Praha – Kostel svatých Cyrila a Metoděje, který byl slavnostně vysvěcen 18. října 1863 v tehdy ještě samostatném Karlíně, je dodnes dominantou této pražské čtvrti. Mohutná trojlodní bazilika postavená na rozdíl od mnoha jiných chrámů té doby v novorománském a nikoli novogotickém slohu stojí uprostřed centrálního náměstí a protože budova respektuje uliční síť, nesměřuje oltářem k východu, ale netradičně směrem na jihovýchod.
Nápad na stavbu kostela zasvěceného slovanským věrozvěstům se zrodil na konci 40. let 19. století mezi členy Katolické jednoty, která si už v září 1850 zřídila kapli sv. Cyrila a Metoděje v sále domu známým karlínským zájezdním hostincem U města Hamburku. O půl roku později se na dnešním Karlínském náměstí otevřela provizorní dřevěná kaple zasvěcená stejným dvěma světcům. Brzy poté se rozběhla veřejná sbírka na trvalý chrám, pro jehož podobu prosadil František Ladislav Rieger "byzantský" (dnes známý jako románský) sloh.
Základní kámen kostela, na který přispěla i císařská vdova Karolína Augusta (na jejíž počest bylo město Karlín neboli Karolinenthal pojmenováno), byl položen 10. června 1854, slavnosti se osobně zúčastnili císař František Josef I. s chotí Alžbětou. Chrám podle návrhu vídeňského architekta Karla Rössnera, který poněkud přepracoval pražský stavitel Vojtěch Ignác Ullmann, vyrostl během devíti let. Vysvěcen byl u příležitosti tisícího výročí příchodu Cyrila s Metodějem. Ji
Na podzim 1863 ale byla hotová jen samotná stavba, další půlstoletí pak zabraly dokončovací práce, zejména výtvarná výzdoba. Na ní se podílelo několik generací českých umělců - od Josefa Mánesa přes Josefa Mockera a Františka Ženíška až po Čeňka Vosmíka. Karlínský kostel se kromě působivé výzdoby vymyká i svými rozměry, s délkou 75, šířkou 31 a výškou 28 metrů patří mezi největší pražské svatostánky. Katedrála sv. Víta je sice skoro dvakrát rozlehlejší, ale třeba oba hlavní vinohradské chrámy jsou menší.


