Kardinál Müller nebude nadále prefektem Kongregace pro nauku víry, vystřídá ho jezuita Ladaria

Kardinál Gerhard Ludwig Müller
Autor: CNA / Bohumil Petrík

V čele nejdůležitější vatikánské kongregace nastává změna, papež František se rozhodl neprodloužit pětiletý mandát německému kardinálovi Gerhardu Ludwigu Müllerovi. Novým prefektem jmenoval dosavadního sekretáře kongregace arcibiskupa Luise Francisca Ladaria Ferreru. Müllerův mandát oficiálně vypršel 2. července, Vatikán změnu oznámil o den dříve v poledne, první zprávy o tom, že k změně dojde, se ale v médiích objevily již 30. června.

Papežovo rozhodnutí jmenovat do čela Kongregace pro nauku víry nového prefekta je nejvýraznější změna v římské kurii od 31. srpna 2013, kdy jmenoval kardinálem státním sekretářem Pietro Parolina. Jmenování znamená zároveň změnu na pozici prezidenta Papežské komise „Ecclesia Dei“, Papežské biblické komise a Mezinárodní teologické komise, které jsou s úřadem prefekta této kongregace spojeny automaticky.

Müller v rozhovoru s mohučským deníkem Allgemeine Zeitung řekl, že ho krok Františka překvapil, ale nerozčílil. „Neshody mezi mnou a papežem Františkem nebyly.“ 

Důvody změny

Italský novinář Andrea Tornielli i americký komentátor Michael Winters shodně vidí jako hlavní důvod papežova rozhodnutí ve slabých organizačních schopnostech kardinála Müllera. Winters jako konkrétní příklad jeho selhání uvádí řešení případů sexuálního zneužívání kněžími.

Podle Tornielliho se německý teolog Müller až příliš často vyjadřoval pro média způsobem, který připomínal spíš osobní vystoupení kardinála, než prefekta vedoucího úřad, který má sloužit papeži ke správě věcí katolické církve. A to přesto, že byl několikrát upozorněn aby mluvil především k dokumentům a rozhodnutím kongregace. Müllerova vyjádření působila někdy dojmem, že se v nich především snaží distancovat od pontifika. Je tedy možné, že i to částečně přispělo k papežovu rozhodnutí, míní novinář.

Například předchůdce odcházejícího prefekta, Američan William Joseph Levada, během svého sedmiletého fungování v úřadu, žádné takovéto rozhovory neposkytoval. I kardinál Ratzinger, který v čele kongregace působil bez přestávky od roku 1981 do roku 2005, kdy se stal papežem, dával rozhovory jen velmi zřídka. Poskytl sice několik zásadních rozhovorů, ale žádný ho nestavěl do opozici vůči tehdejšímu papeži Janu Pavlu II., a to i přesto, že například v otázce mezináboženského setkání v Assisi nebo očištění historické paměti (uznání chyb a hříchů) církve ve Svatém roce 2000 se s Wojtylou neshodoval, doplňuje Tornielli. 

Papež František
Autor: Flickr.com / M. Mazur / Creative commons

Snaha vypořádat se s konzervativním křídlem?

Lákavá se zdá interpretace, která vidí v papežově kroku snahu vypořádat se s konzervativním křídlem ve Vatikánu. Tato verze má ale hned několik slabin.

Kardinál Müller nebyl odvolán, ale pouze mu vypršel pětiletý mandát, je tedy možné, že papež bude i v budoucnu preferovat kratší období prefektů v čele jednotlivých kongregací. Změny v čele kongregací po uplynutí pětiletého období nejsou v římské kurii novinkou. Například v roce 2006 se papež Benedikt XVI. rozhodl neprodloužit mandát italskému kardinálovi Crescenzio Sepemu, prefektovi Kongregace pro evangelizaci národů.

Novým prefektem byl jmenován arcibiskup Ladaira, toho do kongregace jmenoval již Benedikt XVI., dokonce o čtyři roky dříve než odcházejícího Müllera. Ladaira nemá pověst liberálního teologa, spíše naopak. Je pravděpodobné, že pokud by papež očekával radikálnější změny ve směřování Kongregace pro nauku víry, jmenoval by někoho, kdo s ní nebyl dosud tak úzce spojen. Papež navíc jmenuje do čela úřadů i konzervativní kardinály. Například 24. listopadu 2014 jmenoval prefektem Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kardinála Saraha. Ten dnes patří k nejhlasitějším kritikům současného pontifikátu.

Zajímavé je i to, že kardinál Müller byl prvním z členů římské kurie, které papež potvrdil po zvolení papežem v roce 2013. A byl to také současný papež, který ho 22. února 2014 jmenoval kardinálem. 

Názorové neshody?

Po jmenování Müllera prefektem v roce 2012 ho komentáře německých médií vykreslovaly jako konzervativního, kontroverzního biskupa věrného papežovi. Zajímavé je, že ho pojí přátelství se zakladatelem Teologie osvobození Peruáncem Gustavem Gutiérrezem. A spolu s papežem Františkem podpořil svatořečení Óscara Romera, které bylo ze strany kongregace dlouhá léta blokováno pro jeho sympatie s Teologií osvobození a marxismem.

Přestože mezi ním a současnou hlavou katolické církve panovaly názorové neshody například kvůli Amoris Laetitia. A zatímco co papež František otevřeně vnímal možnost zkoumat církevní historii pojetí diakonátu pro ženy a ustanovil komisi (vedenou arcibiskupem Ladariou), kardinál Müller se stavěl silně proti této myšlence a možným závěrům komise. 

Průběh odvolání

Podle informovaného zdroje jezuitského magazínu America, papež František pozval Müllera 30. června na soukromou audienci, při ní mu oznámil neprodloužení jeho mandátu, zároveň mu nabídl možnost jmenování do jiné pozice po letních prázdninách. Müller tuto nabídku odmítl, s poukazem na to, že by bylo pod jeho důstojnost přijmout jiný post poté, co byl prefektem vrcholné kongregace a proto si vybral odchod do penze. Podobnou informaci přinesl i kordinátor portálu Vatican Insider Andrea Tornielli.

Podle magazínu America, měl Vatikán původně změnu v čele Kongregace pro nauku víry oznámit 3. července, ale po audienci u papeže kardinál Müller oznámil svým kolegům, že nadále nebude prefektem. Informace se rychle rozšířila do médií blízkým kardinálovi (poprvé se objevila na tradicionalistickém blogu Rorate Coeli a v Corrispondenza Romana) jen několik hodin poté. Proto se Vatikán rozhodl také změnu oznámit již 1. července v poledne.

Kdo je nový prefekt? Starší, usměvavý a konzervativní teolog

Španělský arcibiskup Luis Francisco Ladaria Ferrer se narodil v roce 1944 na Mallorce. Před vstupem do Tovaryšstva Ježíšova vystudoval právo na madridské univerzitě. Teologii absolvoval na jezuitské fakultě ve Frankfurtu. V doktorandském studiu pokračoval na papežské gregoriánské univerzitě, kde také později přednášel dogmatickou teologii, byl děkanem teologické fakulty a posléze vicerektorem. Od roku 1995 byl konzultorem Kongregace pro nauku víry. V roce 2004 se stal generálním sekretářem mezinárodní teologické komise. V roce 2008 jej Benedikt XVI. jmenoval sekretářem Kongregace pro nauku víry. 

When I was in Rome I was always impressed by the humility & simplicity of the new prefect of the CDF, Archbishop #Ladaria Ad Multos Annos!

— Michael Rogers, SJ (@mrogerssj) July 1, 2017

Arcibiskup Ladaria působí na Kongregaci pro nauku víry o čtyři roky déle než kardinál Müller. Ladaira je také o tři roky starší než jeho odcházející předchůdce. V dubnu 2019 se dožije 75 let, dosáhne tak kanonického věku, při kterém vedoucí úřadů římské kurie podávají rezignaci. Je tedy možné, že další změna v čele této kongregace nastane již za dva roky.