Kauza „chlípného kněze“: Co dokáže falešné obvinění

České církve / Jan Jandourek / 24. září 2015
Kauza „chlípného kněze“: Co dokáže falešné obvinění

E. Tvrdoň u soudu
Autor: repro ČT

Je to zvláštní příběh. Bulvár měl od počátku jasno. A policie i soudy také měly nejprve jasno. Páter Tvrdoň podle nich zneužíval ženy.

Jenže případ kněze Erika Tvrdoně, který letos v únoru obdržel u havlíčkobrodského okresního soudu trest odnětí svobody na dobu pěti let za údajné znásilnění, byl od počátku krajně podivný. Že všechno nebylo tak, jak prezentovala policie, státní zástupce a média, se nyní ukázalo na tom, že pardubický odvolací soud obžalovaného z vazební věznice propustil a rozsudek okresního soudu zrušil. Uvědomíme-li si, že tento člověk byl prvoinstančním soudem odsouzen a držen ve vazbě zřejmě neprávem, tak je to burcující. Takový rozsudek a ještě navíc z činu, na který je veřejnost obzvláště alergická, je vážným zásahem do života člověka a je otázkou, nakolik si  soudci připouštějí svoji zodpovědnost.

Odvolací soud tentokrát neshledal nebezpečí útěku či možnost páchání trestných činů. Propuštění následovalo po předchozím rozhodnutí téhož odvolacího soudu, kterým zrušil původní únorový rozsudek soudu okresního. Podle pardubického soudu trpěl rozsudek právními a procesními vadami.

„Okresní soud řadu skutečností pominul, důsledně se nezabýval obsahem výpovědí a vyvodil závěry, které z nich jednoznačně nevyplývají. Navíc použil právní kvalifikaci, která je vnitřně rozporná,“ řekla mluvčí krajského soudu Olga Mičanová.

Odvolací soud vytýkal i nesprávnou právní kvalifikaci u řady obvinění, především však, pokud šlo o údajné znásilnění. Soud konstatoval, že uvedené domnělé činy takové znaky trestného činu nenesou a obžalovaný může být nanejvýš obviněn ze sexuálního nátlaku podle druhého odstavce příslušného paragrafu, kdy se neřeší žádné násilí, ale možná závislost poškozených na obžalovaném (činy mají charakter dobrovolného jednání).

Krajský soud nyní požadoval korektní právní kvalifikaci a v případě vznesení obvinění z přečinů také patřičné prokázání viny. Okresní soud však místo toho vznesl na základě narychlo vypracovaného posudku obvinění z těžké újmy na zdraví u ženy, která na počátku vyvolala celé vyšetřování, a to přesto, že soudní znalci, kteří se zdravotním stavem poškozené zabývali, žádnou takovou újmu nekonstatovali. Jelikož posouzení tak závažného zločinu nespadá do pravomoci okresního soudu, byl případ předán do pravomoci Vrchního soudu v Praze, aby rozhodl, zda bude buď vyvolán nový soudní proces v Hradci Králové s daleko přísnějším obviněním, nebo zda bude případ vrácen zpět do Havlíčkova Brodu k dojednání.

Shodou okolností však okresní soud rozhodl o prodloužení vazby, kterou zdůvodnil právě novým obviněním z těžké újmy na zdraví. Krajský odvolací soud v Pardubicích však zkonstatoval, že samotné vypracování posudku bylo zadáno nesprávné osobě (žena měla být vyšetřena lékařem a psychiatrem, nikoliv psychologem), vyšetření mělo za tímto účelem proběhnout na počátku procesu, a nikoliv dva roky po údajném činu, a konečně, vzhledem k tomu, že obžalovaný může být obviněn nanejvýš dle druhého odstavce příslušného paragrafu, nemůže být proti němu tak závažné obvinění vůbec vzneseno. Tolik několik nutných údajů k současné situaci.

Média se nejprve radovala ze zavření „chlípného faráře“

Co se vlastně stalo? Duchovní byl prověřován poté, co na něj sedmatřicetiletá žena podala oznámení, že na ni kněz od léta 2012 vyvíjel psychický nátlak a koncem roku 2013 ji v jejím bytě údajně čtyřikrát znásilnil, a to pravidelně ve čtvrtek večer, kdy žena kněze sama vpouštěla do domu i bytu a navíc mu pokaždé připravila večeři.

Samotná policie si mohla celkem snadno zjistit u ošetřující lékařky domněle znásilněné, že žena v té době trpí sluchovými a intrapsychickými halucinacemi, perzekuční paranoiditou a má diagnostikovány různé formy psychické nemoci. Kromě toho každý, kdo absolvoval alespoň pár semestrů právnické fakulty, musel z výpovědi svědkyně konstatovat, že se může jednat nanejvýš o přečin a není nutné kvůli tomu rozjíždět nákladnou sledovací akci. Policie ale dostala pokyn k zahájení šetření kvůli podezření ze znásilnění. Po dvou měsících sledování kněze zatkla a poslala do vazby na návrh státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě. Po dalších měsících policie „nachází“ další poškozené. Kněz je obviněn ze spáchání devíti trestných činů na pěti ženách – na třech dospělých, jedné mladistvé a jedné nezletilé, za což mu hrozilo až deset let odnětí svobody.

Média měla od počátku jasno. Deník Blesk začal používat označení „chlípný farář“ a vyřádila se i televize Nova, která se proměnila v takového hlasatele morálky, že by jednoho napadlo, zda podnik nezměnil majitele a novým vlastníkem se nestala nějaká americká jižanská církev. „Zvrhlý duchovní pracoval na této havlíčkobrodské faře a policisty na něj upozornila sedmatřicetiletá žena, kterou měl několik měsíců týrat a čtyřikrát dokonce znásilnit.“

Zatímco většina novinářů už mezitím pochopila, že táhnoucí se případ není úplně takový, jak se na počátku jevilo, televize Nova pokračuje ve svém honu na pachatele a opakuje donekonečna informace, které nejsou ani obsahem spisu ani obvinění (duchovní prý fotil nahé děti, souložil s nezletilou a podobně).

Kdo je oběť zasvěcené panny

Osobnost otce Erika Tvrdoně je ale podle svědectví lidí, kteří ho znají, přece jen složitější a může na případ vrhat o dost jiné světlo. Poprvé jsem se případu věnoval v Reflexu v článku Případ zasvěcené panny (20. 2. 2014). Některé okolnosti mi tehdy přišly podivné. Nestavěl jsem se na místo soudce ani obhájce. Podle toho, co jsme z médií věděli, však nebylo na místě dělat ukvapené závěry a morální soudy o knězi zvrhlíkovi. Už proto, že jeho životní příběh se zdá být složitější.

Erik Tvrdoň, který se narodil v Hradci Králové do rodiny lékaře a doktorky práv, nebyl nábožensky vychováván. Ke katolické víře konvertoval v osmnácti letech a ve dvaceti emigroval na Západ, v době, kdy bylo v Polsku vyhlášeno stanné právo. Několik let pracoval v Německu. Nakonec odešel do Říma, kde vystudoval na Lateránské univerzitě.  V tehdejším Československu pak došlo k převratu. Když po revoluci biskup Karel Otčenášek volá „své“ lidi domů, Erik Tvrdoň se tím cítí osloven, vzdává se studia licenciátu a opouští kartuziány v Německu a je v Hradci Králové vysvěcen na kněze.

Protože biskup Otčenášek, muž dobrých úmyslů a nepříliš praktických vlastností a ještě obklopený kněžskými přikyvovači z řad agentů StB, projevil touhu po vlastní tiskárně, po vzoru biskupa Brynycha, zařizoval ještě jako bohoslovec dovoz strojů z Itálie a rozběh tiskárny v Hradci Králové. Protože dokončoval studia v Římě, nemohl se o běh tiskárny starat. Tehdy naráží poprvé na polistopadový fenomén společnosti: neschopnost a nezájem využít nabídky ze zahraničí, pokud nejde rovnou o peněžní hotovost. To Erika Tvrdoně neodradilo, a když si na návštěvě v Římě tehdejší předseda Lidové strany stěžuje na ztrátu deníku Lidová demokracie, navrhl založení Křesťanského deníku, s čímž souhlasil i hradecký biskup. Tvrdoň zařídil na vlastní náklady reprodukční středisko a domlouvá tisk deníku v tehdy nevytížených hradeckých tiskárnách. Než se však podaří vydat první číslo, naráží projekt opět na nezájem a výhrady biskupské konference. Ta vyjadřuje své obavy a vydávání deníku odmítá. Kněz tedy prodal veškeré zařízení a prodejem svého domu, který zdědil, hradil i veškeré investice.

A všechny ty peníze…

Po dokončení studií a kněžském svěcení byl Tvrdoň jmenován kaplanem a poté administrátorem v několika farnostech diecéze.

Po několika letech je jeho působištěm farnost Svojanov, což znamená typický osud českého faráře. Opravy budov, věřících málo. Přichází s malou komunitou věřících. Všichni zpočátku bydleli na ubytovně poskytnuté místní obcí na dobu, než se zrekonstruuje fara ve Svojanově, která dosud sloužila jako chata k rekreaci. Fara se opravuje z velké části pomocí sponzorů a za velké pomoci místních věřících i nevěřících občanů. Souběžně probíhala rekonstrukce kostela ve Starém Svojanově. Po nutné rekonstrukci fary pak následuje oprava kostela ve Svojanově. Když skončí, umírá  farář sousedního kostela a správa další farnosti je přidělena Eriku Tvrdoňovi. Počet kostelů a církevních budov, které má jako administrátor na starost, se tak zvedne z 6 na 10. A kolo oprav se znovu roztáčí.

Naskytla se mu možnost soukromě odkoupit rozestavěnou budovu v jedné z obcí, kde působil. Tuto možnost probral s vedením církve a vznikl plán vybudovat pastoračně rekreační centrum, které by mohlo být využíváno k pronájmu v turisticky lákavé oblasti. Výtěžek z pronájmu by pak mohl být použit na správu objektů farností. Zaskočí ho však v roce 2008 ekonomická krize a mizí i dosavadní sponzoři. Erik Tvrdoň se dostal do dluhů a potíží se splácením úvěrů a půjček. Nový královéhradecký biskup pomohl umořit dluhy. Kněz rezignoval a doufal, že se prodejem budovaného centra výdaje biskupství zaplatí, budova se ale nakonec prodala výrazně pod cenou a finanční „díra“ byla kladena za vinu farářovi. Dluh vůči biskupství se řeší srážkami z jeho platu. Po půl roce odchází do Havlíčkova Brodu.

Důležitá jsou ale samozřejmě fakta. Když byl kněz odposloucháván, zjistili policisté, že mu každý večer píše romská nezletilá dívka. To zní dost dobrodružně, a také je, ale jinak, než by si někdo představoval.

V roce 2009 zemřel násilnou smrtí strýc této dívky. Erik Tvrdoň se seznámil s celou rodinou několik měsíců předtím, a protože byl obeznámen s jejich finanční situací, postaral se o její materiální zabezpečení. Tehdy se také konala v místních kostelích sbírka na pohřeb zavražděného a vdova po zavražděném dostala vybraný obnos v drobných mincích. Odtud tedy pramení původ peněz a nevkusné mediální titulky, že kněz si své milenky platil penězi ze sbírky, nejsou na místě. Později se totiž tato žena přidala mezi poškozené s odůvodněním, že ji farář obtěžoval. Erik Tvrdoň se totiž sám rozešel s rodinou poté, co zjistil, že veškeré financování je k ničemu. Už tehdy mu žena začala vyhrožovat, že si na něj může cokoliv vymyslet a jít s tím na policii. Když později policie hledala někoho, kdo by se přidal s obviněním proti knězi, narazila zde na úrodnou půdu.

Výjimkou v chování se mu zdála starší sestra zavražděného, která sama vychovávala tehdy devítiletou dcerku. Ta si kněze zamilovala a doslova ho „adoptovala“ za chybějícího tatínka. Erik Tvrdoň úlohu přijal, zařídil matce s dítětem bydlení ve vedlejší vesnici a staral se o výchovu dívky, jak mohl. Úloha to byla náročná, časem vystupoval jako živitel rodiny. Když byl přeložen do Havlíčkova Brodu, požádala ho matka dívky, zda by rodině nezařídil bydlení v Brodě, aby dcera měla „svého tatínka“ nablízku. To odmítl, matka si již našla přítele a dalo se očekávat, že ten se o matku i dítě postará a že to bude on, kdo zastoupí roli otce a živitele rodiny. Matka ale přesto prosila, zda by dcera nemohla za duchovním alespoň jezdit na návštěvy, už kvůli nákupu věcí do školy a ošacení, které si matka pro dceru nemohla dovolit; prý se jí děti ve škole smějí, že má všechno jen od Vietnamců. Když naléhala i dívka, kněz nakonec svolil, nikoliv však k cestám do Brodu, ale souhlasil se setkáním v Praze, kde se občas zdržoval na pravidelných cestách do kláštera trapistů.

Mezitím dívka otci pravidelně večer psala: Jak bylo ve škole, co doma a v rodině a všechna holčičí tajemství dospívající dívky. Vzhledem k tomu, že si již od devíti let vytvořila vlastní virtuální svět, kde se svým „tatínkem, nejlepším na světě“ žila na dně hlubokého oceánu, kde on byl její král a princ, a ona jeho princezna, těžko někdo mohl pochopit, o čem všem si vlastně ti dva psali a co tím bylo myšleno. Kromě nich samotných.

Dívka dospívala a ptala se otce na nejrůznější věci, trpělivě ji vysvětloval všechny zákonitosti a taje života, což vytrženo z kontextu může na neznalého člověka působit všelijak, v kontextu celých rozhovorů však šlo o přirozené věci. Kněze ani na chvíli nenapadlo, že by to někdy někdo mohl vykládat jinak, než bylo původně myšleno. Jestli se něco dalo použít jako důkazový materiál, pak je tady, v mobilní korespondenci. Ze stovek SMS byly vyabstrahovány nejpikantněji znějící věty (kolem dvaceti), které v původním kontextu rozhovorů měly zcela jiný smysl a byly vedle sebe seřazeny tak, aby vytvářely imaginární rozhovor úchyla s holčičkou. O celkový důkazový materiál celistvé korespondence už se nikdo nezajímal – ani soud.

Úchylný kněz?

Nejvíce policii zajímaly tři věci: Proč byl kněz přítomen koupeli nezletilé, proč mu dívka, ač nevyzvána, zaslala několik fotografií, které policie ohodnotila jako pornografii, a proč se duchovní dívky dotýkal na žebrech a břichu. Ač to na první poslech zní pohoršlivě, vysvětlení byla jednoduchá: Dívka v té době trpěla určitou fyzickou anomálií, která v době dospívání hrozila znetvořením horní poloviny těla, což dívka těžce psychicky nesla a neustále si o této záležitosti s „tatínkem“ psala. A ten ji ujišťoval, že to vůbec není tak zlé, že se situace lepší, že je třeba jen cvičit a plavat, protože to byla jediná naděje na zlepšení (alespoň podle lékařů). Nešťastná nebyla jen dívka, ale i její matka. Kněz zaplatil dívce pravidelné plavání a ona mu občas poslala fotografii, jak se situace lepší. Odvolací soud konstatoval, že uvedené fotografie nenesou takové znaky, aby mohly být za pornografii označeny. K žádnému pornografickému natáčení nezletilé ani k šíření pornografie nikdy nedošlo. To se prostě nestalo.

Kněz běžně vkládal ruce na nemocné a modlil se přitom za uzdravení. Nebyl sice žádný léčitel, ale modlitba pomáhala. Vkládal ruku na postižené místo a někdy je mazal olejem nemocných. Dívka prosila v SMS korespondenci kněze o tuto modlitbu při bolestech, které – zřejmě v důsledku deformace – někdy mívala, zvláště v době menstruace. Že je v justici a policii praktikujících křesťanů jako šafránu, je pochopitelné, ale proč si policie při výslechu nezletilé nepřizvala odborníka, který by vyložil, že se nejedná o žádné osahávání, už zřejmě patří k dialektice jednání, se kterou byl tento případ od počátku uchopen a definován směrem k neznalé veřejnosti.

Kněz samotné koupeli nezletilé přítomen nebyl, jen si netroufl ponechat dívku kvůli závažným zdravotním důvodům celou dobu bez dozoru, protože ve vaně sám jednou spadl a málem si zlomil ruku; u postižené dívky se dalo počítat v takovém případě s těžkou újmou na zdraví. Udělal jen to, oč ho sama požádala, a pomohl ji na začátku a na konci. Během koupele přítomen nebyl. Dívka mu slíbila, že nebude ve vaně vstávat ani se nebezpečně pohybovat. Policie po zadržení musela zkonstatovat, že dívka je podle lékařské prohlídky panna a nikdy nedošlo žádným způsobem k jakémukoliv narušení její fyzické integrity. Musela se spokojit s vysvětlením, že dívka toužila po koupeli ve vaně, protože doma žádnou nemají, jen malý sprchový kout.

Zasvěcená panna

Dosti barvitou bytostí je v celé kauze „zasvěcená panna“ slečna Panská, která stojí u počátku celého případu, který kněze nakonec zničil.

Slečna Panská je, řečeno citlivě, osoba, která požívá pověsti extravagantního člověka. Nikomu by po tom nic nebylo, kdyby nestála za vážným veřejným obviněním a nepokračovala ve své činnosti na internetu, kde je její stopa poměrně výrazná. Především vedla dosti sebevědomou a agresivní konverzaci o svém případu na portálu christnet.eu, kterou lze zdokumentovat.

Panská je člověk, který na tom není s duševním zdravím nejlépe, a to i formálně. Léčila se. Je to znát i z jejích projevů. Pobírá invalidní důchod na duševní chorobu. Nadřízení o tom ale nemají žádné povědomí. Ke knězi Tvrdoňovi měla podle svědectví okolí vztah nejdříve spíše alergický. Exorcismu jím provedeným počátkem léta 2013 se však nebránila. Prý se jí po něm – podle jejích slov – konečně ulevilo. Sama předtím docházela několik let na pravidelná setkání ke karmelitánům, kde podstupovala tzv. modlitbu za uzdravení. Někdy v této době se její vztah k Eriku Tvrdoňovi začal měnit. Svěřila se mu, že dlouhodobě udržuje „kamarádský sexuální vztah“ s mužem – jistým duchovním, jehož jméno nedávno sama u soudu uvedla – a že má v tomto směru značné problémy, zda by jí z této závislosti nemohl pomoct.

Tvrdoň jí tedy vysvětil byt a radil jí, aby onen vztah ukončila a vyházela všechny erotické pomůcky, které doma měla. To sice učinila, ale začala se na Tvrdoně fixovat. Ten si zase svým známým stěžoval, že ho ve farnosti obtěžuje sexuálními návrhy jedna žena. Když už to došlo tak daleko, že se mu věšela na krk a stěžovala si, že to bez sexu nevydrží, odmítl ji a poslal k odborníkovi. Netušil však, že už se u psychiatra léčí. A netušil, co v ní takováto reakce vyvolá. Žena mu druhý den napsala rozzuřený mail v tom smyslu, že ona se mu zcela otevřela, jako ještě nikdy nikomu jinému, zatímco on se na ni „vysral“ a vůbec jí nepomohl, pročež mu přestane kostelničit (připravovat v kostele na mši) a už ho nechce nikdy vidět.

Svému slovu dostála. Nakonec šla i na policii a Tvrdoně udala. Podle toho, co víme, ale nešlo o žádné fyzické znásilnění. Neexistuje žádný důkaz o tom, že by žena byla vystavena ze strany kněze Erika Tvrdoně jakémukoliv nátlaku – dokonce i popis jejích erotických zážitků je popisem „dobrovolného“ sexu. A když ho požádala, aby se s ní přestal stýkat (tedy, že už ho nikdy nechce vidět – viz e-mail), s úlevou tak učinil. I to nasvědčuje, že žena žádnému nátlaku zvenčí vystavena nebyla a její obvinění je spíše odpovědí na „zklamání z odmítnutí“. A možná i strach, že se o jejím dlouhodobém „kamarádském sexuálním vztahu“ (jak ho sama nazývá) dozví její i jeho nadřízení.

Tato zasvěcená panna má vysokoškolské teologické vzdělání a je znalá kanonického práva. Věděla moc dobře, že jakýkoliv – byť hypotetický –  požadavek kněze Erika Tvrdoně by byl v zásadním rozporu s jeho pozicí a autoritou kněze a z ní vyplývající důvěryhodnosti a vlivu, a v případě, že by se tak stalo, měla žena povinnost to okamžitě nahlásit společnému nadřízenému, to je sídelnímu biskupovi. Nic takového se však nestalo. Mohla si ale myslet, že takto bude jednat kněz Erik Tvrdoň, a tak obrátila svoji vinu proti němu a šla přímo na policii.

Mimo jiné v pravidelné zdravotní zprávě její ošetřující lékařky není v této době ani zmínka o tom, že by došlo k nějaké popisované události nebo že by zažila nějaký traumatický zážitek obdobného typu.

Její konzistentní vyprávění erotických zážitků s knězem je zřejmě autentické, ovšem s knězem – milencem, kterým se však pro ni Erik Tvrdoň nestal.

Její profil doplňuje i to, že se vášnivě účastnila debaty na serveru christnet.eu

Ačkoliv žena vyvolává u druhých lidí svým jednáním a vyprávěním upřímný soucit – a je s podivem, kolik relativně vzdělaných lidí dokáže přesvědčit o „své“ pravdě – překvapí často svojí výbojnou reakcí v případě sebemenší kritiky. Sama mi napsala 30. 11. 2014 tento e-mail:

„Vážený pane Jandourku!

Dovoluji si reagovat na dva Vaše články v časopisu Reflex, ve kterých se zabýváte tématem obviněného kněze Erika Tvrdoně.

Moje reakce bude stručná: Jsem jedna z poškozených. Pomluvy, které jste o mé osobě uvedl ve článku z 20. 2. 2014 (citovat hádám nemusím), jsou zralé na trestní oznámení. Věřte, že kdybych měla ještě dostatek sil, udám Vás. V druhém článku se vyjadřujete k délce pobytu obviněného ve vazbě a k protahování vyšetřování. Kolik takových kauz jste už vyšetřoval nebo kolikrát jste se účastnil trestního řízení např. jako poškozený, že se v tom tak „dobře“ orientujete? Nebo máte potřebu zviditelnit se?

Takové články bych čekala od polointeligentního až hloupého žurnalisty v periodiku typu Blesk, Aha!, anebo TV Nova. Časopis Reflex kdysi míval úroveň, Vaše články mě přesvědčují o opaku.

Víte co? Počkejte si na hlavní líčení a konečný výrok soudu. Přeji hodně silný žaludek a jsem upřímně zvědavá, jaký článek uveřejníte pak.

Bez pozdravu.

P.P. Havlíčkův Brod

P.S. Proč jsem se ve vlastním bytě nechala ve čtyřech případech od stejného pachatele znásilnit? S odpovědí, kterou jsem komplikovaně musela dávat kriminalistům, soudním znalcům, obhájci obviněného a budu muset soudnímu senátu, se vskutku nebudu unavovat. Možná byste to pochopil, až by se Vám dělo to samé co mně. Sbohem.“

 

Ani já jsem se tedy nic nedozvěděl. Krom toho, že se ze znásilnění vyklubalo něco jiného. Jisté je, že některé lidi je vždycky dobré si držet od těla. Kteří to jsou, si každý může interpretovat různě.


Jan Jandourek je publicista, sociolog a starokatolický kněz.

S laskavým souhlasem autora převzato se serveru svobodneforum.cz.

 

Související článek Hany Farné Nihil est innoxium najdete zde, článek Černá sanitka a havlíčkobrodský skandál najdete zde.

U obou lze sledovat i následnou diskusi (již uzavřenou).

 

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Timotej.cz

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Líbí se vám polská akce „Růženec na hranici“ proti islamismu?
Ano, Panna Marie zachránila Evropu před hrozbou islámu již v minulosti
46%
 
Ne, je to zneužití modlitby. Islám chová k Marii velkou úctu
22%
 
Ne, islám neznamená jen fanatický islamismus, Polsku žádná invaze nehrozí
32%
 
Nevím
0%
 
(Počet hlasů celkem: 41)