Seznamka
Klanění tří králů
Autor: Hieronymus Bosch
„Kde se narodil židovský král?“ ptají se v Jeruzalémě na ústřední postavu (Mesiáše) očekávanou židy podle „Staré“ smlouvy s Bohem překvapivě pohané – mágové z Východu (Arábie), kraje moudrých astrologů. Mudrce přivedla ke králi Herodovi zřejmě falešná a dosud velmi rozšířená představa, že záchrana světa je nějak spojena s vládnoucími strukturami. Tato nečekaná návštěva z Východu donutí velekněze a učitele Zákona alespoň otevřít Písmo, kde se dozvídají, že místo, na kterém se Mesiáš narodil, není Jeruzalém, ale o poznání menší Betlém. Jako první se dítěti, židovskému králi, přicházejí poklonit pohanští mágové, zatímco Herodes ho chce nechat zabít a jeruzalémští zákoníci se o něj nezajímají. Spásu světa Bůh nabízí v bezmocném a bezbranném dítěti.
Příběhy z Ježíšova dětství zaznamenali do svých textů jen autoři Matoušova a Lukášova evangelia. Zdůrazňují, že už jako nemluvně je Ježíš vyvoleným Božím služebníkem, v něm je Bůh s námi. Zatímco Lukášovo evangelium se věnuje návštěvě pastýřů, pouze Matoušovo evangelium si všímá klanění mudrců, úkonu pocty náležící jedině Bohu. Evangelista Matouš chce představit Ježíše, jako Mesiáše Izraele. Ovšem ne vyvolený národ, ale pohané jako první rozpoznávají nového Mesiáše. A není to poprvé, kdy se Boží jednání obrací překvapujícím směrem.
Do Ježíšova rodokmenu v první kapitole zařazuje evangelista nečekaně také pohanské ženy.
Přitom má rodokmen potvrzovat Ježíšovo hluboké zakořenění v dějinách víry Izraele, jeho spojitost s Abrahámem, otcem věřících a hluboké zakořenění v dějinách mesiášské naděje, spojených s postavou Davida.
Abychom text pochopili o něco lépe, pomůže nám, pokud si uvědomíme, ke komu se Matouš svým evangeliem pravděpodobně obrací: tedy ke společenství křesťanů vetšinou židovského původu, žijícím v Sýrii (snad Antiochii) v poslední čtvrtině prvního století. Toto společenství vzešlo z palestinských a jeruzalémských církví, které existovaly před rokem 70 a tvořili je židé vyznávající v Ježíši izraelského Mesiáše. Ti se proto také nejprve obrací misijně k Izraeli, ale trauma způsobené neúspěchem této misie, perzekuce ze strany synagogy a nakonec pád chrámu, který je donutí k odchodu do Sýrie, radikálně mění jejich situaci. V Sýrii dochází ke kontaktu s křesťany pohanského původu a rozšíření teologického obzoru: evangelium je určeno všem národům bez rozdílu a nezávisle na příslušnosti k izraelskému lidu.
Boží jednání je jiné a překvapuje. Tak jako když si učedníci uvědomili, že Mesiáš nepřišel na zem jako mocný bojovník, ale jako služebník, který umírá na kříži.
Bůh je jiný. Je jiný než čekáme, je jiný než si představujeme. Není možné ho zcela pochopit rozumem, uzavřít do filosofických pojmů, liturgických gest a postojů či popsat katechismem. A právě díky tomu, že je tak jiný, je možné, aby byl zároveň všemohoucím a přitom bezbranným dítětem v Betlémě. Bohem, který je spravedlivý, ale také milosrdný. Bohem, který je tak jiný, ale zároveň ochotný vstoupit do našeho života.
Je na nás, zda až o něm uslyšíme my, necháme se inspirovat Herodem, jeruzalémskými zákoníky, nebo spíš těmi, u kterých jsme to původně možná ani nečekali – pohanskými mudrci, kteří jsou ochotní se mu poklonit.
Autor je studentem teologie.
