Seznamka
Sto procent křesťanů, biskupy a kněze nevyjímaje, jsou hříšníci, chroničtí a těžko napravitelní. To z nich ale automaticky nedělá pokrytce, když sobě i druhým kážou o tom, že hřích je zlo. Důležité totiž je, jak s faktem osobního mravního selhání naložím. Můžu prohlásit hřích za cosi neutrálního, ba dokonce prospěšného, ale tím jen klamu sám sebe. Nebo si můžu dovolit luxus uvěřit v lásku milosrdného Otce. Být chronický hříšník není tragédie. Tedy pokud jsem kající, vykoupený a bezvýhradně milovaný hříšník.
Pro člověka, který žije s Bohem vztah synovské důvěry, není pokání aktem ponížení a mravní řád zdrojem neuróz. Osobně za odmítnutím vysokých nároků sexuální etiky vidím vzpouru otroků proti nespravedlivému, omezujícímu a iracionálnímu zákonu zlého tyrana. Ale není obsahem „radostné zvěsti“ křesťanství fakt, že ve skutečnosti nejsme otroci, ale synové a dcery a že etický řád není bičem otrokáře, ale laskavým plánem Otce? Bůh po nás nechce nic nemožného. A sám nám dává k dispozici svoji pomoc. Dokonce tak radikální, že Duch Svatý vylitý do našich srdcí prohlubuje naše poznání a pochopení (sexuální etika v tom není výjimkou), posiluje naši vůli a činí i náročné dobro přitažlivým.
Říkám si, jestli jsme při tom debatování o sexu na cosi nezapomněli: Hlásat velikost Božího milosrdenství. Ukazovat velkolepost a krásu povolání člověka ke svobodě a k opravdové lásce.
Zapomněli jsme na to, že jsme zranění a nutně potřebujeme Lékaře. Proto z uspokojování sexuálních tužeb pokřivených dědičným hříchem děláme mravní normu. A kdesi cestou jsme ztratili i zdravý rozum, který by nám připomněl fakt, že čistota je vedle daru Ducha také přirozená ctnost, ve které musíme růst. Možná bychom měli více času věnovat přemýšlení o tom, jak spolupracovat s Boží milostí, a hledání praktických rad, jak sebe i druhé učit sexuálnímu sebeovládání, tedy svobodě.
Bez svobody totiž nemůže existovat láska. Pokud svým sexuálním impulzům nedokážu říci „ne“, co pak znamená moje „ano“? V čem se moje „láska“ liší od „lásky“ domácích mazlíčků? Jak také můžu tvrdit, že je sex před manželstvím výrazem opravdové lásky, když jen zkouším, s kým bude uvolnění sexuálního napětí nejvíc příjemné? Můžu druhého sexuálně „vyzkoušet“ a v případě nespokojenosti „odložit“ a jít dál? Chci se na manželskou věrnost připravovat provozováním mimomanželského sexu?
Ne všechny sexuální normy jsou doslovně obsaženy v Písmu. No a co? Copak nemáme k dispozici ještě jinou knihu, která zjevuje Boží vůli, knihu stvoření? Má skutečnost, že nás Bůh stvořil jako muže a ženy, nějakou logiku? Je v tom nějaký Boží záměr, plán? Jsou naše pohlavní orgány jen eticky neutrální hračky a prostředky k vybití sexuálního napětí, nebo mají hlubší smysl?
Bible nikde přímo a doslovně neodsuzuje „masturbaci“ a „předmanželský sex“. Ale činí tak nepřímo – ale důsledně a rozhodně. Na více místech hovoří o „smilstvu“ jako překážce vstupu do Božího království (např. 1 Kor 6,9; Zj 22,15); a mezi smilstvo nepochybně řadí i mimomanželský a předmanželský sex: „Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže.“ (1 Kor 7,2) To, že má Pavel na mysli kromě cizoložství i předmanželský sex, potvrzuje i dále, když radí svobodným, pokud je pro ně zdrženlivost příliš namáhavá, aby uzavřeli manželství: „Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než se trápit.“ (1 Kor 7,9) Pro Pavla není předmanželské sexuální soužití myslitelná možnost. Křesťan se má varovat smilstva. O masturbaci nemluvě: „Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži. Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu.“ (1 Kor 7,4n) Masturbace je z hlediska stvoření „nelogická“. Sexualita je ze své podstaty zaměřená k druhému, k darování sebe v manželství.
Tvrdit, že nezáleží na tom, co dělám se svým tělem v sexu, pokud tak činím odpovědně a bezpečně, může jen ateista nebo heretik. Na těle totiž záleží. Je určeno k oslavení a věčnému životu.
A že je masturbace přirozená, protože „to“ provozují zvířátka? Který živočišný druh si máme vzít za morální vzor pro sexuální etiku? Navrhuji kudlanku. Ta je aspoň zbožná.
P. S.: Věta „Nikdy v dějinách nebyl sex tak bezpečný, jako je tomu dnes,“ by si zasloužila nominaci na cenu za přínos žánru fantasy. Sex je bezpečný jen ve virtuálním báječném novém světě. V realitě je to trošičku jinak. Nikdy předtím nemělo tolik dospívajících a mladých dospělých (např. v USA) tak pestrou škálu pohlavních chorob, jako dnes. Nikdy předtím se nenarodilo tolik dětí mimo manželství a svobodným matkám. Výzkumy z různých částí světa ukazují, že asi polovina žen, které chodí na potrat, v době, kdy otěhotněla, používala antikoncepci. Míra překvapivých těhotenství u mladých žen, které berou hormonální antikoncepci, mnohokrát převyšuje čísla teoretické spolehlivosti. Antikoncepční pilulka a různé hormonální přípravky podávané po pohlavním styku mají na svědomí těžko odhadnutelný počet klíčících lidských životů. Nikdy předtím nebylo tak snadné a bezpečné pro muže nějakou ženu sexuálně „vyzkoušet“ a po použití „odkopnout“.
Bezpečný sex? V šedesátých letech tomu mnozí věřili. Pokud tomu po selhání sexuální revoluce někdo věří i dnes, je beznadějný optimista. Podobně jako komunista, který po krvavé socialistické revoluci stále věří v marxismus s lidskou tváří...
Mgr. Karel D. Skočovský, Ph.D., psycholog, katolický kandidát kněžství. Studuje teologii na Lateránské univerzitě v Římě.
Články v rubrice Areopág vyjadřují osobní názory autora.
Foto: Nicolas Chauveau / Wikipedia.org
Související články:
Michal Němeček: Bůh nás uzdravuje z bezmoci, slabosti a selhání
Tomáš Řehák: Bůh odpouští náš hřích a dává nové začátky
David Novák: Proč čekat se sexem až do manželství?
Martin Šístek: Mravnost mezi hříchem a ideálem
Jan Balík: Výzvy a smysluplnost předmanželské zdrženlivosti
Jeroným Klimeš: Co s předmanželským sexem bezdětných?
Jeroným Klimeš: Předmanželský sex a pastýřské opomenutí biskupů
Jeroným Klimeš: Hodnota trvalých, leč hříšných vztahů
Jan Jandourek: Ohledně sexu je církev poněkud zmatená
