Před 130 lety začala Dreyfusova aféra, vyvolaná silným antisemitismem

Ze světa / / ČTK / 22. prosince 2024 18:55

Paříž/Praha - Jedním z největších skandálů francouzské justice je aféra, ve které byl židovský kapitán Alfred Dreyfus křivě obviněn ze špionáže pro Německo. Dreyfus byl na základě falešných důkazů 22. prosince 1894 odsouzen na galeje a k doživotnímu vyhnanství na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guyaně. Nebýt článku J’accuse (Žaluji) spisovatele Emila Zoly, který byl otištěn v pařížském deníku L’Aurore 13. ledna 1898, zemřel by podle historiků Dreyfus na galejích.

Největší francouzská politická aféra konce 19. století byla poznamenána silným antisemitismem. Obětním beránkem se stal mladý důstojník francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus, původem alsaský Žid. Ten byl 15. října 1894 pozván svými nadřízenými na ministerstvo a vzápětí obviněn z vlastizrady: údajně předal německému vyslanectví kopie pěti tajných dokladů o činnosti generálního štábu. Doklady se našly, zcela náhodou, v koši na papír. Dreyfus obvinění od prvních okamžiků důsledně popíral, přesto byl odsouzen na galeje a k doživotnímu vyhnanství.

Fanatický dav tehdy křičel „Pryč s tím Židem!“ či „Trest smrti pro špinavého Židáka!“. Kromě jeho rodiny a několika málo přívrženců nikdo o jeho zradě nepochyboval.

V březnu 1896 však zjistil nový šéf francouzské rozvědky, podplukovník Georges Picquart, že pravým autorem tajných dokladů je dobrodružný důstojník generálního štábu maďarského podvodu Charles Esterházy. Poté, co vše ohlásil nadřízeným, dostalo se mu jednoznačného varování, aby nestrkal nos do věcí, do kterých mu nic není. Picquart byl následně zbaven hodnosti a zatčen: pravda měla totiž zůstat pod pokličkou, neboť generální štáb se obával ztráty autority, kdyby přiznal chybu.

Události však začaly zvolna nabírat na rychlosti po zveřejnění toho, co mělo zůstat veřejnosti utajeno. Nicméně ještě začátkem ledna 1898 byl Esterházy u soudu osvobozen a vzápětí utekl do Anglie. Celá aféra se zdála být opět uzavřená.

A pak přišla chvíle proslulého a uznávaného sedmapadesátiletého spisovatele Emila Zoly. „Článek, který se chystám právě napsat, vybuchne v rukou Francie jako bomba,“ svěřil se počátkem ledna 1898 Zola jednomu ze svých přátel. Článek, který Zola zamýšlel otisknout jako otevřený dopis prezidentu Félixu Faurovi, opatřil šéfredaktor listu L’Aurore a pozdější premiér Georges Clemenceau titulkem, jenž vešel do dějin: Žaluji.

Zola se v něm vášnivě zastal Dreyfuse a rozsudek označil za „hanbu Francie“. Článek vyvolal skandál a znamenal zásadní zlom v případu Dreyfus, rozdělil Francii na dva znepřátelené tábory. Aby probudil veřejné mínění, Zola na tehdejší dobu nebývale ostře zaútočil na „pobloudilé vlastenectví, zaslepený militarismus a zbabělost některých literátů“.

Vzápětí po otištění Zolova článku publikoval deník L’Aurore první protesty těch, kterým se začalo říkat intelektuálové a kteří nesouhlasili s Dreyfusovým odsouzením. Mnozí z nich, jako například spisovatelé Leon Blum, Charles Peguy a Marcel Proust, tehdy změnili názor.

Zola byl za svůj protest odsouzen k jednomu roku vězení a pokutě 3000 franků. Na radu Clemenceaua se spisovatel, na něhož by jinak čekala vězeňská kobka, uchýlil do londýnského exilu. Do Paříže se vrátil až v roce 1899, kdy byla zahájena revize Dreyfusova procesu. Krátce po návratu napsal do listu L’Aurore svůj poslední článek nazvaný Spravedlnost. Napsal v něm: „Dobré dílo se zdařilo… Pravda zvítězila.“ Spisovatel zemřel o tři roky později, aniž se dočkal Dreyfusovy rehabilitace. Ten se sice vrátil z Ďábelských ostrovů, ale byl znovu odsouzen na deset let do vězení. Nicméně mu tentokrát udělil prezident milost. Zcela rehabilitován byl až v červenci 1906 a zemřel v hodnosti plukovníka v polovině 30. let.

Celá Dreyfusova aféra výrazně změnila klima ve francouzské společnosti. Omezila zejména přeceňování armády, oslabila vliv církve i šlechty a zpopularizovala demokratické hodnoty.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

Diskuze k zprávě

Zobrazit komentáře