Karel Gott - Setkání s andělem III.

Truchlící anděl na dvoře kostela San Miniato al Monte ve Florencii
Autor: Wikimedia Commons / Mark Voorendt

Mistr vešel do kostela. Byl v rekonstrukci. Chytil prvního koho potkal a zeptal se:

"Platí pro člověka, který je pokřtěn, desatero?" Muž odpověděl:

"Já tady jenom pomáhám s lešením, ale odpovím Vám rád. Právě pro toho platí, kdo křtem vyzná, že provedl pokání a odvrátil se od chybných kroků k přikázáním, aby žil k radosti podle Božích a nikoliv lidských zákonů. Jak prosté.

Křičíte: „Milujeme Boha, milujeme Syna“, ale rvete přímo z jeho těla. Proto stále platí, jeho ranami jsme živi. Je velmi trpělivý.

Láska k Bohu znamená, že dodržujeme jeho přikázání. To jsou slova Nového Zákona. Je snad Ježíš nevlastní Syn, aby zneplatnil Boží zákon?

Proč by potom přikázání ještě zpřísnil? Už jen chtivý pohled na ženu je smilstvo. Slyšel někdo, že by to bylo řečeno ženám? Stále nechápeš?

Pokud ale někdo jde ještě nad to a loupí co mu nepatří, samotné ženy pro své potěšení, ten se dotýká zřítelnice oka samotného Boha. A pak je těžko udržet psy na uzdě, dříve nebo později.

Naopak ten, kdo jde dveřmi do ovčince, jde cestou poslušnosti, cestou Ábela. Tak jako Job i on má naději a Bůh ho může nasytit délkou dnů radosti v zahradách ráje. Ale dveře už se budou zavírat, tak jak dopadne Boží soud na každého. Je jenom jeden, kdo obstojí, zná Tě? 

Ježíš zve hříšníky k očištění a návratu, zadarmo, není to pěkné? Jak prosté, jak veselé. Kdy už porozumíš? Jsou snad dva Všemohoucí? Jeden nedobrý ze Starého Zákona a jeden dobrý z Nového?

Nebo si myslíš, že ten kdo přikázal Nezavraždíš, skutečně zavraždí? Není snad psáno člověk nad člověkem vládne? Přemýšlej o Ráji, otevři rozumnou knihu a čti. Nemáš dost zamotanou hlavu, aby si naklonil ucho k pravdě. Nevěříš Bohu, co píše? Hledáš cestu do Ráje, poradím Ti.

Spočítej dobře Jobovi děti. Nenapadlo Tě kdy, jak by se mohl Job těšit ze svých dětí, pokud by byly skutečně navždy pohřbené? Je takový otec, který by se ještě kdy radoval, pokud by mu téměř celá rodina v jednom dni vymřela? Není opravdu probuzení?

Nebo snad Ježíš pozval kajícího zločince do zahrad Ráje, které by jeho Otec neměl?

Máš opravdu lepší plán, než probuzení do zahrad Ráje, jak jsi o tom zpíval, že ho zjevíš? Je opravdu tajný? Že by Pán lhal, když řekl: „Nic není utajeno ani pečlivě skryto Božím očím?“

Opravdu věříš, že Bůh nechal řídit duchovní věci tajným spolkům? Že by se někde mocní sešli, pečlivě zavřeli a přechytračili Všemohoucího? Aby o tom nevěděl? Nebo snad Král nemá moc i nad démony. Proč by měl stavět most domácí, když se na to třese protivník. Ale nad tím nehloubej.

Máme zkoumat hlubiny Boží, ne Satanovy. Nebo si nečetl, že věčný život je v tom, když poznáváme Nebeského Otce a Jeho Syna? Jsme snad andělé, abychom ho znali z nebe, nebo máme Písmo?

Pokud Bůh nevidí do našich srdcí, aby zkoumal myšlenky, uzdravoval, jak by mohl varovat Kaina dříve, než vztáhl ruku na svého bratra? Dokonce mu nabídnout návrat. Jako každému, kdo se obrátí od svých vlastních zlých cest.

A připusťme, že by Bůh nebyl prozíravý, koho to napadne?

Když tedy studuješ knihy tajných učení, mystiku, okultismus a věci nepřirozené. Nemáš Bibli, aby si věděl, že Ježíš má autoritu i nad démony?

Že by ji ztratil? Ten, komu Bůh podřídil vše pod nohy?

Tajné panstvo, že by se sešlo? „Ilumináti“ nebo jiní, aby to Stvořiteli nandali? Je rozumné utkávat se s živým Bohem, milujícím Otcem všech?

Je ale někdo chytřejší, než jsi sám. Přesně jak jsi to zpíval. Proměňuje se, jak se mu zalíbí, ale kdo Ti nakukal, aby si za vším hledal ženu? Tak si to rozdej se Satanem, pokud máš kuráž?

Vyprosil si křesťany ke zkouškám. Tříbí a také prosévá, abychom obstáli. Pokud ale na Jobovi zkoušel víru a poctivost. Pokud prozkoušel muže bez klamu - který i oči před dívkami schovával, aby nechtě nesvedl ovečku z Ježíšova stáda.

Muž krásný, bezúhonný, pevně žijící ve štěstích přikázání. Jsi snad takový? Jakou víru tedy Satan na Tobě bude zkoušet?

Je snad Janův křest takový, že by mu nepředcházelo pokání? Volej k tomu, kdo odpouští, ale skrze toho, kdo odpouští. Neboť se mnozí lidé rychle obracejí za „anděly“, pokud je výdělek blízko. Potom Ti opravdu slíbí, že se můžeš císařským penízem Bohu vykoupit.

Ale co se týká andělů, duchů. Nečetl jsi, že jsou všichni k veřejné službě?

Jsou lidé, kteří nemají duchovní potřeby, žijí spořádaně, mají to v srdci. Ti jsou bezesporu praví a Bůh je miluje. Nemusí si lámat hlavu marnostmi, jak je to o nich napsáno. Znají ho, aniž to ví. Zatím co je mnoho těch, kteří si myslí, že ho znají a to neví, že bude zdrcující soud u brány. Právě pro ně, pokud se neobrátí.

Řekni si, člověče, Satan nemá koho zkoušet, není na zemi spravedlivý. Řekni si, dokonce tě on nebo jeho služebníci mohou pokřtít. A budeš mít pravdu. Proto jsou moudří, kteří čtou smlouvu s Bohem a učí se jí spolu s dětmi dříve, než jsou chyceni do pasti neznalosti a bolesti. Protože soud jde od Božího domu.

Lépe je tedy v této věci tomu, kdo čte závazek, který přijímá křtem. Že bychom roztrhli Písmo na Starý a Nový Zákon? Jeden zlý Bůh a jeden hodný, který přišel opravit chyby Otce? Oba, Otec i Syn jsou přesně takoví, jak praví Jonáš. Tak krátkou knihu snad ještě uneseš.

Odpuštění, je-li k tomu zákonný důvod a Boží milost. 

Proto Izajáš říká: Pane, kdo uvěřil kázání našemu? Proto se zapisovatelé Nového Zákona, Dobré Zprávy dovolávají právě této věty Zákona „Starého“.

Nebo roztrhneme jediného živého Boha na dvě poloviny? Proč by potom Boží Syn potvrdil:

"Všechny věci jsou mi dány od Otce, a žádný nezná Syna, jedině Otec. A Otce nezná, jedině Syn a komu by chtěl, tomu jej zjeví."

Pokud ale lásku k Bohu i Synovi projevujeme dodržováním přikázání, soucitem, pokorou a poslušností Písem, opravdu Tě Pán u brány bude znát?

Hledejte Boha, dokud se dá najít. V Den soudu už to nepůjde.

A ten muž utekl z kostela a mistr běžel za ním. A ten muž křičel do všech stran.

"Nevěřte lidem, kteří učí, že jsme jako bohové a můžeme si dělat, co se nám zlíbí. Nevěřte těm, kteří jsou lovci a říkají, že jsou rybáři. Ti loví z jiné moci, než Kristovo.

Utíkejte pro radost k Bohu, čiňte pokání, protože nemáte, čím byste zaplatili. Držte se potom přikázání a budete radostně usínat, pak teprve budete Božími dětmi."

A mistr se zamyslel.

Vzpomněl na ten dlouhý seznam ovcí, které ukradl Pánovi, když si ještě myslel, že mu slouží. A potom na smích toho anděla, který ho svezl tím krásným autem.

Potřeboval být sám. Aby se podivil tomu, jak moc je milován tím, po kom šlape, když znevažuje pravý křest. A poděkoval za poklady své rodiny. Protože Bůh je Láska, ale i skála. Stále jde obměkčit, tak kdy už uvěříme, že miluje právě ty nejzranitelnější a nejobyčejnější. Že si přeje zachránit každého bez výjimky. Stále volajíc k záchraně ve své trpělivosti, v níž miluje návrat každého ztraceného syna. Aby ho mohl sytit radostmi a rád zavolal jeho jméno při vzkříšení.

Ten, který umí slovem probudit ze smrti tělo i mysl v nejlepší svěžesti a zdraví. Stejně jako Jeho Syn Ježíš touží dosvědčit každému, že tak udělal, aby se slzy mohly změnit na radost a štěstí.

 

Předchozí díl povídky