šváby nesnesitelné již na samém počátku, a když se později rozhodl, že živé bytosti vyhladí ze zemského povrchu, zahrnul do nich šváby také. Bible nám podává zprávu, že přežít měl jen Noe, jeho rodina a vždy jen jeden pár živých bytostí, každý podle svého druhu. Švábi zahrnuti nebyli. Noe postavil loď a ti, kteří měli přežít a stát se zakladateli nového stvoření, do ní nastoupili. Potopa byla strašná, nespoutané vody zahubily vše živé. Jenže … K překvapení všech, jak se později ukázalo, vody šváby nezahubily. Jak jen mohli potopu přežít? To mi nebylo jasné po celá studia teologie a dlouho po nich. Hádanku mi pomohla rozluštit až náhoda.

   Jednoho sobotního rána jsem slyšel rozhněvaný hlas mé ženy, který vycházel z kuchyně. "Už jsi je viděl? Už jsi také nachytal ty zatracené šváby? Jak se ten neřád dostal až sem?" Má žena ukazovala na dno ledničky, kde v panice mezi bramborami a lahvemi piva pobíhalo několik švábů.

   "Nemám ani ponětí," řekl jsem. "Možná že tím samým způsobem, jak se dostali do Noeho lodě," přidal jsem po chvíli. Má žena se na mně hořce podívala a začala prozkoumávat ledničku ze všech stran. Její pátrání brzy přineslo plody. Na těsnící gumě objevila úzký otvor, jediný, který lednička měla.

   "Toto musí být cesta, jak se švábi dostali dovnitř," řekla vítězně.

   "Jo. Toto musí být cesta, jak se švábi dostali do Noeho lodě" připojil jsem v echu.

   "Co tím myslíš?" zeptala se. "Vzal si snad Noe sebou do lodě také ledničku?"

   "Ovšem že ne," odpověděl jsem. "Podívej, víme o nich své, že? Švábi nezvoní na domovní zvonek, aby oznámili, že chtějí přes práh. Ani se neptají majitele o dovolení, zda se smějí nastěhovat. Přicházejí inkognito, nezajímají se o naše pocity a druží se se členy domácnosti i přesto, že jsou proklínaným svízelem. Drze vcházejí dovnitř otvory ve zdi, vodovodním a odpadovým potrubím, tenkými skulinami ..."

   “A ty opravdu myslíš,  …”

   "Jo. Jsem si tím jist."

   "… že se dostali dovnitř takovouhle skulinou?"

   “Přesně tak.”

   "Ech, vy chlapi," vzdychla si má žena zklamaně.

   "Co?!" zareagoval jsem zmateně, že mě nepochválila za tento geniální objev.

   "Vy chlapi jste vždycky odváděli neúplnou práci."