Praha – Trojlodní novogotický kostel svaté Ludmily na Vinohradech v Praze, který je dominantou pražského náměstí Míru a celých Vinohrad, byl vysvěcen před 130 lety, 8. října 1893. Stavba ve stylu rané severoněmecké gotiky, kterou zdobí dvě věže vysoké 60 metrů a honosné schodiště, vyrostla mezi roky 1888 a 1892 podle návrhu architekta Josefa Mockera. Ten je dnes známý především projektem dostavby katedrály svatého Víta na Pražském hradě.
Vybudování honosného chrámu bylo potvrzením významu tehdy samostatného města Královské Vinohrady, které vzniklo v druhé polovině 19. století za pražskými hradbami v místech, kde bývalo plno polí, zahrad a menších usedlostí. Samostatnou obcí se Vinohrady staly teprve roku 1849 a po 30 letech byly pak povýšeny na město. Od 80. let 19. století zažívaly čilý stavební ruch a v krátké době se změnily v jedno z nejvýstavnějších předměstí Prahy, jejíž součástí se staly teprve v roce 1922.
Projekt farního kostela sv. Ludmily na hlavním, tehdy Purkyňově náměstí, vinohradští radní definitivně schválili začátkem listopadu 1888. Už 25. listopadu téhož roku se v místech, kde se o čtyři roky dříve zlatily žitné lány a později tu stával i cirkus, odehrálo slavnostní položení a posvěcení základního kamene. Stavba, kterou prováděla vinohradská obec ve vlastní režii, pokračovala rychle. Její význam podtrhl svou návštěvou v roce 1892 také sám císař František Josef I., jeho kancelář na chrám také přispěla.
Z režných cihel postavený kostel je pojatý jako trojlodní bazilika s příčnou lodí, tvořící kříž. Interiér hlavní lodi, která je dlouhá 50 metrů, upoutává barevností vitráží s postavami světců a bohatou malířskou a sochařskou výzdobou. Malby a ornamenty na zdech jsou dílem Johanna Jobsta. Na vnější i vnitřní chrámové výzdobě se podíleli známí umělci té doby, mezi jinými sochaři Josef Václav Myslbek, František Hergessel a Antonín Procházka a malíři František Ženíšek a Adolf Liebscher.
Vysoké průčelní věže, zakončené štíhlými osmibokými jehlancovitými střechami, zdobí štíty s hodinami a fiálami. Tympanon hlavního portálu je proslulý Myslbekovým reliéfem Krista, sv. Václava a sv. Ludmily a nad portálem dominuje růžicové okno. Široké jednoramenné schodiště před vchodem je od počátku oblíbené především při četných svatbách. Ženili se tu třeba i spisovatel Jaroslav Hašek a prezident Edvard Beneš.
Spolu s okolním parkem vytváří kostel sv. Ludmily oázu klidu na dnes značně rušném náměstí Míru. Od roku 1974 byl chrám kvůli výstavbě metra na deset let zcela uzavřen a po následné rekonstrukci pak postupně zpřístupňován. Celý kostel se znovu otevřel a představil v nové kráse až v září 1992, kdy byl posvěcen i nový oltář čelem k příchozím. O rok později se ve věžích chrámu po téměř 50 letech rozezněly také zvony. Mezi roky 2013 a 2018 prošly díky veřejné sbírce rekonstrukcí zdejší varhany.
V srpnu 2022 povýšil papež František kostel sv. Ludmily na baziliku minor. Označení, které nese včetně vinohradského chrámu dalších 15 katolických svatostánků v ČR a více než 1800 po celém světě, uděluje od 18. století papež jako zvláštní čestný titul. Často jsou jím označeny významné poutní kostely.



